Teror a sinice

Martin Daneš

V létě se noviny věnují obsáhlým analýzám čistoty vody v koupalištích, množení sinic ale čtenáře příliš netáhne. Šéfové hlavních deníků se tak tiše modlí, aby přišel nějaký pěkný teroristický útok. Teroristé jim rádi vyjdou vstříc; stojí přece o důstojné mediální pokrytí svých akcí, díky němuž naplní svůj cíl, jímž je vyvolání co největšího humbuku.

Po londýnských bombových útocích sinice v mžiku ustoupily stranou: první den jsme se v novinách dočetli vše o explozích, zraněných i obětech, na fotografiích jsme okusili hrůzu a beznaděj v očích lidí… Druhý den jsme měli nárok na obsáhlá líčení očitých svědků a reakce světových státníků. Následovala svědectví těch, kdo v inkriminovaný čas měli do oblasti útoků cestu, cosi je však zdrželo či odvedlo jinam, rodinných příslušníků zraněných, obětí i předpokládaných pachatelů. V dalších dnech s hrůzou zjišťujeme, že bezpečnostní situace není růžová ani u nás doma a teroristický útok hrozí prakticky kdykoli. Máme-li štěstí na premiéra, který krom velkého břichu má i velkou hubu, rozjedou se přímo za naší stodolou přípravy „velkého protiteroristického cvičení“. K tomu v Londýně pořád někoho honí, pachatelé prchají a vybuchují další, tentokrát neškodné nálože, asi z kapslíků. Kdosi někde zapomene igelitku s nákupem a ze světových agentur to ihned přetisknou všechny deníky s udáním přesného místa a času nálezu.

Plynou týdny a sinicím okolnosti stále nepřejí. Zpravodajství z Anglie neutuchá; denně dostáváme informace o tom, které linky londýnského metra dosud nejsou v provozu, jako by se Pražák či občan Hustopečí potřeboval odpoledne nutně přepravit z Charing Cross na Abbey road. A mediální mudrci rozvíjejí varovné teorie o válce světového islámu proti mírové západní civilizaci. Někteří z nich by přitom uvítali obnovení moci katolické církve z dob středověku, ne nepodobné právu šaría.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky