Kdo podtrhne Obamovi stoličku a pomůže McCainovi k výhře? A co na to "máma"?

Adéla Kadlecová

24.09.2008, zpravy.ods.cz

Asi nikdy v historii voleb nebyli kandidáti v amerických prezidentských volbách tak rozdílní. Jejich pravá odlišnost ale netkví v barvě pleti či ve věkovém rozdílu. Fakt, že se do cílové etapy volebního klání dostaly tak různé osobnosti, je výrazem sociální a demografické proměny současné Ameriky. Jak se tento proces promítá do volebních preferencí?

Tři Obamovy nohy

Obama se ve voličské podpoře může opřít o tří hlavní společenské skupiny. V první řadě jsou nasnadě Afro-Američané, kteří jsou jeho nejsilnějším hlasem. Některé odhady dokonce říkají, že by Obama mohl získat až 95% hlasů registrovaných černošských voličů, kteří nyní tvoří až 15% celkového elektorátu.

Stejná logika velí, že druhou pro Obamu rozhodující skupinou jsou Hispánci. Jsou nejrychleji se rozvíjející menšinou jak v absolutním, tak relativním měřítku. I když se měřená podpora Obamy mezi Latino-Američany pohybuje kolem 70%, McCain by mohl část jejich hlasů utržit i pro sebe. Může k tomu dojít zejména ve státech, ve kterých Hispánii patří mezi tzv.přebíhající voliče. McCain může částečně sázet na svou značku, kterou si mezi těmito voliči vydobyl krokem, za který je pranýřován republikánským jádrem : spojil své síly s demokratickým senátorem Tedem Kennedym nad celkovou reformou americké imigrační politiky. Tím ukázal, že je i jako Republikán je schopen Hispáncům naslouchat .

Třetím pilířem Obamova potenciálního úspěchu jsou bílí, univerzitně vzdělaní voliči do 50 let věku.

Jejich podpora však podstatně slábne s narůstajícím věkem a nižším vzděláním. A to je slabé místo Obamovy volební stoličky, jak tento fenomén nazval politický analytik Charlie Cook.

K tomu, aby Obama vyhrál, se potřebuje – stejně jako stolička – pevně opírat o všechny tyto čtyři voličské skupiny. K tomu mu chybí podpora bílých voličů starších 50 a 65 let, kteří mají středoškolské či nižší vzdělání. Jsou zpravidla více konzervativní, a proto jim Obama připadá tak trochu jako jelimánek. Nemluvě o tom, že více než jiní voliči řeší i jeho barvu pleti. Tito lidé přirozeně inklinují k Republikánům, potažmo k McCainovi.


Demografie nahrává Demokratům

Tuto volebně – strategickou rozvahu o čtyřech hlavních voličských pilířích podporuje i obecný demografický trend v USA. Oba kandidáti se spoléhají na podporu dvou populačně nejsilnějších skupin americké společnosti: etnických menšin a stárnoucích baby-boomers. Obamu přízeň etnických menšin posiluje nejen proto, že tito lidé instinktivně cítí, že by první prezident černé pleti asi lépe rozuměl jejich problémům. Demografický trend favorizuje Obamu také proto, že minoritní Američané se těší větším rodinným přírůstkům a zásadně se podílí na celkovém omlazení populace USA. A právě mladí, studenti - nejen různých barev pletí - řeší případné rasové předsudky v prezidentské volbě daleko méně, než jejich bílí spoluobčané důchodového věku. Na druhou stranu mají tito typičtí demokratičtí podporovatelé nižší volební morálku.

Typickým McCainovým voličem je generace Američanů narozených po druhé světové válce tzv. baby-boomers, majících ve svém rodném listě rok 1946 až 1964. Jak již bylo řečeno výše – jsou to především sociální konzervativci, kteří mají střední či nižší vzdělání. Jejich životní zkušenost v produktivním věku formovalo období studené války. McCainův životní příběh k nim živě promlouvá. Obama je pro ně, coby profesionální funkcionář, nedůvěryhodný.


Rozhodnou to "mámy"

Nikomu z nás asi neuniklo, že v předvolebních analýzách amerického i světového tisku se to hemží "hokejovými mámami". Není to specifikum letošních voleb. "Máma" je prostě ztělesněním další voličské skupiny, která je však pro oba kandidáty naprosto klíčová. Suše řečeno jedná se o bílou ženu středního až předdůchodového věku, která může být v domácnosti, ale také být zaměstnána. O politice uvažuje čistě pragmaticky. Je typickým voličským přeběhlíkem, který volí toho, kdo ji právě umožní nejlépe sledovat její primární zájem, což je – zjednodušeně – jak zabezpečit zavedený životní standard pro její rodinu. A tak jak se mění rozhodující společenské a politické faktory ovlivňující životní úroveň amerických rodin, mění se i "máminy" přívlastky. Georgi W. Bushovi pomohly druhé volby vyhrát "mámy bezpečačky" (security mom). Volební preference těchto matek, které v tomto případě tvořily v průřezu sociálně pestřejší skupinu, byly dány bezpečnostními obavami po událostech 11.září. Kdo jiný než G.W. Bush svým rozhodným tažením proti terorismu zaručí bezpečný život mým dětem a mé rodině?

Billu Clintonovi pomohly volby vyhrát zmobilizované, lehce liberální "fotbalové mámy" (soccer mom). Fotbalová máma má za manžela obvykle tátu "klotového rukáva" či tátu "nižšího manažera" (blue collar). Oba jsou příslušníky střední, někdy i nižší střední třídy. Máma je v domácnosti, stará se o dvě děti a zlatého setra. Z rodinného domu na předměstí vyváží svého syna, autem evropské provenience, na pravidelné tréninky. Tam se setkává s ostatními matkami stejného druhu a dohromady mohou utvářet na místní úrovni sociálně velmi aktivní komunitu.

Tyto volby jsou v hledáčku "Tesco mámy" (Wal Mart moms). Tesco máma se liší od fotbalové mámy asi tak jako Marge Simpsonová od Zoufalých manželek. Tesco máma je poněkud starší než její fotbalový druh. Je vdaná za "tátu bandasku". Má starosti jak za současné ekonomické krize utáhnou hypotéku, neboť hrozí, že tátu vyhodí z práce, kam navíc za drahý peníz dojíždí . Navíc musí rodina uživit děti na škole a starat se i o své rodiče v penzijním věku s děravou zdravotní pojistkou. "Hokejová máma" je regionální odrůdou Tesco mámy – při tom všem má také starost, zda si bude moci dovolit podporovat syna v jeho sportovní hokejové kariéře.

Oba kandidáti to budou mít s přesvědčením této voličské skupiny těžké, i když McCain lehce vede. Poté co jako svou víceprezidentku nominoval současnou nejslavnější hokejovou mámu Sarah Palinovou, vzrostla mu ve srovnání s Obamou popularita u žen o plných 18 procent. Tesco máma se prostě nedojímá nad McCainovými hrdinskými kousky z Hanoje či Obamovým transcendentálním voláním po změně. It’s the economy, stupid.