Václav Dolejší: Bez eurodotací nám bude líp

Hlavně k regionální a lokální politice přilákala hromada evropských dotací mnoho hochštaplerů

Musíme to vydržet ještě tři roky. Až pak najednou, v roce 2014, se stane zázrak: z politiky zmizí všichni velrybáři i se svými černými dušemi, aby je vystřídali vzdělaní a neúplatní nástupci. A Česko konečně poskočí z nelichotivého 52.

místa světového žebříčku korupce, přeskočí Bhútán a v soutěži o nejmíň zkorumpovanou zemi bude atakovat lídry Dánsko s Novým Zélandem.

Schválně přeháním. Co tím chci říct: v roce 2014 skončí takzvané plánovací období Evropské unie (postaru bychom řekli šestiletka), během něhož má do Česka přitéct ohromných 700 miliard korun na různých dotacích. V další šestiletce už nejspíš poskočíme v EU do kategorie bohatých zemích, takže dotace nebudeme dostávat, naopak budeme přispívat ještě slabším zemím. Neboli budeme bez peněz, jež zkazily českou politiku.

Hlavně k té regionální a lokální přilákala hromada evropských dotací mnoho hochštaplerů.

Představte si, že jste majitelé stavební firmy někde na malém městě, kde se perete s konkurencí o trh v hodnotě sto milionů korun ročně.

A z toho 90 milionů dělají veřejné zakázky.

Co uděláte? Stanete se velrybářem, za guláš a pivo naženete své zedníky z lešení do politické strany, která ve městě drží moc. Tím ovládnete starostu, radnici... No a nakonec i všechna výběrová řízení.

Když prezident Václav Klaus říká, že takto šílené rozměry propojení politiky a byznysu za něj nebyly, mýlí se. Stejně jako dnes podnikatele přitahují k politice eurodotace, v 90. letech je vábila zase privatizace a rozprodej státního majetku.

Jiné je to, že dnes se z evropských dotací pomalu stal zvláštní sektor ekonomiky, kde platí zvrácená pravidla. Co jinak antimonopolní úřady stíhají jako „kartely“ (zakázaná domluva konkurentů), Unie dokáže podpořit dotací jako „klastry“ (blahodárná kooperace podniků).

Vzniklo nové odvětví – stovky poradenských firem, které se živí tím, že za vás vyřídí administrativně docela složitou žádost. Procenta, která jim za to zaplatíte, se nejmenují úplatek, nýbrž standardní provize.

O peníze z Bruselu je mimořádný zájem, takže důležité je ovládnout celý řetězec. Mít někoho v agentuře na žádosti, na radnici, na kraji, a hlavně v hodnotitelských komisích operačních programů, kde se žádosti bodují. A podle toho pak určují, kdo uspěl, kdo ne, kdo dostane a kdo ne.

Tohle nejlíp umějí dělat ti nejbohatší, kteří mají konexe. Což vede k pěknému paradoxu. Ačkoli je obecně hlavním cílem evropských dotací takzvaná konvergence neboli sbližování chudých regionů s bohatými, děje se velmi často přesný opak. Dotační miliony vysávají bohatí, a tím jen dál utíkají chudým.

Jeden příklad: Hluboká nad Vltavou. Malé jihočeské městečko u Českých Budějovic s vyhledávaným windsorským zámkem a 300 tisíci návštěvníky ročně. A také dobrá adresa pro elity. Zkrátka, tady by mohli mít zlaté chodníky i bez dotací.

Přesto právě do Hluboké proudí každý rok desítky milionů z Bruselu na několik projektů. Šikovnému místostarostovi Pavlu Dlouhému (mimo jiné členovi širšího celostátního vedení ODS) tu neříkají hanlivě „velrybář“ jako na severu, nýbrž vznešeně „kníže z Hluboké“.

Hlubočtí umějí zázraky. Tak třeba nikdy tu neměli léčivé bahno či prameny, přesto z Bruselu dorazilo 135 milionů na vybudování lázní. Víno tu pěstovali naposledy v 16. století, přesto přišly miliony na slavnosti vína. A k tomu další desítky milionů na komerční ziskové luxusní hotely, dále hřebčín či golfové hřiště. Důležité jsou prostě ty hodnotící bodíky, a jak projekt zdůvodníte – což takhle „golfem proti drogám“? Co si pak musí o EU myslet v zapadlé vesničce, která léta neúspěšně žádá o dotaci na obyčejnou kanalizaci nebo opravu cesty?

Co s tím? Sebelepší protikorupční zákony ani najmutí Jamese Bonda jako agenta provokatéra nepomůže. Tučné dotace vždy budou natolik lákavé sousto, že velrybáři a knížata si k lidem o nich rozhodujícím vždy nějakou cestu najdou. Jediná možnost – všechny dotace zrušit.

Ony nejenže rozbujely korupci a škodí politice, ale kazí i volný konkurenční trh. Proč Václav Klaus tak rád jezdí lyžovat do středočeského areálu Monínec, a nikoliv třeba do sousedních Kvasejovic? Protože ten první s moderní čtyřsedačkovou lanovkou má „komparativní výhodu“ – zkrášlila ho padesátimilionová dotace z EU. Na vedlejší svah s obyčejnými vleky a bez dotací aby jezdili lyžovat chudáci euroskeptici.