Český filozofický solitér Ladislav Klíma(1878-1928) má v moderní filozofii patrně podobné místo, jaké v řecké přísluší známému kynikovi Diogenovi ze Sinopé. Nežil sice v sudu, ale vyznačoval se podobně programovým sepětím životní teorie s praxí jakož i zdravým odstupem vůči autoritám. Po dramatizaci „groteskního romaneta“ Utrpení knížete Sternenhocha v Divadle Komedie se v krátké době pokusilo s klímovskou látkou vyrovnat již druhé pražské divadlo.
V pražské Ypsilonce se pokusili zdivadelnit Putování slepého hada za pravdou. Knihu psal filozof na sklonku první světové války se svým německým přítelem, prý továrníkem Franzem Böhlerem. Böhlerovo továrnictví ovšem spočívalo ve výrobě náhražek tabáku z bukového listí a jeho jediným zaměstnancem byl Ladislav Klíma coby hlídač…
Představení v Ypsilonce zůstalo za očekáváním hned z několika důvodů. I ve hře Ze života hmyzu se „totalitní“ mravenci dovolávají vyšší vůle a neúměrně se chvástají, ale Klímovo mravenčí království Všivácie má zcela jiné filozofické nasvícení než v hmyzím podobenství bratří Čapků – nejde o moralitu, ale o výklad světa. Dramatizace Putování slepého hada – odhlédneme-li od posunu Klímova zemitého sprosťáctví do nevábných vod vulgarity – má však místy blíže spíš k Sekorovým příhodám Ferdy Mravence (nejenom v závěru promítané titulky psané dětským písmem). Představení především postrádá potřebný divadelní tah. Had rozdělený do dvou osob (Zdeněk Hořínek a Milan Šimáček) si mudruje jako na estrádě: Zdeněk Hořínek navíc vypráví roztomilý vlastní příběh z dětství, který s Klímou moc nesouvisí. Mravenčí král chce hadí olbřímí síly a pohybu využít k naplnění svých dobyvatelských cílů, ale jak jeho představitel Petr Vršek, tak ani Pavel Nový coby velitel Sejanus se nedokázali trefit do Klímovy groteskní vážnosti. Té se přiblížila pouze představitelka Královny Renata Rychlá. Šťastná nejsou ani různá dochucování Klímova humoru typu „haddidasky“ - pochybuji, že tímto fórem chtěli v Ypsilonce připomenout filozofův chodský původ. Záchodová mísa s použitou částí Klímova rukopisu? To už je zcela mimo mísu, nezávisle na Klímovi. Režisér Jiří Havelka nepostrádá poetickou invenci, ale Putování slepého hada ze všeho nejvíc připomínalo pláč ne nepravém hrobě. Nebo smích na jiné veselce? Každopádně zůstalo hluboko ve stínu skvělého Sternenhocha v Komedii… Josef Mlejnek
Divadlo Ypsilon, Studio Ypsilon Praha: Ladislav Klíma, Franz Böhler: Putování slepého hada za pravdou. Překlad Milan Navrátil. Režie Jiří Havelka. Výprava Jitka Nejedlá. Hudba Dominik Renč.
