Ovšemže skepse není na místě
Jitka Macháčková
Když jsem psala v srpnu loňského roku o 32. ročníku textilního veletrhu v Brně a vytýkala jsem na adresu vládního osazenstva předešlých let, jak hluboce nechalo náš textilní průmysl padnout, podotkla jsem jen tak mimochodem, že dojde brzo i na ten automobilový, chloubu českých hospodářských činitelů, no a jak nám to pěkně zařídili… netušila jsem, že to bude tak brzo. A nejen automobilový, taky sklářský a porcelán, prostě celé špatně od základu nastartováno. Dříve jsme se museli dát na hutě a pak někdo vymyslel, že nás po převratu 89 spasí výroba aut. A máme tady frontu nezaměstnaných, zvláštní…
A podívejte, co udělají automobilky v nákupní krizi, ty mateřské, těch našich odnoží, budou se distancovat, skončí tady výrobu, aby si zachránili sami kůži a bude jim srdečně jedno, že Čech nebude mít na chleba… Bodejť, nic jiného se očekávat od nich nedá. Vždy je bližší košile než kabát.
Dalo se to pochopitelně čekat, že lidé nebudou donekonečna nakupovat auta na svůj domácí sklad, jinak docela finančně náročná, zatěžující rodinný rozpočet víc než běžná investice.
Tato situace jen prokázala, že závislost na zahraničních firmách, jakou nám zavařili ministři vlád během 20 let, nás pěkně zavedla do slepé uličky. Kterou původní firmu vlastně Češi mají, aby to mohl být tahoun ekonomiky? O jaký průmysl se můžeme opřít, abychom mohli být také pyšní na to, že v nějakém odvětví vynikáme a jsme hlavně nezávislí a soběstační!
Neznám nyní takovou…. Karlovarský porcelán… železnobrodské sklo, textilní a oděvní materiály, to všechno jsme mohli vyrábět bez závislosti na ostatních zemích a to je důležité, ne uzavřít jednostranné výhody - dohody, pár lidí si namaže kapsy z kontraktu, jak tady vyrábět levněji pro německou firmu, která až bude lámat chleba, tak přibouchne před Čechem dveře… a řekne živ se jak umíš… a on za ta léta závislosti neumí nic, neví jakým způsobem si vydělat na chleba, ta původní řemesla totiž u nás dávno vyhynula… protože jí naši furianti vzali podmínky pro existenci!
Možná si teď říkáte, že z mých slov čiší hospodářský nacionalismus, jak se teď začíná čím dál víc o tomto fenoménu mluvit, ale snad si nemyslíte , že silné ekonomiky jako je Německo, Francie nebo Velká Británie se budou dívat na nějaký hospodářský vzestup malého Česka, pro ně v mezinárodním měřítku bezvýznamného, snad jen z hlediska radarového deštníku… pochopitelně. To se vyloučit nedá, protože se jedná o území a ne o peníze na chleba.
Ale abych osvětlila trochu pravou příčinu mého článku. Dnes skončil v Brně 33. ročník veletrhu Styl a Kabo, nesl se v komorní atmosféře proti předešlým běhům, protože mnozí podnikatelé včetně těch zahraničních nepřijeli kvůli strašidlu finanční krize, jsou opatrní z vývoje další hospodářské situace, šetří a neví vlastně proč, co bude následovat. Tedy i na Styl přijelo méně firem ze zahraničí a to je velké mínus pro celé odvětví i pro republiku, další kopanec exportu.
Ze sociologického hlediska to zavinil jakýsi Thomasův teorém, který říká, že když lidé označí nějaký fenomén jako problém, i když v reálu není stav vážný, záhy díky fámě problém vznikne. Takže bankéři začali méně obchodovat s akciemi, možná přechodně, přelili tuto hysterii ze ztrát svých milionů do maloobchodního sektoru a začal kolotoč finanční krize, který během pár týdnů zachvátil celý západní svět. Nemusel by, pokud by ostatní na hysterii nenaletěli.
Je jasné, že to co prožívá nyní automobilový průmysl u nás, nese se v životech textiláků nejméně 10 let. Na zahájení veletrhu Stylu Kaba jeden slovenský představitel za textiláky vyslovil přání, aby české firmy společně se slovenskými vytvořily konsorcia, která by využívala příspěvků z fondů EU, že totiž nyní ani jedna republika toho dosud nevyužívá a měla by hledat trhy a odbytiště tam, kde ještě není tolik obsazeno dravými západními ekonomikami. Padlo jméno Kazachstán, ale nemyslete, že například to je země, „kde se jezdí na oslech“, konkrétně v oděvním průmyslu tam vyrůstají velmi nadaní módní návrháři a přitom textilu je tam prý třeba.
Není jistě země, kde by se lidé o odívání nezajímali a nepotřebovali ho více než automobil. Skutečně můžete mít doma třeba 50 párů bot, ale aut stěží, že…
Je třeba si uvědomit, když zvažuje naše vládní garnitura, které odvětví preferovat, aby pomohla z krize českému průmyslu, na místě prostě není rovnostářství, nýbrž konkrétní pomoc ve formě přijatelných návrhů a toho, co sedí a vždy sedělo české krajině, ne z toho dělat ruského nebo německého vazala.
Mě se například líbila výzva, která padla na zahajovacím večeru veletrhu Styl Kabo… pomůžete textilnímu odvětví, dáte tím práci stovkám žen. Muži koneckonců mají práce dostatek ve stavebnictví, které docela jede… například.
Dnešní doba je taková, že přemíra nadbytku zboží v nás bude čím dál více diferencovat kvalitu, která zpětně uspokojí zákazníka více než kvantitativní trhy, které se k nám pořád nekontrolovatelně hrnou z Číny.
Únorový ročník Styl Kabo 2009 byl o kvalitě a možná lépe uspokojil než kdyby bylo v pavilonech nespočet stánků s brakovým zbožím, dnes už nešlo zdaleka o asijský trh, veletrh dal vědět, že jsme v tomhle schopní a máme zdravou a kvalitní základnu, jsou to mladí lidé, kteří se zajímají o obor a nejhorší by bylo zabít talent, řekl klasik, a já dodávám a otrávit řadou komplikovaného papírování při stavbě buď malé firmičky na podnikání nebo jen živnosti začínající podnikavce. Vzorem by pro nás mohla být severská ekonomika, která si v takových oborech zcela vystačí způsobem malých výrobních konsorcií, které mezi sebou podniky skandinávských států uzavírají.
Větším našim firmám by mohla v exportu pomoci Hospodářská komora ČR, co ti dělají, asi čert ví, vždyť jako tak pořádají bezúčelné a bezvýsledné mise, jen aby se snad projeli… nic o těch z HK obyčejný člověk neví.
Když chodíte po pavilonech brněnského výstaviště a podíváte se na kterýkoliv stánek, jsou tam lidé, kteří své práci rozumějí, kteří dokážou kvalitní práci udělat, precizní výrobky umí prezentovat, nemusí se stydět s nimi vyjet ven do zahraničí, ale potřebují mít takové exportní podmínky, aby to spíše nevypadalo, že ČNB v hojné spolupráci s vládou nedělala, že jen něco dělá… a přitom jim byly bližší jejich vysoké platy z funkcí.
Je zapotřebí podpořit živnostníky, kteří v určitých oborech, které jsou na „vymření“ mohou prosperovat, ale chybí jim vhodná legislativní opatření, aby tito lidé mohli bez problémů nastartovat podnikání a ne na ně nesmyslně zavést daň, i když člověk většinou první rok nevydělá nic nebo jen tak, aby přežil a pokryl režie, když má vysoké náklady na pořízení dílny, na koupi materiálu, založení butiku a podobně a musí si logicky půjčit od banky na zlodějsky vysoký úrok.
Vládní koně by se měli vypřáhnout ze svých postrojů a naklusat mezi podnikatele a malovýrobce, poslechnout si jejich problémy a pak teprve dělat balíčky opatření na recesi průmyslu. Maximálně se radí s nějakými podnikateli milionáři co a jak, aby náhodou těmi opatřeními nezchudli. Ale pořád se jim jaksi z těch oblačných výšin dolů nechce.
Pořád bylo na posledním sjezdu ODS plno řečí o tom, že se musí jít k lidem, ale není nic vidět. Lopotí se nějaké balíčky v Praze v kanceláři… to je vidět!
Jít k lidem znamená například v Německu vláda se svým šrotovným, opatřením, které ale naší vládě ani trochu nevyhovuje. Proč prý tomuto odvětví takto pomáhat? No a? Proč ne, když na tomto odvětví postavili celou naši průmyslovou prosperitu? Je třeba srovnávat, vyhodnocovat, ale ne plošně něco řešit, což je samozřejmě jednodušší, nezabývat se konkrétními obory a plácnout jednu záplatu na vše, to je fakt výkon, ale buď lenocha nebo nezkušeného žabáka.
Iniciativy, které se vláda chystá uskutečnit jsou povrchní a takového druhu, jako no musíme přece něco udělat, na oko.
Zase dva roky poté se budeme divit jako divizny, že to bylo špatně. Je třeba vycházet z povahy Čechů, potažmo národa a komplexně nasadit podmínky pro podnikání tak, aby byly motivační pro podnikání, ne jen pro zaměstnavatele, kteří nebudou muset platit takovéto sociální daně, ale jiné, to vůbec není žádný motiv.
Demotivující je to, jak složitě se člověk dostává přes různá nařízení a tisíc schválení než si podnikání otevře, proč se platí tolik peněz za ubohý živnostenský list, pochopí už někdo, pružně, že 1000 Kč je hodně proto, aby člověk zahájil možná nějaké podnikání, o kterém neví jestli mu to vůbec půjde? Nehledě na povinné pojištění, které mu okamžitě naskočí…
Nebo třeba ten poplatek diferencujme. Proč ne? Problém má jen hlupák nebo povaleč. Úředník ze stotisícovým platem je tak tupý, že nemůže pochopit, jakou zábranou pro drobného kutila může být jedna tisícovka za oprávnění vydělat si legálně na chleba?
A co odpisy z daní na rodinné příslušníky, taky zrušeno, proč nemůže legislativně stát podporovat rozvoj rodinných firem, zrovna různými úlevami a podobně, potom by taky bylo ku prospěchu to, že by tato podnikání podržela rodinné tradice, potažmo rodiny.
A že státu nemá záležet na rodině nebo nemá do soukromí lidí strkat nos? Nenechte se vysmát a co dělá s daněmi a sociálními příspěvky? To nestrká nos do soukromí každého člověka? Nějaký bolševik jednou prohlásil „stát je rodina“, nebo tak nějak, dneska se na rodinu takříkajíc kašle, ale až bude pořádek tam, budeme se moci podívat i na uspořádanou a spořádanou, spokojenou republiku Českou.
Nechtěla jsem úmyslně memorovat o Stylu a Kabo, co bylo lepší a co se nyní zhoršilo, jak jsou naši návrháři talentovaní a nemají zde příležitosti, textilky totiž krachly a my se budeme brzo oblékat do škodovek, protože je nikdo venku nebude už chtít…
Psala jsem to mnohokrát, že um se v této oblasti zabíjí v přímém přenosu, ale tento ročník mi potvrdil, že obor, který hrál za první republiky téměř prim v Československu, má pořád zdravý základ a vy nahoře se konečně probuďte a nebavte se jen s bankéři a teoretiky. Přijďte se pobavit do praxe, tam na vás lidé čekají nebo pak na vás při volbách zapomenou úplně.
Zákony, které vydají úředníci státní správy musí také fungovat v dennodenním životě a být pro lidi a ne jim tím podrážet nohy. Balíčky jsou zase jen „výměna náušnic“ které neřeší odstáté uši.
Jitka Macháčková