Pomáhat může jen přítel Paroubek
Vít Blaha
Když si koncem minulého roku blízký spolupracovník Davida Ratha senátor Vladimír Dryml začal shánět kompromitující materiály na stranickou kolegyni Orgoníkovou, asi nečekal jaké konce to všechno nabere. S nepřekonatelně upřímným úsměvem (rád bych věděl která komunikační agentura pány Drymla a Ratha učí mimiku tváře) vstupoval do rozhlasových i televizních studií, kde pronášel věty za něž by se nemusel stydět ani Vlasta Burian v dobách své největší slávy. Třeba tu z pořadu Jana Krause „Uvolněte se prosím“, kdy na otázku proč sháněl na přítelkyni Orgoníkovou kompromitující materiály s vážností koňského handlíře odpověděl:
„...Já jsem si chtěl ověřit informace a tím přítelkyni Orgoníkové přátelsky pomoci. My si v ČSSD pomáháme...“
Usínal jsem ten lednový pátek vnitřně uklidněn, protože jeden z vrcholných představitelů největší opoziční strany mne v televizi ujistil, že „oni, přátelé z ČSSD, si sběrem kompromitujících materiálů vzájemně pomáhají“. Někdy se ovšem stane, že se to i s upřímně myšlenou pomocí poněkud přešvihne.
Třeba tehdy, když na přítele, významného sociálního demokrata v Královéhradeckém kraji, a Drymlova zastánce Miloslava Mrštinu praskne v rámci vnitrostranického boje to, co prasklo. Nemyslím tím samozřejmě provozování bordelu. Od dob exministra vnitra (později premiéra vlády České republiky, a ještě později geniálního investora) Stanislava Grosse a jeho tehdejšího kamaráda ministra obrany (později šéfa Českých aerolinií a ještě později šéfa ústředního volebního týmu ČSSD) Jaroslava Tvrdíka je přece známo, že nic lidského není sociálním demokratům (ač momentálně v ministerských funkcích) cizí.
V posledním čísle Reflexu se Bohumil Pečinka zabývá „pomocí dle Drymla“ pro mediálně masírovaného přítele Mrštinu. V novinách se totiž začalo psát o opravdovém průseru – sociálně demokratickým ministrem práce Zdeňkem Škromachem přikleplou dotací pro Mrštinův náchodský hodinový hotel. Pan exministr práce a sociálních věcí se s elegancí sobě vlastní sice snažil vysvětlit, že nemohlo jít o žádné křížení zájmů, protože on do hampejzu k příteli Mrštinovi jezdil jen na obědy a nikoliv ve večerních hodinách, čímž považoval celou věc za vyřízenou a další materiály novinářů v této věci označil za snahu poškodit jeho stranu. Stranické grémium to ale vidělo poněkud jinak. A protože si v ČSSD pomáhají, pozvali si přítele Mrštinu do Prahy na kobereček. Na schůzce nejužšího vedení strany na Mrštinu vytáhli ze šuplíku jeho svazek registrovaného agenta StB a snažili se mu důrazně pomoci, citacemi z materiálů tajné komunistické policie:
„...Potom svazek vzal jeden z poradců předsedy Paroubka a přečetl mu (Mrštinovi) úvodní charakteristiku, v níž je zpochybňován původ peněz, za něž si Mrštinův otec po válce postavil nad Náchodem svůj hotel. Až nejasná zmínka o údajně nevrácených židovských penězích způsobila, že Miloslav Mrština svolil, že do vyřešení celé věci pozastaví své členství v ČSSD...“
O pár odstavců dále se sice dočteme, že přítel Mrština si to nakonec rozmyslel, ale to není to nejdůležitější, co se může ctěný čtenář z článku v Reflexu dovědět. Ani to, že dokud to neprasklo, tak nikomu ve stranickém vedení nevadilo, že pan Mrština provozuje bordel a samozřejmě ani to, že je to bývalý agent StB.
Zcela nejdůležitější zprávou je, že sociální demokracie má v šuplíku připravené kompromitující materiály, kterými se (v případě potřeby) snaží své spolustraníky nutit k takovému jednání, které považuje v daném okamžiku pro stranu za výhodné. A ještě, že to co je dovoleno Paroubkovu nejužšímu vedení - shromažďování kompromitujících materiálů, není dovoleno ostatním straníkům, jednajícím na vlastní pěst. Byť by byli vedeni tou nejušlechtilejší snahou. Snahou pomáhat!
Nám nestraníkům nezbývá než doufat, že se vedením ČSSD organizovaný sběr podobných spisů opravdu týká jen členů jejich strany. Případně doufat, že i přítel Mrština, pamětliv metod práce StB, ve snaze pomáhat svým stranickým přátelům a pro pobavení nestranického obecenstva, pustí zase na oplátku nějaké informace ze svých šuplíků.