Jakých bude příštích pět let s Klausem?

Miroslav Mareš

Zvolení Václava Klause prezidentem nakonec proběhlo v klidnější atmosféře, než se po minulém pátku a po bouřlivém týdnu plném emocí, kulek a lobbování očekávalo. Těsná většina zákonodárců zajistila, že Klaus, dožije-li se toho ve zdraví a nebude-li uznán vinným z velezrady, bude hlavou českého státu do roku 2013.

Zřejmě pojede dále v zajetých kolejích své politiky. Nebude se muset obávat o své znovuzvolení. V domácí politice už dosáhl veškerých met, proto se zřejmě bude snažit více zapsat do historie světové. Již dnes jej globální média pasují do pozice vůdčího "popírače globálního oteplování", což je pejorativní označení pro Klausovy snahy nepřipustit opětovné omezování lidských svobod pod nepřesvědčivou záminkou ochrany klimatu.

Kritiku EU zřejmě upozadí, protože po předpokládaném přijetí nové evropské smlouvy se evropská integrace na čas na této úrovni zastaví. V euroskpeticismu se již mnoho originálního vymyslet nedá, navíc se jej v různě sofistikovaných formách zmocňují politické síly rozličného zaměření, včetně včerejších eurooptimistů. Nelze ale vyloučit, že Klaus si najde i jiná témata provokující mainstreamové západní politiky a intelektuály.

V domácí politice zřejmě Klaus nezanevře na občasné návštěvy regionů, na účast na akcích CEPu a na aktivní vyjadřování k domácím událostem, spíše však v oblasti morálních otázek než každodenní politiky. Najde si zřejmě i více času na svoje poznámky ke kulturnímu dění, jak naznačuje už jeho loňský razantní vstup do diskuse o letenské knihovně.

Antiklausovská fronta jej přitom bude kritizovat se stejným či ještě větším odhodláním než dosud, přičemž bude připomínat kontroverzní okolnosti jeho první a zvláště druhé volby do úřadu. Když už nezabránila znovuzvolení do prezidentské funkce, tak bude usilovat o to, co nejvíce poškodit Klausův "dějinný odkaz".

Cílem Klausových odpůrců bude nalézt takového nástupce, který by představoval ideový protiklad nynějšího prezidenta v postmoderních otázkách a zřejmě i v hodnocení transformace, aby se uskutečnila alespoň částečná odplata za post-sarajevskou Klausovu úspěšnou politickou dráhu.

V roce 2013 bude Klaus ve vrcholné politice již téměř celé čtvrtstoletí a v tu dobu bude ve společnosti určitě patrná ještě silnější touha po změně, než je tomu dnes. Dokonce ji nemusí naplnit ani opětovně kandidující Jan Švenar, jestliže se nyní zapojí do "obyčejné české politiky" (např. přijetím ministerské funkce, dlouhodobým svázáním se s některou etablovanou stranou apod.).

Žádná strana zřejmě neprosadí do funkce dlouholetého partajního harcovníka. Přijde éra stranickopoliticky nevyprofilovaných prezidentských osobností. ODS už nového Klause nenajde, ale na přemýšlení o jeho nástupci má dost času. Případné doporučení svého nástupce ze strany Václava Klause nebude mít zřejmě výraznější efekt, protože s blížícím se koncem prezidentského období se bude snižovat i Klausův vliv ve straně.

Nelze vyloučit, že příští prezidentská volba bude přímá, ale příliš bych na to nesázel. I když ji řada stran verbálně prosazuje, neshodne se jejích procedurách. Zároveň se mnozí poslanci a senátoři nechtějí vzdát atraktivní pozice, kterou při prezidentských volbách mají pro média a pro lobbyistické lovce hlasů reprezentantů lidu. Většina občanů sice chce přímou volbu, ale aktivněji se o problematiku zajímá jen v době vyhrocené prezidentské kampaně. Jindy není ochotna se ve věci výrazněji angažovat. S Klausem tak zřejmě Česká republika dojde do roku 2013 do obdobné situace, v jaké jej nyní.