Ropa nedojde nikdy

Marek Loužek

MF Dnes, B3, 23.07.2007

Když americký geofyzik M. King Hubbert přišel v 50. letech 20. století s tezí, že celková těžba ropy dosáhne v 70. letech vrcholu a pak začne klesat, mnozí mu uvěřili. Zlom, který přišel o dvacet let později, však byl pouze krátkodobý a za pár let se světová těžba ropy vrátila na tradiční vzestupnou křivku. Ačkoli ropný vrchol od té doby předpovídalo mnoho autorů, skutečný vývoj je nakonec vždy zklamal.

Zásoby ropy nejsou pevně dané, rozšiřují se lidskou vynalézavostí. Neexistuje žádný rozumný důvod myslet si, že v dlouhodobé budoucnosti budou nerostné zdroje vzácnější než nyní. Světové známé zásoby surové ropy vzrostly z 650 miliard barelů v roce 1980 na dnešních 1317 miliard barelů. Americký geologický průzkum odhaduje, že budou nalezeny další tři biliony barelů ropy – třikrát víc, než je dnes známo.

Energetický informační úřad americké vlády v letošním Mezinárodním energetickém výhledu počítá s tím, že světová spotřeba ropy se zvýší z 83 milionů barelů denně v roce 2004 na 118 milionů denně v roce 2030. Zatímco OPEC, který vytváří 41 % světové těžby ropy, zvýší těžbu o 23 milionů barelů denně (nárůst o 2 % ročně), nečlenové OPEC zvýší těžbu ropy o 12 milionů barelů denně. Očekávat pokles těžby ropy v blízké budoucnosti není realistické.

Již v roce 1865 varoval britský ekonom William Jevons, že anglický průmysl se brzy zastaví kvůli vyčerpání zásob uhlí. Podobných prognóz o uhlí, ropě a dalších surovinách byla vyslovena celá řada. Nikdy se však nevyplnily. Současná vysoká cena ropy je příležitostí pro investory, aby otevíraly nová ložiska. Na sugestivní otázku "kdy nám dojde ropa?" proto odpovídá známý ekonom Julian Simon oprávněně - že nikdy.

Historická fakta jsou v rozporu s malthusovskou, běžnému chápání tak přijatelnou teorií, že čím více něčeho využíváme, tím méně toho zbývá a tím je to vzácnější. Ceny energie – uhlí, ropy a elektřiny – stejně jako ceny ostatních přírodních zdrojů v průběhu staletí k nákladům práce i v poměrů k cenám spotřebních statků klesají. Energie je stále méně důležitá, poměřujeme-li jejím podílem k HDP.

Ropa se nikdy nevyčerpá, protože stále se budou nacházet nová ložiska a zdokonalovat metody její těžby. Není vyloučeno (a dokonce je to pravděpodobné), že se jednou světová těžba ropy dostane na pomyslný vrchol a poté začne klesat. Stane se to však nikoli proto, že ropa dojde, ale proto, že lidstvo nalezne levnější zdroj energie.

Po tisíce let jsme spalovali dřevo, než jsme dospěli k uhlí. Tři sta let jsme spalovali uhlí, než se začala využívat ropa. Sedmdesát let jsme spalovali ropu, než jsme objevili jádro. Lze očekávat, že v příštích staletích objevíme levnější, čistší a pro životní prostředí příznivější zdroj energie. Ropa pro nás jednou nebude cennější než pazourek.

Žádný seriózní vědec si netroufne říci, kdy nastane ropný zlom. Dosavadní trendy ve spotřebě ropy ve světě blízkému zlomu nenasvědčují. Producenti ropy stojí před dilematem: na jedné straně je v jejich zájmu co nejvyšší cena ropy, na druhé straně nechtějí přehnanou cenou omezit poptávku po svém zboží. Posun k alternativním zdrojům energie bude jev pozvolný, přirozený a nenápadný, většina lidí jej sotva postřehne.

Vědci na světě vyvíjejí zázračnou rychlostí nové technologie. Tržní cena ropy a ostatních surovin (a nikoli vládní energetické koncepce) rozhodnou o tom, která technologie se vyplatí a které varianty zdrojů energie budou využity. Byla, je a bude to pouze cena, která ovlivňuje využívání jakéhokoli omezeného zdroje daleko lépe, než by to dokázaly sebechytřejší vládní politiky.