Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Žáby na energetickém prameni

Dušan Šrámek

Celosvětově rostoucí ceny energií především ropy, značná energetická závislost na ropě a zemním plynu, či v změna v postavení vývozce elektřiny na jejího dovozce - to jsou jenom některé z problémů, s kterými se dnes potýká Česká republika, a které jí ještě očekávají. Bohužel namísto toho, aby politická reprezentace táhla v tak důležitých otázkách za jeden provaz, přešlapuje na místě. Přitom odborníci se shodují na tom, že zásadní slovo o tom, jak bude vypadat naše energetika musí padnout co nejdříve. V sázce je totiž konkurenceschopnost našeho národního hospodářství i životní úroveň českých občanů.

Komise jako náhražka SEK?


V první polovině roku 2007 byla při Úřadu vlády ČR ustavena Nezávislá energetická komise v čele s předsedou Akademie věd ČR Václavem Pačesem, jejíž ustanovení vyplynulo z požadavku zakotveném v programovém prohlášení vlády. Úkolem komise je zpracovat rámec pro dlouhodobou energetickou strategii České republiky a předložit vládě doporučení k jejímu dopracování a realizaci. Termín ukončení byl stanoven ke konci června letošního roku, přičemž v průběhu své činnosti shromáždila komise velké množství podkladových studií k zadanému tématu, na jejichž zpracování se podílela patrně všechna kvalifikovaná pracoviště v ČR. Tyto studie jsou navíc oponovány nezávislými odborníky. Protože nestačila svou práci k poslednímu červnovému dni zcela ukončit, prezentovala alespoň některé dílčí závěry - již ty ale vzbudily na politické scéně pozdvižení.

Diskusi ovšem vzbudilo již samotné ustavení komise. Od roku 2004 totiž existuje platná Státní energetická koncepce (SEK), která měla být v roce 2007, tedy po třech letech od přijetí, novelizována na základě požadavků ministerstva průmyslu a obchodu. Právě kvůli možnému neplnění SEK odmítla svou účast v Pačesově komisi ČSSD, za jejíž vlády byla koncepce přijata. Je proto paradoxní, že některé programové prvky, které se oproti schválené koncepci neobjevily v programovém prohlášení Topolánkovy trojkoaliční vlády, se nakonec objevily v dílčích závěrech Pačesovy komise, jak na to upozornil i bývalý ministr průmyslu a obchodu Milan Urban.

Důvodem, proč komise nakonec připustila i současnou vládou tabuizovaná témata je mimo jiné i to, že oproti odhadům SEK se zvýšil odhad růstu spotřeby energií. V roce 2000 - 2005 to byl nárůst vyšší o 3 % (ze 7,5 na 10, 5), přičemž nůžky se v příštích letech nadále rozevírají. Původní odhady nárůstu spotřeby o 17 % mezi lety 2000 až 2010 musely být korigovány na 25 %. Podle závěrů Pačesovy komise lze spotřebu primárních energetických zdrojů v dlouhodobém horizontu očekávat na současné úrovni s tím, že kolem roku 2030 mírně naroste (+ 5%) a poté poklesne; konečná spotřeba energie poroste rychleji, a to o zhruba 13% do roku 2030.

Rozkol na politické scéně


Přestože zatím komise pouze zveřejnila dílčí závěry své práce, na politické scéně se rozpoutala bouře. Do předsedy komise se obul předseda Strany zelených Martin Bursík, a to především z důvodů, že se v jejích zatímních závěrech objevila snaha bourat dosavadní tabuizovaná témata, jakými je případný další rozvoj jaderné energetiky či možnost přezkumu prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí v severních Čechách. Bursík prohlásil na adresu předsedy komise, že jej zklamal, a výsledky označil za zpolitizované. Její výsledky naopak hájí ministr průmyslu a obchodu Martin Říman (ODS), který dokonce prohlásil, že česká energetika nemůže být rukojmím jedné politické strany. Pro rozšíření jaderné energie jsou dnes všechny parlamentní strany kromě Strany zelených.

V jednom se ovšem šéf zelených strefil do černého - na pozitivní poznámku o jaderné energii okamžitě reagoval ČEZ a odeslal na Ministerstvo životního prostředí žádost o posouzení vlivů na životní prostředí pro případnou dostavbu JETE o dva další bloky. Bursík, coby ministr životního prostředí již prohlásil, že jeho úřad nebude řízení nijak blokovat. I tak se ovšem očekává, že posouzení vlivů na životní prostředí by se mohlo protáhnout až na osm let. V každém případě by tak již konec schvalovacího procesu byl v rukách jiné vládní reprezentace než je současná, která je ve svém programovém prohlášení zatížena negativním postojem k dalšímu rozvoji jaderné energetiky. Pokud by byla žádost schválena a ČEZ uspěl i s dalšími fázemi stavebního řízení, mohly by čtyři bloky Temelína zásobovat elektrickou energií už v roce 2020.

Jasné jsou i některé detaily rozšíření. Místo dvou bloků s jadernými reaktory by měla elektrárna čtyři. Z Vltavy by brala pro potřeby chladicích věží dvojnásobek vody a počet zaměstnanců by se zvýšil z tisíce na přibližně šestnáct set. Naproti tomu plocha elektrárny se nijak zvlášť zvětšovat nemusí, protože pozemky pro rozšíření už má ČEZ dávno připravené. O tom, jak přesně může narůst výkon Temelína, zatím není rozhodnuto. Nejmenší plán počítá se zdvojnásobením výroby na 4 000 megawatt, což odpovídá zhruba deseti standardním uhelným elektrárnám. Větší elektrárna by si vyžádala investice ve výši nejméně 130 miliard Kč. Pokud by byl záměr realizován, Česká republika by se stala co do jaderného potenciálu třetí zemí v rámci EU.

Jaderná energie - pro a proti


Zeleným na zveřejnění dílčích závěrů vadí, že nebraly v úvahu oponentní stanovisko jednoho z členů nominovaných Stranou zelených Dalibora Stráského, které ale ještě nebylo součástí zprávy. Ten již před časem formuloval svá negativní stanoviska na konferenci CEP v dubnu 2007. Podle něj patří k největším rizikům vyčerpání uranové rudy jakožto neobnovitelného zdroje energie, i když zároveň připouští, že problém by vyřešilo zavedení množivých reaktorů. Jak ale upozorňuje zpráva Pačesovy komise, Česká republika je dnes jedinou evropskou zemí se zásobami uranu, a toho by měla využít. „Pokud dojde k výraznějšímu rozvoji jaderné energetiky (u nás nebo globálně) a při stávajícím trendu cen komodit na světových trzích, mohou se zásoby českého uranu stát reálnou strategickou komoditou. Z analýzy zásob vyplývá, že v ČR existuje potenciál nové těžby, případně jejího obnovení. Například na ložisku Rožná je jasný potenciál pro navýšení. Další těžitelné zásoby jsou i u jiných ložisek. Důležité je zvolit v dané lokalitě přijatelný způsob těžby,“ uvádí se v Pačesově zprávě. Další Stráského argument proti jaderné energetice se týká nedostatečné bezpečnosti reaktorů a ekonomických aspektů výstavby a provozu jaderných elektráren. Některé problémy připouští i Pačesova komise. „Nevyřešené zůstává uzavření cyklu, tedy ukládání vyhořelého paliva, ale s vývojem nových typů reaktorů (4. generace a další typy) se tento problém stává méně závažným,“ uvádí. Zastáncům jaderné energie hraje do karet rovněž to, že celosvětově začíná hrát opět tento zdroj energie významnou úlohu v energetickém mixu, a že jaderná energie dostala zelenou jako bezemisní zdroj energie v rámci energetické politiky EU.

Využijme uhlí - „domácího stříbra“


Česká republika disponuje vedle již zmíněného uranu i významnými zásobami černého a hnědého uhlí. „Ve všech těchto třech případech však plné budoucí využití existujících i potenciálních zásob závisí na kombinaci několika významných faktorů. Především je to vývoj poptávky a ceny, kdy tyto faktory působí velmi rozdílně u černého a hnědého uhlí nebo uranu, a též ekologické a krajinotvorné faktory. I přes poměrně vysoké stavy geologických a bilančních zásob hnědého uhlí jsou stavy vytěžitelných zásob v ČR nízké a životnost jednotlivých lomů se pohybuje od 14 do 50 let,“ konstatuje zpráva. Důvodem omezení těžby hnědého energetického uhlí jsou vyhlášené ekologické vládní limity. Při setrvání na této palivové základně to umožňuje obnovit jen část kapacit postupně dožívajících výroben elektřiny a tepla. Objem vytěžitelných zásob černého uhlí v ČR vystačí maximálně do roku 2030.

Zpráva se ale zřejmě z důvodů zásahu zelených, kteří odmítají prolomení limitů, nezmiňuje o tom, že limity byly přijaty vládou Petra Pitharta již v roce 1991 jako opatření pro zlepšení životního prostředí, a že jejich platnost vypršela fakticky v roce 2004 přijetím Státní energetické koncepce, jak tvrdí například Jiří Hanzlíček z Univerzity Karlovy. Podle jeho vyjádření je pro potřeby zachování energetické soběstačnosti státu potřeba obnovit či rekonstruovat tepelné elektrárny o výkonu 6000 MW, což je ale možné pouze za předpokladu dostatečného přísunu uhlí na dobu padesáti až šedesáti let. Problémem je ovšem to, že podle horního zákona patří všechny nerostné zdroje státu, takže na něm je, dovolí - li jakémukoli soukromému subjektu danou komoditu těžit. To se týká i uranové rudy, jejíž těžba se může stát v budoucnu zajímavou. Právě otevření otázky těžebních limitů je druhým kamenem úrazu celé zprávy. Opět se proti postavili Zelení, kteří považují otázku za uzavřenou.

Spotřeba poroste i přes úspory


Ze závěrů komise plyne, že v dnešní době je české energetické hospodářství stabilní. Z hlediska spotřeby energie a různorodosti energetických zdrojů je Česká energetika dnes dostatečně zabezpečena vyváženým zdrojovým mixem a výrobními kapacitami a rovněž disponuje rezervami, včetně strategických, pro krytí výkyvů spotřeby. Díky vysokému využití tuzemských zdrojů tuhých paliv je dovozní energetická závislost ČR poměrně nízká (42%, jedna z nejnižších v Evropě), přičemž elektrizační soustava je závislá na dovážených zdrojích energie (především jaderné palivo) pouze z 38%. Jak ale zpráva připomíná, bilance zahraničního obchodu s energetickými komoditami je v ročním deficitu v řádu 130 - 140 mld. Kč, s tendencí k dalšímu propadu.

Otázkou ovšem je, do jaké míry se můžeme se současnou situací spokojit, a jaké jsou tendence dalšího vývoje, na něž by měli politici a česká energetika reagovat. „Spotřeba primárních energetických zdrojů (PEZ) i konečná spotřeba energie v posledních letech mírně rostou v důsledku změn v proporcích PEZ a vývozu elektřiny. Poptávku po zdrojích v důsledku vyššího ekonomického růstu však částečně tlumí pokles energetické náročnosti hospodářství. Energetická náročnost ekonomiky ČR je vyšší než evropský průměr, rozdíly je však třeba hodnotit v souvislosti s rozdíly v cenových hladinách,“ uvádí zpráva. Právě v hodnocení energetické náročnosti českého hospodářství existují rozpory. Zelení se totiž s oblibou snaží prokazovat, že česká ekonomika je z hlediska spotřeby energií jednou z nejnáročnějších. Přitom vůbec energeticky nejnáročnější bez přepočtu na cenovou hladinu vychází z výpočtů Bulharsko a Rumunsko.

Podle výpočtů člena bankovní rady ČNB Vladimíra Tomšíka, který vztahuje spotřebu energií k celkové vyspělosti státu, existuje určitá nadspotřeba, a to ve výši zhruba 14 % vůči srovnání s ostatními zeměmi evropské pětadvacítky. Některé propočty týkající se možných úspor neberou podle Tomšíka ale v úvahu současnou strukturu hospodářství, především rozsáhlou průmyslovou základnu. Existují předpoklady, že spolu s probíhajícími strukturálními změnami národního hospodářství, kdy bude průmysl ustupovat terciální sféře, tedy službám, bude klesat celková náročnost české ekonomiky. Ke stejnému závěru dochází i Pačesova komise. „Při očekávané konvergenci všech základních reálných i nominálních makroekonomických ukazatelů k evropskému standardu předpokládáme i snížení energetické náročnosti na celoevropský průměr; tomu odpovídá i zmapovaný potenciál úspor při energetických přeměnách i v konečné spotřebě,“ píše se ve zprávě. Proti možnostem snižovat energii ale bude stát růst hospodářství, který si vyžádá pochopitelně spoustu energie. „Úspory tak budou moci být využitelné pouze v omezené míře.“ Z Tomšíkových výpočtů přitom vyplývá, že růst HDP o jedno procento odpovídá zhruba jednoprocentnímu nárůstu spotřeby energie.

Brzy nás čeká tvrdý náraz


Dosavadní pohoda existující ve využívání dosavadních zdrojů energie ale brzy skončí. Bohužel za to mohou především politici, kvůli svým ideologickým námitkám, které nemají opodstatnění v praxi. „Nedojde-li v dohledné době k zásadním rozhodnutím v oblasti energetiky, pak stabilita českého energetického hospodářství a zejména elektroenergetiky a systémů centrálního zásobování teplem je dočasná. Vyčerpávají se domácí zdroje energie (těžba hnědého i černého uhlí) a potenciál jiných tuzemských zdrojů k jejich substituci není dostatečný a přechod je pomalý. Stárne výrobní základna a proces obnovy výroben elektřiny a tepla se téměř zastavil, především v důsledku měnící se státní energetické strategie a diskontinuitě priorit střídajících se vládních reprezentací v současné době není rozhodnuto o limitech těžby hnědého uhlí ani o jaderné energetice,“ konstatuje se ve zprávě Pačesovy komise. Převažující názor odborné energetické veřejnosti je dnes ten, že bez výrazných změn v postoji politické reprezentace lze v období let 2015 - 2020 očekávat obtíže v zásobování ČR elektřinou a teplem. Je pravděpodobné, že v takovém případě bude nutné stále větší část poptávky krýt dovozy. Při očekávaných nerovnováhách na energetických trzích v okolních zemích to povede k nárůstu cen elektřiny, s dopady do obchodní a platební bilance země a přeneseně k možným tlakům na měnu a dlouhodobé úrokové sazby. Například podle výpočtů již zmíněného Hanzlíčka by substituce za zemní plyn, s níž přichází Strana zelených mohl zvýšit cenu energií až o padesát procent. Zpráva rovněž připomíná bezpečnostní a finanční rizika, která plynou z přílišné závislosti na cizích zdrojích. „Zvýší se citlivost ČR vůči zahraničně-politickým rizikům. Již dnes ceny silové (neregulované) elektřiny v důsledku napětí na okolních trzích rychle rostou, a dojde-li k výraznějšímu převisu poptávky nad nabídkou na domácím trhu, pak vyšší cena energie povede k nižší konkurenceschopnosti všech navazujících produktů a služeb. Totéž platí pro teplo, kde je navíc substituce hnědého uhlí plynem a černým uhlím ještě problematičtější.“ Ostatně současné problémy s dodávkami ropy z Ruska, které „náhodou“ kolidují s podpisem smlouvy o americkém radaru hovoří za vše.

Na to, že se naše energetické problémy podaří vyřešit ve spolupráci a v rámci Evropské unie, bychom rovněž neměli spoléhat. „Rozhodování o české energetice je samozřejmě významně ovlivněno globálním vývojem a zejména vývojem ve státech EU. Téměř hrozivě roste závislost EU na dovozu primárních energetických zdrojů (očekává se růst z dnešních 50% na téměř 70% do roku 2030 a podle IEA na 80% v roce 2050). Především v důsledku prudkého ekonomického růstu celosvětová poptávka po energii roste a s tím rostou i ceny energetických zdrojů. Evropa čelí bezpečnostním rizikům jak z hlediska země původu PEZ, tak z pohledu dopravních tras. Podobně jako v ČR je i v řadě dalších zemí EU rozhodování o další výstavbě energetických zdrojů zablokováno a dnes proto Evropa stojí před vysokou potřebou investic, odhadovanou na více než jeden bilion euro v nejbližších dvaceti letech. V ČR, stejně tak jako v řadě dalších evropských zemí, se ozývá varování, týkající se rozpadů profesionálních projekčních a inženýrských týmů,“ varuje zpráva Pačesovy komise.

Politici by měli začít jednat


Předběžné závěry Pačesovy komise jsou proto zcela logické, a je otázkou, zda její konečný výsledek dokáže ovlivnit jeden oponentní příspěvek, jak tvrdí Zelení. Bez přehodnocení dosavadních ideologických tabu, jakými jsou těžební limity a další rozvoj jaderné energie, tedy přinejmenším dostavba dvou temelínských bloků a otevření zbytku uhelných zásob na dole Bílina, bude naše energetická budoucnost vypadat černě. Všechny politické strany by proto s naprostou vážností měli odhodit ideologické brýle a dělat vše pro to, aby česká ekonomika i celá společnost obstála z hlediska energetiky i v dalších desetiletích.



Box: Hlavní doporučení Pačesovy zprávy


Vláda má umožnit a usnadnit zahájení posuzovacích procesů produkce všech typů energie. Význam hnědého uhlí bude v dlouhodobém horizontu klesat, nicméně bude představovat stále důležitý energetický zdroj.

Vláda by neměla omezovat podnikatelská rozhodnutí v této oblasti a měla by připustit diskusi o těžebních limitech podle jasně vymezených pravidel. Současně upozorňujeme na střednědobá rizika v zásobování teplem. Doporučujeme, aby vláda podpořila rozvoj kombinované výroby tepla a elektrické energie při přechodu výtopen na teplárenské provozy.

Vláda by měla považovat podporu procesů, vedoucích k úsporám energií, za prioritu a mimořádně

významnou součást formování dlouhodobé energetické strategie. Měla by proto věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, vyšší finanční prostředky než dosud a systémovou podporu.

Jaderná energetika představuje jednu z variant výroby elektrické energie a je důležitou součástí energetického mixu. Nevyřešené zůstává uzavření cyklu, tedy ukládání vyhořelého paliva, ale s vývojem nových typů reaktorů (4. generace a další typy) se tento problém stává méně závažným.

Vláda bude považovat obnovitelné zdroje za nezpochybnitelnou součást budoucího palivo-energetického mixu.

Vláda by měla využít tranzitní elektrickou přenosovou síť k posílení pozic ČR na energetickém trhu.

Vláda by měla přehodnotit energetickou a související legislativu ČR a EU tak, aby nedocházelo přednostně k řešení dílčích energetických úkolů na úkor důležitých energetických potřeb společnosti, zejména stability odvětví včetně přenosu energie.



Dušan Šrámek
 
  Přístupy: 45286 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA