Pavel Bém: Na předsedu ODS kandidovat nebudu

04.08.2008, E15, Autor: Vladimír Piskáček

Příprava kampaně na krajské volby je v plném proudu. Považujete je pro budoucnost ODS za důležité?

Krajské volby jsou mimořádně významným politickým impulzem, který nastaví zrcadlo současnému fungování vládní koalice. Klíčovou odpovědnost za fungování koalice má ODS, takže krajské volby jsou pro nás první konfrontací s tím, jak naplňujeme předvolební sliby, jak se daří realizovat reformní program. Bude to zrcadlo úspěšnosti vládní politiky.



Očekáváte, že vám voliči naplňování předvolebních slibů spočítají?

To nevím, ale zcela nepochybně tyto volby budou daleko složitější než krajské volby před čtyřmi lety a komunální před dvěma. Věřím tomu, že hejtmani a regionální politické reprezentace jsou tak zkušené, že budou hodně akcentovat komunální a regionální témata a povedou kampaň v regionálním duchu. Věřím, že klíčoví lídři své pozice obhájí. Ale také je ve mně, jako v prvním místopředsedovi ODS, malá dušička, jak to všechno skončí. Druhou věcí jsou doplňovací volby do Senátu. Přinesou do horní komory parlamentu 27 jmen, která budou volit příštího prezidenta. Ještě mám v živé paměti to, jak probíhala volba poslední. Takže pro ODS to není v žádném případě triviální záležitost, jak by se mohlo na první pohled zdát. Máme před sebou horký podzim a s velkou pravděpodobností teprve po těchto dvou klíčových kláních přijde volební kongres ODS, na kterém se bude volit předseda strany a celé vedení. Já si těžko dovedu představit, že předsedou ODS nebude předseda vlády. Ta situace by mohla nastat pouze a jedině v případě, že by došlo k nějakým dohodám a takové dohody se uvnitř ODS zatím nerýsují. Změny ve vedení by podle mého názoru dramatickým způsobem ovlivnily dnes křehkou stabilitu vládní koalice. Těžko si dovedu představit, že by ODS a vláda přežily za předpokladu, že by do čela strany byl zvolen někdo jiný než Mirek Topolánek.



O vás se mluví jako o možném předsedovi ODS. Nezvažoval jste kandidaturu?

Jako první místopředseda ODS věřím, že v nadcházejících volbách uspějeme. Také cítím odpovědnost za stabilitu vládní koalice. Jsem přesvědčen, že pokud má současná vláda fungovat, není zde prostor pro nějaký vnitrostranický duel. Kongres musí potvrdit Mirka Topolánka ve funkci. Nebudu kandidovat na předsedu právě a hlavně s vědomím, že by případný úspěch znamenal konfrontaci, ta by znamenala oslabení dnes křehké stability vlády. Na druhé straně je jasné, že volební výsledek v krajských či senátních volbách promluví do atmosféry na kongresu a možná částečně do vlastního volebního souboje.



Očekáváte, že bude mít Mirek Topolánek nějaké protikandidáty?

Zatím o žádných nevím. Je třeba být připraven i na krizové scénáře. Bavíme se dnes o tom, co bude na podzim, se samozřejmostí, že vláda bude fungovat, a ono to tak nemusí být. Mirek Topolánek opakovaně řekl, že pokud se mu nepodaří prosadit klíčové reformní zákony, ztrácí vláda legitimitu a s tím já souhlasím. Pak by mohly nastat dramatické peripetie, které by se promítly do průběhu kongresu. Přesto si myslím, že s největší pravděpodobností krizové scénáře nenastanou.



Jaký očekáváte nejlepší a nejhorší výsledek v krajských volbách? Premiér Mirek Topolánek připustil ztrátu čtyř hejtmanů...

Nejlepší výsledek je 13 vítězných pozic a první místo na volebním žebříčku v každém kraji, kde se konají. To si myslím, že je nerealistické. Z mého pohledu je dobrý výsledek takový, který bude představovat dvojciferné číslo. Obhajujeme 12 pozic, čili bych bral i desítku. Za katastrofální bych považoval ztrátu poloviny a více hejtmanů.



Nedávno jste uvedl, že by premiér Mirek Topolánek ztratil vaši důvěru, pokud by Praha nezískala 34procentní podíl v Letišti Praha. Proč chcete akcie pražského letiště, když vám místo nich nabízejí peníze ve stejné hodnotě?

To je triviální. Privatizace Letiště Praha je extrémně komplikovaný proces, který byl zahájen, ale nikde není psáno, kdy přesně skončí. Jedinou rozumnou garancí pro mě jako pražského primátora a prvního místopředsedy ODS je naplnění dohody, gentlemanského slibu a tedy závazku předsedy ODS a premiéra této země, že Praha získá 34procentní akciový podíl. Závazek Prahy, stoprocentní, je, že Praha bude při privatizaci postupovat v souladu se státem. Je realitou, pro mě bez sebemenšího zaváhání, že kdyby premiér nenaplnil tento závazek, skutečně ztratí moji důvěru.



Ministerstvo financí argumentuje, že by se v případě rozdrobeného vlastnictví zkomplikoval prodej letiště...

Máme k dispozici právní stanoviska, která hovoří o opaku. Hypotézy, že by touto cestou mohla být ovlivněna cenová nabídka, jsou irelevantní. Nevidím žádné komplikace, žádné technické překážky. Tou jedinou překážkou bránící převodu akcií je osobní zakousnutí pana premiéra. Ale já věřím, že svůj postoj přehodnotí.



Praha o podíl v letišti vehementně usiluje. Na jedné straně je pravda, že stát ostatní regionální letiště převedl krajům, na druhé straně Ruzyně je klíčový dopravní uzel. Čím podkládáte své nároky?

Já se pozastavuji nad komentáři takzvaných odborníků, kteří si kladou otázky, jestli Praha má na tyto požadavky právo. Co jiného bych já jako primátor měl chtít, když už Praha staví na letiště na svoje vlastní náklady metro za nějakých 40, 45 miliard korun, je důležité, aby se stát alespoň v rozumné proporci na těchto nákladech podílel. Když se podívám na možné výnosy z privatizace Letiště - mohl bych uvažovat o 35 či 40 miliardách - tak ty peníze ani nestačí na to, abychom na letiště přivedli metro.A jsou tady další klíčové infrastrukturní projekty, které se přímo týkají provozu mezinárodního letiště. Praha je jediným místem v Evropě, které si staví svůj nadřazený dopravní skelet v podstatě samo. Vnitřní a vnější městský okruh, tunely, všechno město hradí výhradně ze svých zdrojů. Neexistuje žádný jiný takový příklad metropole současné Evropy. Tam je automaticky toto výhradní investicí státu. Stát svému hlavnímu městu z minulosti hodně dluží. Takže je pochopitelné, že jako lev bojuji o to, aby se Praha nejen podílela na výnosech, ale měla onen 34procentní podíl.



Město zvažovalo zavedení mýtného v centru. Jak daleko jste s definitivním rozhodnutím a stanovením podrobností?

O mýtném je rozhodnuto. To, o čem není rozhodnuto, jsou technické a technologické aspekty. Není ani rozhodnuto o provozovateli. Nyní kalkulujeme náklady a chystáme spuštění pilotního projektu. Ten by měl začít na konci roku 2009 a měl by otestovat funkce systému. Abychom - tak, jak to udělali například před zavedením mýtného ve Stockholmu - mohli v pilotním projektu vyhodnotit klady a zápory a zároveň nastavit ekonomické parametry. Smyslem mýtného není obohatit pokladnu města o další nepřímou daň, ale zavést ekonomickou regulaci především osobních automobilů v nejzatíženější centrální části města. Připravujeme zavedení mýtného v časové návaznosti na spuštění další etapy vnitřního městského okruhu a dalších etap velkého pražského tranzitního okruhu. Podmínkou je zprovoznění více než 60 procent vnitřního tunelového městského okruhu. To znamená dokončení tunelu Blanka, spojení Prahy 6, 7 a 8 vnitřním okruhem, dlouhé přemostění Vltavy v Lahovicích a napojení tranzitního okruhu na dálnici D1. Mýtné nesmí způsobit dopravní katastrofu.



Praha předčasně splatila menší část svých obligací. Větší díl dluhů však bude splácet v následujících letech. Jak budete v budoucnu financovat velké infrastrukturní projekty?

Praha má mimořádně konsolidovaný rozpočet. Je vysoce pravděpodobné, že se ekonomický boom české ekonomiky v příštích letech zpomalí, ale jsem přesvědčen, že to nebude mít výrazný dopad na příjmy Prahy. Kapitálová síla okolo 16 miliard korun ročně je dostatečná, abychom podstatnou část prioritních investic financovali z vlastních zdrojů za předpokladu, že do Prahy nepřijdou další povodně a jiné živelné katastrofy. Mezi ně si troufnu počítat i počínání ministerstva životního prostředí. Pokud nedostaneme další zásahy otráveným šípem, jsme schopni klíčové infrastrukturní investice zvládnout. Například na úkor rychlosti obnovy vodohospodářské infrastruktury. Nyní nám ve Štěpánské ulici způsobila voda havárie, je to obrovský problém. Je to za cenu snížení či udržení aktuální hladiny investic v oblasti školství a sociální politiky. I tyto oblasti by si zasloužily v budoucnosti více. Je to něco za něco, ale troufnu si tvrdit, že klíčové projekty jsou kapitálově pod kontrolou.



Město však musí postavit i novou čističku vod. Kde na ni budete hledat zdroje?

Pro Prahu to znamená investici deseti miliard korun. Připomínám, že ke stavbě čističky se zavázala vláda, nikoli město. Pro nás to tedy znamená dodatečné náklady. Z hlediska ekologických zátěží pro Prahu a okolí to není špatné, protože to znamená, že budeme mít čistší vodu. Je však neuvěřitelné, že v dohadování podmínek čerpání prostředků z fondu soudržnosti ministerstvo životního prostředí a Martin Bursík dohodli podmínky, které Prahu fakticky vyloučily. Je to unikát, který nemá obdoby v žádné jiné zemi Evropské unie. Nejenže vláda v přístupové dohodě vygenerovala náklady v řádu deseti miliard korun, navíc znemožnila čerpat finanční prostředky z fondu soudržnosti. Navíc ta vláda prodala provozování pražské vodohospodářské infrastruktury společnosti Veolia za šest miliard korun. Když si to dáte dohromady, tak to už je hodně. A už proto říkám, že 34 procent akcií Letiště Praha musí dostat hlavní město.



Snažíte se o získání výjimky?

Desetimiliardový projekt je velký, a to i pro čerpání prostředků z evropského fondu. Jednáme s šéfovou DG (generální ředitelství EK pro regionální politiku - pozn. red.) Kateřinou Maternovou a snažíme se ji přesvědčit. Musím říct, že paní Maternová je k nám nesmírně otevřená, korektní, ale je obtížné projekt nastavit v okamžiku, kdy vám vláda prostřednictvím ministerstva životního prostředí háže pod nohy jeden klacek za druhým.



Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní prodává akcie Pražské energetiky soukromým investorům. Neuvažovali jste rovněž o prodeji?

Historické nastavení funkcí pražské energetické infrastruktury a vytvoření holdingového uspořádání se z mého pohledu ukazuje jako mimořádně chytré řešení. V současném nastavení na energetickém trhu nás to staví do unikátní pozice. Všechny tyto společnosti jsou zdrojem výnosů a příjmů městského rozpočtu z dividend. Město si drží 51procentní majoritu, s výjimkou Pražské teplárenské. Pokud nenastane nějaké kapitálové drama, tak nejsme nuceni dělat zásadní majetkové změny. Byť si musíme uvědomit, že se může situace měnit na celém českém energetickém trhu. Může nastat situace, kdy současná výhodná pozice Prahy přestane být výhodnou, může nastat situace, kdy město dostane extrémně výhodnou nabídku například od našich současných partnerů, takže nechci v tuto chvíli vysílat ostrý soud, který by ovlivnil situaci pražských akciových společností ve střednědobém horizontu. Dovedu si představit změny v současném nastavení, ale v této chvíli by to pro nás nebylo výhodné.



Praha se pod vaším vedením stává paradoxně poměrně neliberálním městem. Začalo to parkovacími zónami, pokračujete řadou vyhlášek trestajících pití alkoholu či nepořádku. Vy se přitom profilujete jako velký liberál. Jak to jde dohromady?

Částečně s vámi musím souhlasit. I já, jako rozený liberál, jsem čím dál více konfrontován s různými regulačními opatřeními, které jsou typicky konzervativními nástroji praktické politiky. Je to částečně dáno skutečností, že Praha stejně jako jiná města má problémy a vy hledáte jejich dlouhodobé řešení. Investujete do zajištění veřejných komunikací, sběru komunálního a tříděného odpadu... Přicházíte s řádovými nárůsty výdajů, které nepřinášejí efekt ze střednědobého hlediska, protože existují vrozené návyky. Po nějaké chvíli jste konfrontován s disfunkcí nějakého ideového nastavení a nezbytností hledat nějaká jiná řešení. Například sankční a regulační.