Socialisté jezdí luxusními auty. A bez pravidel

Zbyněk Klíč

Že je socialismus v základu protikladnou ideologií, je známo delší dobu. Levicoví politici jezdí drahými auty, kouří vybrané doutníky a žení se v luxusních hotelech a ve stejném čase hlásají rovnost, vysoké daně a solidaritu s chudými. Oproti pravičákům mají nevýhodu, u nich to nepůsobí tak nápadně. Mezi oběma skupinami je však jeden podstatný rozdíl – dodržování pravidel.

Výmluvně to působí v aktuální kauze Milana Urbana a Petra Petržílka a aut od Antonína Charouze. Oba mají luxusní auta – to nepůsobí věrohodně v porovnání s programem sociální demokracie (ačkoliv s programem Milana Urbana a podporou automobilového průmyslu už o poznání více), od normálních smrtelníků (i politiků pravice) se však liší hlavně jejich exkluzivní využití. Při automobilových i dalších závodech je obvyklé platit startovné, Milan Urban však nemusí. Pokud chcete vyjet autem na silnici, musíte jej registrovat, Petr Petržílek však nemusí.

Program ČSSD pro letošní volby je v tomto trochu jiný. Píše se v něm třeba: „Spravedlnost znamená poskytnout rovné příležitosti pro všechny…. Úspěch a štěstí nemohou být pouhou výsadou privilegovaných…. Pouze rovné podmínky umožňují spontánní zrod solidarity – ochotu podělit se o vlastní úspěch a štěstí s těmi, kteří se z vážných důvodů nemohou férové soutěže zúčastnit.“ To s uvedeným chování politiků ČSSD příliš nekoresponduje…

Pokrytectví na druhou

Není to tak dávno, co Zdeněk Škromach v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl na adresu volebních programů: „Sliby se slibují a blázni se radují.“ Nutno dodat, že socialisté se jeho teze chytili jaksepatří. Před evropskými volbami slibovali podporu českému automobilovému průmyslu, stranické mítinky však absolvovali s německými Volkswageny. David Rath před sněmovními volbami 2006 bojoval proti zdravotnickým poplatkům a vstupu soukromého kapitálu do zdravotnictví, sám však koupil soukromou kliniku na Chodově. Lubomír Zaorálek dnes na celostátní úrovni horuje proti spolupráci s komunisty, po krajských volbách však pomáhal skládat rudo-oranžovou koalici, která prostřednictvím bývalých členů Národních výborů dnes řídí největší kraj v zemi. Co na tom, že v roce 1989 pomáhal coby člen OF s pádem komunismu.

Sliby jsou to, co jde socialistům dobře. Nestarají se příliš o zdroje, které tu přece jsou (Špidla), ale zavedly nás na pokraj maďarské propasti. I v této situaci neváhají dále slibovat třinácté důchody, zvýšení dávek a zaměstnanecké výhody. A nejen to, dále zneužívají svého privilegovaného postavení a využívají výhod, na které ostatní smrtelník nemá nárok. Zřejmě proto, že je to přece správné…