Grebeníčkův odchod je špatná zpráva

Marek Benda

Lidové noviny, 14.09.2005

Předseda Komunistické strany Čech a Moravy Miroslav Grebeníček ohlásil svůj úmysl odejít z čela strany a přenechat vedení mladším kádrům. Chtělo by se zvolat No konečně! Ovšem radovat se by byla fatální chyba.

Chyba vycházející z mylné premisy vnucované nám stále intelektuály všech zemí, že komunismus je v podstatě dobrý a že ho jen kazí jednotlivci. Chyba vzniklá nedbalým (záměrně?) čtením Marxe i všech jeho souputníků a následovníků.

Tento postoj vychází z představy, že komunismus apeluje na nějakou dobrou lidskou vlastnost (třeba soucit, solidaritu nebo ochotu pomoci druhým). Ale komunismus od prvopočátku vsadil na apel na tu snad nejhorší lidskou vlastnost - závist.

Celý jeho pojmový a ideový aparát, ale samozřejmě pak i praktická politika, je založen na touze uškodit pracovitým, poctivým a snaživým, a naopak povýšit neschopné, líné a servilní.

Všechny ty masové krádeže, vraždění a likvidace celých skupin obyvatelstva, to nebyly jen excesy jednotlivých vůdců, to je prostě zabudováno v samotné podstatě systému, který vytváří lidi závislé, slabé a bezmocné, protože nenávidí nezávislé, soběstačné a schopné.

Kde se vlastně vzal pan Grebeníček? V roce 1993 byl zvolen předsedou komunistické strany, o které byli všichni přesvědčeni, že je pouhým skanzenem minulého režimu, který časem zmizí "biologickou cestou". Léta transformace nebyla jeho slavným obdobím - komunistický klub v Poslanecké sněmovně se rozpadl na jeho gottwaldovské pohrobky a o něco reformnější Levý blok a ještě ve volbách 1996 byly výsledky komunistické strany nepodstatné.

Grebeníčkova hvězda ovšem začala růst s nástupem Miloše Zemana a jeho slogany o spálené zemi. Teprve když se rozpadl základní konsenzus o potřebě transformace naší společnosti, začíná růst reálná moc těch, kteří celou transformaci pokládají za omyl a krok zpátky na cestě k budování lepších zítřků. Tehdy začíná hvězdné období KSČM a pana Grebeníčka osobně. Jeho stále militantnější projevy vyvrcholily loni na oslavách 17. listopadu právě fatálním zpochybněním celého polistopadového vývoje (a kdo to poslouchal, tomu opravdu musel běhat mráz po zádech, zejména pokud si vzpomněl, že už Gottwald otevřeně ve sněmovně prohlašoval, že se jezdí do Moskvy učit, jak svým oponentům zakroutit krkem - a nikdo ho tehdy nebral vážně!).

Zároveň ovšem začaly panu Grebeníčkovi chodit stále častější pozvánky na neoficiální či oficiální konzultace s předsedy vlád i jinými státními činiteli. Panu Grebeníčkovi se určitě povedlo vyvést komunisty z ulity těch, se kterými slušní lidé nemluví. Osobně to nepokládám ani tak za jeho zásluhu, nýbrž spíše za omyl sociální demokracie, kterou ani historické zkušenosti nepoučily a stále bude strkat hlavu do lví tlamy. A to Miloš Zeman i jeho krátkodeší následovníci byli aspoň ve svém přesvědčení antikomunisty, byť pro jejich uvedení do slušné společnosti udělali hodně. To Jiří Paroubek je jinačí klasa. Evidentně se uměl velmi dobře pohybovat v zajímavých funkcích i za minulého režimu, tak proč by měl jeho pohrobkům něco vyčítat?

V dojemné shodě s dnešním předsedou vlády se dnes připravuje divadlo pro diváky. Divadlo, které odsune (ať už s jeho souhlasem, či bez něj) z čela KSČM osobu širší veřejností již obtížně akceptovatelnou a nahradí ji někým zdánlivě neškodným. Ovšem bez skutečné změny, která je, jak výše uvedeno, nemožná. To má být cesta, jak umožnit po příštích volbách účast KSČM ve vládě. Samozřejmě žijeme v Evropě 21. století, takže tady aspoň zpočátku nikdo nezavede gulagy ani kolektivizaci kulaků. Ale pro první volební období (a budou pak ještě nějaká další?) bude bohatě stačit milionářská dávka, plošná majetková přiznání, aby bylo komu a co závidět, vysoké daně, bobtnající stát, bez jehož povolení si občan na své zahrádce nezasadí pomalu ani mrkev, a vázané mandáty ve sněmovně, aby si snad nikdo nedovolil hlasovat proti příkazu své strany.

Možná trochu cynicky, ale přesto naprosto vážně: Pro každého skutečného demokrata je výměna pana Grebeníčka ve skutečnosti špatnou zprávou. Jeho jsme si nemuseli vážit, mohli jsme ho za mnoho projevů i postojů nesnášet, ale alespoň reprezentoval skutečný a nezakrytý komunismus. To ho v mých očích zcela diskvalifikovalo, ale někam zařazovalo. Moc se bojím, že příští řešení v čele KSČM bude ve skutečnosti stejně nebezpečné, jen pro veřejnost méně čitelné a více schopné ji zmást. K tomu a k možnosti příští vlády s ČSSD má celá tahle šaráda vést.