Jan Schwippel: Mezi Skylou a Charybdou

Mezi Skylou a Charybdou

Jan Schwippel

Prezident republiky oznámil, že podruhé jmenuje Mirka Topolánka premiérem, pokud s tím tento vyjádří souhlas. Za vzniklou situaci nedohody obvinil ČSSD a jmenovitě jejího předsedu Jiřího Paroubka.

S uvedeným hodnocením situace nelze než souhlasit. Nebyla to totiž ODS, která celou situaci zavinila. Hned prvním povolebním vystoupením totiž Jiří Paroubek potvrdil kurs, kterým se sociální demokracie chce po volbách ubírat – totiž další a ještě těsnější spolupráce s komunisty. Od té doby už jen odmítá všechna řešení, která se od této varianty odlišují - včetně toho posledního předloženého prezidentem republiky.

KSČM je však zemi stále nebezpečná z několika důvodů. Jde stále o extremistickou stranu se zločineckou minulostí, od níž se nedokázala (a nejspíš ani nechtěla) důvěryhodně distancovat. Ani její současný program ani prohlášení jejích představitelů neposkytují žádné záruky, že by v jejím provedení nedošlo k (snahám o) opakování minulosti. Jakýkoli významnější vliv komunistů na chod této země by mohl vyvolat izolaci České republiky (ne nepodobnou dnešnímu Slovensku).

Opření se o komunistickou podobu extremismu je Skylou české politiky. Charybdou je potom vznik velké koalice dvou největších stran. Nepomůže nám odkazování se na velké koalice v Německu (kde panuje přece jen jiná politická kultura) ani v Rakousku (kde, zdá se, dokonce již zkrachovala).

Velká koalice by v našich podmínkách mohla znamenat generální pardon pro všechny kauzy bývalé vládní garnitury a to si v naší situaci rekordní korupce a čím dál zřetelnějšího prolínání politiky s organizovaným zločinem dost dobře nemůžeme dovolit. A nespatřuji velkého rozdílu mezi ní a „duhovkou“ (ač nejsem oční lékař) – obě znamenají kolaboraci s nereformovanou paroubkovskou sociální demokracií, ať už za účasti menších stran, nebo bez nich.

Obě úskalí, resp. kameny úrazu pro ODS, jsou spojenými nádobami. Sociálně-demokratická inklinace k totalitarismu a ke KSČM souvisí s její zásadní neochotou a neschopností provést životně důležité reformy. Jsou to reformy státní správy, veřejných financí, legislativní, zdravotnictví, důchodového systému atd., jejichž nerealizace již efektivně ohrožuje prosperitu ČR. Nedávno to potvrdila i zpráva Evropské komise, v níž ČR zařadila do skupiny zemí s rizikovým vývojem veřejných financí a zároveň zemí, které jsou nejvíce ohroženy fenoménem stárnutí populace.

Ze všech těchto důvodů byl dosavadní postup Mirka Topolánka logický a legitimní. Musí se totiž zároveň vyhnout Skyle extremistických sil (KSČM) a Charybdě antireformních a klientelistických sil uvnitř ČSSD, které jsou jejími přirozenými spojenci.

Za této situace jsou z pohledu ODS, dle mého názoru, možná řešení v zásadě pouze dvě. Buď předčasné volby, které posílí mandát demokratických sil a dodají jim rozhodující sílu pro realizaci klíčových reforem a vytlačení KSČM a „marťanského“ proudu v ČSSD (čehož jsou si obě levicové strany ovšem dobře vědomy a proto je v nejbližší době jen stěží připustí). Anebo očistění ČSSD a změna jejího přístupu k řešení politických problémů a problémů země.

Vedení ODS až dosud mezi útesy a úskalími povolební situace proplouvá vcelku umně a svou linii, byť obtížnou, drží. V tomto směru si, myslím, podporu zatím zaslouží (a voliči ji vyjádřili). Tím spíše, že nemá žádného Teiréstria, který by jí moudře radil, ale zato spoustu Sirén, které by jej chtěli svést na scestí vedoucí ke ztroskotání na jednom nebo na druhém úskalí.

Můj názor na další kroky mohu nejlépe vyjádřit prostřednictvím stejného antického příběhu. V něm se Odysseus sice vyhnul Charybdě, ale zároveň ho její vír vrhnul do náručí Skylly, která pohltila šest jeho nejlepších mužů. Není sporu o tom, že proplout mezi oběma nestvůrami je nadmíru obtížné. Domnívám se však, že pustit kormidlo, nechat se unášet proudem a vydat se napospas víru je ještě horší – je totiž téměř jistou cestou do záhuby.