A co takhle extrémní fotbal a šachy?
Richard Tesařík
LN 19. září 2009
TESAŘÍKŮV AKORD
Doslechl jsem se o extrémním golfu. Nedovedl jsem si představit, jak to má vypadat, ale bude se to prý hrát na sjezdovce. Panečku, co kdyby se hrál extrémní fotbal. Bosé nohy, betonový míč a bláto.
Nebo extrémní šachy. Nejspíš v sauně a v kožichu. Nevím, které „týpky“ to vede k vymýšlení takových extrémních hrátek, ale nemyslím, že třeba zrovna Tigera Woodse nebo jiné špičkové borce s velmi nízkým handicapem.
O extrémním divadle jsem už kdysi četl. Nic nového pod sluncem. Bylo tam všechno podle Stanislavského, i ta smrt byla pravá. Ve skutečnosti by ale brzo došli herci. Ani ty gladiátorské hry nebyly až tak strašně smrtelné, jak nás kdysi učili v dějepise. Brzy by došli gladiátoři, a kde pořád nakupovat nové? Navíc o peníze jde až v první řadě, že.
Extrémní kuželník vlastně vymyslel už Jára Cimrman na Špilberku. Hrál se s ocelovými koulemi a s živými figurami, což byli vězni. Když po čase vězni začali docházet, přešlo se na dřevěné kolky.
A extrémní atletika? No, tu přece vymyslel taky Jára da Cimrman, když vyvinul tretry s hřeby dovnitř, takzvané koniášky. Lidská tvořivost ve vymýšlení hovadin nezná mezí.
Je fakt, že mezi tím se přijde i na senzační věci.
Zajímavé je také užívání a posunování superlativů. Kdysi byly písně označovány jako hity. Později superhity. Momentálně jsou to megahity. Teď čekám, za jak dlouho se nám objeví gigahity. Terahitů a hexahitů už se nejspíš nedočkám. No, když jsem ale viděl, jak devadesátidevítiletý Japonec běží 100 metrů... No, běží, spíš jde, jeden nikdy neví. To je taky extrémní atletika, že... ehm.
Richard Tesaříkhudebník a herec
