Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Je kůrovec trojským koněm?

Tomáš Jirsa

Od okamžiku, kdy ministr Bursík jmenoval inženýra Františka Krejčího ředitelem NPŠ se v odborných kruzích spekulovalo, zda tento krok není cestou, jak se dostat k těžbě šumavského dřeva. Největší kritici nového ředitele poukazovali na personální propojení Františka Krejčího se společností PARKSERVIS, která si chtěla na počátku devadesátých let pronajmout celý Národní park, včetně těžby dřeva. (Text historické smlouvy je zveřejněn na www.sumava21.cz). Podpisu této smlouvy za dramatických okolností na poslední chvíli zabránil tehdejší ministr František Benda.

František Krejčí se tvářil „ekologicky“, mluvil posvátně o horských smrčinách, spolupracoval s nevládními organizacemi, organizačními změnami se zbavil lesníků ve vedení parku a směřováním k okamžitému rozšíření bezzásahových zón na Šumavě jednoznačně mířil k masivním těžbám dřeva. Šlo o předem promyšlený záměr? František Krejčí přeci nemohl nevědět, že již v roce 2004 tehdejší náměstek ředitele NPŠ Jiří Mánek zpracoval a předal ministerstvu životního prostředí analýzu včetně mapových podkladů, která pojmenovala rizika vyplývající z náhlého rozšíření bezzásahových zón. Analýza konstatovala, že pokud se náhle na velkých smrkových plochách okamžitě vyhlásí bezzásahovost, dojde zde dříve či později k přemnožení kůrovců, jejichž šíření bude možné zastavit pouze kácením smrků v lesích, které na tyto bezzásahové plochy navazují. Bylo vypočteno, že pro zastavení šíření kůrovce z bezzásahových ploch bude jako „daň za bezzásahovost“ muset být v nárazníkových (pufračních) zónách vykácen zelený les o rozloze téměř dvou třetin z plochy ponechané bez zásahu. Náměstek Mánek byl za tuto analýzu „ekologickým“ vedením parku odvolán z funkce. Stejné varování předali pracovníci ochrany lesa ČIŽP tehdejšímu náměstkovi ministra Ladislavu Mikovi. Dnes však se stejnými závěry přišla expertní skupina, kterou sestavili hejtmani Jihočeského a Plzeňského kraje, která říká, že za 1000 hektarů bezzásadovosti se v podmínkách Šumavy zaplatí 600 hektary vykácených holin, nezbytných pro zastavení šíření kůrovců.

Mluví-li nyní vedení NPŠ a ministerstva životního prostředí o 21 procentech NPŠ v bezzásahovém a 9 procentech v přechodovém (blízkém bezzásahovému) režimu, vezměte si kalkulačku a počítejte objemy dřeva, které bude nutné vytěžit. Může to být i více než 3 miliony m3 dřeva.

Mimo jiné stejným způsobem, tedy tvorbou rozsáhlých pufračních pásem (několikasetmetrové pruhy, přes které kůrovec nepřeletí) s vykácenými stromy chránili německé vnitrozemí v Národním parku Bavorský les. Zde se zastavil postup kůrovce vykácením pufračních pásem šíři 500 až 1200 metrů. Kůrovec přitom postupoval proti větru a do smíšených smrko-bukových porostů! Rovněž Rakousko nad Trojmeznou takto své zelené lesy ochraňuje. V případě české strany Šumavy kůrovec postupuje především po větru a pouze do smrkových porostů. Pufrační pásmo s vykácenými smrky jako „daň za bezzásahovost“ ve smrkových monokulturách české strany Šumavy bude tedy mnohem širší, než tomu bylo na bavorské straně.

Šumava je jeden celek, jeden ekosystém, tvořený většinou z člověkem vysázených smrkových monokultur. Z tohoto ekosystému prostě nelze vyjmout část území, v něm nechat namnožit kůrovce a doufat v zázrak, že kůrovec bude respektovat červenou čáru namalovanou ministrem Bursíkem (nebo ředitelem Krejčím) na mapě. Kůrovec čáru na mapě prostě nerespektuje. Řada vědců, šumavští starostové, hejtmani a regionální politici několik let varovali před vznikem kůrovcové kalamity na Šumavě, přejde-li její část ze dne na den do bezzásahovosti. Za naše varování jsme byli nazýváni dřevožrouty, agenty těžařských lobby a obviňováni, že chceme na Šumavě těžit dřevo. Všechna obvinění byla samozřejmě nesmyslná, protože jediný, kdo v centrálních částech Šumavy smí těžit a prodávat dřevo je správa NPŠ. Dnes ministr Miko, podporován na tiskové konferenci pány Bursíkem, Ambrozkem a Moldanem tvrdí, že má kůrovcovou kalamitu pod kontrolou. A ředitel NPŠ Krejčí popisuje opatření na zastavení kůrovcové kalamity: „V parku je dvacet těžkých strojů harvestorů, dvacet „železných koní“, tedy pásových vyklízečů, lehké vyvážecí soupravy a 150 dělníků s motorovými pilami. A tento týden ještě najíždí nová technika“. Na dřevařském servru www.silvarium.cz visí inzeráty hledající kapacity pro likvidaci kůrovce na Šumavě.

Ve svých posledních vyjádření ministr Miko již nové holiny na Šumavě připouští: „Lze namítnout, že ponecháním bezzásahových zón se přenesou kůrovcové holiny níže. Na některých místech tomu tak opravdu bude, tady jsme ale právě v onom z přírodovědného hlediska méně hodnotném, pozměněném lese, jehož obnova je navíc jednodušší (a levnější!) než ve vrcholových partiích …… vzniklé holiny v zásahových zónách zdaleka nedosahují rozměrů, které jsou ve vrcholových částech Šumavy z doby masivního zasahování.“ Upozorňuji, že v době „masivního zasahování“, jak pravděpodobně pan ministr nazývá dobu ředitele Žlábka, nevzniklo na celé Šumavě více než 1000 ha holin. Lze očekávat, že za ředitele Krejčího bude vznikat stejný rozsah holin každý rok! Kam se mezi těžkou lesnickou technikou a erozními rýhami poděla ekologie? Vždyť ministři Ambrozek a Bursík a oba „ekologičtí“ ředitelé NP Šumava Pavlíčko a Krejčí slibovali, že k „drastickým holosečným“ těžbám na Šumavě už nikdy nedojde, že tu bude divočina plná stabilního lesa! Paradoxně, Šumavu dnes ovládli těžaři. A každý vidí, kdo fakticky těžaře na Šumavu přivedl.

V odborných kruzích na Šumavě se dnes spekuluje o tom, že dosavadní systém zadávání zakázek tzv. „minitendry“ nebude k likvidaci kůrovcové kalamity vyhovovat. Vedení NPŠ údajně uvažuje o tom, zadat těžbu dřeva dvěma velkým firmám, jedné pro západní část Šumavy, druhé pro část jižní. Tyto firmy budou mít na roky dopředu zajištěnou práci a ve jménu asanace kůrovce, kterého ředitel Krejčí nechal namnožit, budou kácet smrky v pufračních zónách. Dostanou se tak ke skvělému byznysu, který vznikl výhradně ve jménu ekologické ochrany přírody. Spekuluje se o tom, kdo v těchto firmách bude mít podíl a kam půjdou podíly ze zisku a prodeje šumavského dřeva. Veřejnost je nadále vedením ministerstva životního prostředí a vedením NPŠ klamána tím, že je kůrovec na Šumavě pod kontrolou. Čím déle bude veřejnost klamána, tím déle se bude kůrovec množit a tím déle se bude muset těžit v pufračních zónách. Nevládním ekologickým organizacím i řadě vědců, kteří posloužili jako beranidlo k cestě za dřevem, zbydou oči pro pláč.

Již před pěti lety jsem jako nově zvolený senátor veřejně vyhlásil, že nechá-li někdo z ředitelů NPŠ uschnout lesy na Pramenech Vltavy, budu usilovat o jeho odvolání. Tehdejší ředitel Alois Pavlíčko mne písemně ujistil, že chápe symbolický i přírodní význam tohoto místa a slíbil, že těmto lesům bude věnovat mimořádnou pozornost. Naopak, nově nastupující ředitel František Krejčí se nad pramenem Vltavy rozkročil, nechal se vyfotografovat do MF DNES a prohlásil, že do několika let zde bude suchý les. Své prohlášení splnil. Osobně jsem mu tehdy sdělil, že zahajuji kampaň za jeho odvolání. Nemám tedy žádné zábrany dnes opětovně vyhlásit: Ředitel NPŠ František Krejčí, za jehož vedení byla na Šumavě rozpoutána kůrovcová kalamita, musí být odvolán. Těžko se ubránit podezření, že ideologie bezzásahovosti mohla byla součástí předem připraveného scénáře, ve kterém nešlo o „ochranu přírodních procesů“, ale jen a pouze o zisk.



Tomáš Jirsa
Ing. Tomáš Jirsa, senátor PČR
 
  Přístupy: 14060 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA