O Čunkovi a křišťálové noci

Emanuel Mandler

Od pana Machálka jsem dostal již druhý dopis. Dávám ho nezištně k dispozici čtenářům.



Milý, drahý příteli,
jak jsem Vám již psal, měl bych se vlastně zlobit, že jste tak rychle vypátral mou irskou adresu (vzhledem k mému nynějšímu zaměstnání není veřejná ), ale snad stačí, když Vás poprosím, abyste si ji ponechal pro sebe. Na druhé straně mám radost, že si budeme moci napříště psát e-mailovou poštou; v dopise, i když je e-mailový, lze rozvést myšlenky jiným a obšírnějším způsobem než v rozhovoru.

Tentokrát se ozývám hlavně proto, že zprávy, které dostávám z Česka, jsou krajně znepokojující. Samozřejmě nejde jen o případ Čunek, nicméně případ Čunek je onen kousek ledovce vyčnívající nad hladinu. A vyčnívá pořádně.

Jde o toto: pan Čunek je natolik zdiskreditovaný, že měl už dávno odstoupit. Existovaly ovšem naopak dobré důvody, proč měl zůstat ve vládě, zejména fakt, že kdyby odstoupil předseda koaliční strany bez „souhlasu“ předsednictva strany, vláda by se rozpadla. Žádný div, že Mirkovi Topolánkovi se do tohoto způsobu politické sebevraždy nechtělo. Teď, rozumím-li tomu dobře, se situace vyostřila a situace ve vládě nebude moci zůstat beze změny. V žádném případě to tak daleko nedošlo. Bez ohledu na to, jaké události budou následovat, vedl případ Čunek k nebývalé diskreditaci české politiky. V zahraničí ani tak ne, nejhůře zapůsobil tento případ doma. Lidé u nás se ve velké většině domnívají, že politika jako taková se vrátila do předlistopadových kolejí s tím rozdílem, že občan až na výjimky smí vyjadřovat své – i když opoziční – mínění, ale že na jednání státníků a vůbec na chod státních institucí nemá žádný vliv.

Nevím jestli ještě horší nebo stejně špatný ohlas má svědectví z nejvyšších míst, že je dobře možné jednání v neprospěch společnosti, ať už se kryje zákonem, nebo je vysloveně protizákonné. Nejde přece jen o Čunka, každý jen trochu informovaný (anebo ten, kdo si dává pečlivě dohromady fakta zveřejňovaná v médiích), ví, že naše justice umožňuje mnohamilionové podvody a že těchto případů je neobyčejně mnoho. Dokonce podle televize je zřejmé, jak u nás ve velkém kriminální činy bují, statistika pak říká, že Česko je ze zemí Unie státem, kde se nejvíc krade, a to vše zřejmě Čunkův případ celkovou nepoctivost ještě posílí. My jsme nikdy neslynuli přehnanou poctivostí, co bude teď?

Mám starost o to, jak to všechno půjde dál. Máme mizernou politiku a ještě mizernější justici – jak bude náš stát v budoucnosti fungovat? Ukáže se to už brzy, až ultranacionalisté vyrazí na pochod k oslavě křišťálové noci. Bůhví, co vše se v tu noc semele. Jedno se ale ukázalo už nyní: křišťálová noc není jen tak a sama od sebe. V celé Evropě existují skupiny ultra (nacistů, nacionalistů) a proti nim anarchisté; pravidelně se tyto skupiny dají do sebe a když se jim to podaří, náramně se potlučou. Nějak už jsme si zvykli, že toto řádění radikálů patří k dnešní neveselé době. Jenže: z celé Evropy jsme jediní, kde se tyto živly rozhodly k řádně provokativní akci. Slabý a prokorumpovaný stát jim to umožňuje To už samo od sebe něco znamená..¨

V době, kdy je česká politika v takové nouzi, je to tak špatné, jak to vidíme. Ale zítra by mohly „ultra“ vymyslet celou ideologii (kupříkladu jak zachránit stát od židů) a získávat další přívržence. Mohou pisálkové (to znamená my) proti jejich rozvoji něco dělat?
Váš názor by mne velmi zajímal.

Upřímně zdraví
Václav Machálek