Ruské dilemata: Autorka o své knize

Ivana Ryčlová

Na počátku byla náhoda, esej o Veněčkovi Jerofejevovi, jedné z legendárních osobností brežněvovského literárního undergroundu, který jsem napsala na začátku roku 2000 pro někdejší časopis Proglas. Můj text vznikl tak trochu ze vzdoru. Vadilo mi, že ideologicky deformovaný obraz ruské literatury, zapuštěný do našeho povědomí předchozím režimem, stále přežívá. Účinek textu na redakci Proglasu i jeho čtenáře byl, myslím, hlavně zásluhou bizarnosti Jerofejevova lidského i spisovatelského osudu nečekaně pozitivní. Tak vznikla myšlenka dalších esejů, myšlenka pohlédnout nejen na ruskou literaturu, ale částečně i na divadelní kulturu minulého století jinak, než je obvyklé. Obrazně řečeno: přemalovat stará plátna, rozbít sádrové modly, poopravit některé mýty, připomenout jména kdysi mocí odsouzená k zapomnění. Klíčem při výběru osobností byl jejich střet s mocenským systémem. Tak byly postupně v letech 2000-2005 na stránkách kulturní revue Proglas, později kulturní přílohy Revue Politika, publikovány eseje, jež nejsou systematickým výkladem dějin ruské kultury, ale spíše zamyšlením nad osudy postav ruského kulturního dění v době, kdy zlo bylo legitimní součástí společnosti.

Z textů postupně vznikl jakýsi imaginární kruh, který začíná Lev Tol-stoj a uzavírá Irina Ratušinská. Na počátku tedy klasik proslulý filozofií neprotivení se zlu násilím, na konci současná ruská básnířka, jejímž krédem se stalo zlu se protivit. Mezi nimi mnoho dalších, kteří zlo nepřijali za své a svojí tvorbou a životním postojem mu vzdorovali (Stanislavskij, Bulgakov, Nabokov, Pasternak…), ale i těch, kteří vstoupili do jeho služeb a na jeho nevyzpytatelnost posléze doplatili (Mejerchold). Složitým vnitřním vývojem prošly spisovatelské osobnosti, které po letech strávených na Sibiři v sobě umlčely kritický hlas a svým uměleckým programem učinily bezkonflikt-nost (Erdman). Mojí snahou bylo nezahltit čtenáře vyčerpávajícími informacemi, k tomu slouží odborné monografie, ale v kontextu nelehké doby popsat velké příběhy. Příběhy o lidech obdařených talentem, v jejichž nitru se odehrávala dramatická dilemata.

Eseje čerpají převážně z revidovaných ruských pramenů a odtajněných archivních materiálů, které byly v předchozích desetiletích z ideologických důvodů vyjmuty z vědeckých fondů. Tyto informační zdroje jsem se snažila maximálně využít a fakta, jež v našem prostředí nejsou příliš známá, zpřístupnit. Vzhledem k tomu, že mnohé z textů vznikaly jako bezprostřední reakce na dobové události, byly pro knižní vydání upraveny, případně aktualizovány


Ivana Ryčlová

Ivana Ryčlová