Paroubkovy minely

Zbyněk Klíč

Jiří Paroubek často prezentuje sebe i stranu jako partnera pro desítky zahraničních sociálních demokracií, propagátora moderních a „sexy“ myšlenek a představitelku vrcholně demokratických myšlenek. Poslední dobou však předseda ČSSD udělal několik kroků, které tomu tak úplně neodpovídají.


Třeba jeho ekonomický koncept práce pouze pro Čechy a nakupování pouze českých výrobků. Pomiňme fakt, že na takovém principu byla založena i ekonomická politika Adolfa Hitlera, který selektivně podporoval pouze domácí firmy, což vyplývá ze samotného názvu jeho strany – národně-socialistická. Hlavně však tato Paroubkova politika nejde do souladu s předchozím chováním ČSSD v Sněmovně, kde levicoví poslanci vytrvale bránili přijetí restriktivnějších opatření vůči zaměstnávání cizinců v ČR. Hovoří-li tedy Jiří Paroubek o modernizaci ČSSD, toto opatření to rozhodně není. Jen pro příklad – výhradní zaměstnávání „domácích“ občanů požaduje v Německu Oscar Lafontaine, kandidát krajně levicové strany Levice...

Není to ale jediná rozporuplná shoda Jiřího Paroubka s některou zahraniční stranou. ČSSD pod dnešním vedením vytrvale podporuje slovenský Směr, a to i v době, kdy složil vládu spolu se Slotovými nacionalisty a Mečiarovým LS-HZDS. Zdá se, že je to nejbližší spojenec naší sociální demokracie a možná i vzor. Populismem a naprostou nereálností slibů se Ficově spolku ČSSD významně přibližuje a sám Fico bude ostatně jedním z prvních hostů oranžových mítinků.

Orientace na východ ostatně není Paroubkovy úplně cizí – nedávno si udělal výlet do Kremlu, kde se potkal s premiérem Putinem a řešil s ním dosud nespecifikované otázky. Orientace ČSSD sice je výrazně proruská, pak by se ale socialisté neměli hlásit k odkazu T.G. Masaryka, který byl orientován přesně opačným směrem. Že tato politika není úplně bez vad, přiznal i sám Paroubek, který Rusko označil za zemi s autoritářskými sklony.

A už vůbec legračně zní Paroubkova snaha obnovit v koncert velmocí, což je, jak upozornil mj. Bohumil Pečinka v Reflexu, mezinárodně-politické uspořádání první poloviny 19. století. Straší-li tedy Jiří Paroubek snahou pravice restaurovat poměry studené války, sám směřuje do ještě mnohem hlubší minulosti, ve které by tak či tak Česká republika nebyla samostatná, pouze by se dostala do vlivu některé z velmocí. To si Jiří Paroubek svojí „předposraností“ přeje?

Evergreenem Paroubkovy politiky jsou reakce, reakce na reakce a popření reakcí na reakce. Jinými slovy – další žaloba na Reflex. Ač se snaží mediální mágové držet Paroubka na uzdě, předseda zřejmě někdy „ujede“ a končí to dalším zkratem. Co z žaloby hodlá vytěžit, je záhadou, Reflexu však určitě zvedne náklad.

Abychom však nebyli tak kritičtí, i něco se západoněmeckými sociálnědemokratickými stranami ČSSD společného má. Gerhard Schröder, ještě jako německý premiér, přiklepl zakázku ruskému Gazpromu a následně získal post předsedy správní rady firmy, kde má Gazprom většinový podíl. Něco podobného umí i naši socialisté – David Rath, ještě jako ministr zdravotnictví, dostával sponzorské dary pro své občanské sdružení od společnosti Boehringer Ingelheim, které následně přiklepával exkluzivitu na distribuci některých léků. No vida, že se oranžoví pečlivě učí...