U lidovců je hlavní strategie, až potom program

Miroslav Mareš

HN 19. 4. 2008

KDU-ČSL před svým sjezdem zdůraznila, že se bude zabývat programovými otázkami. Program však současné lidovecké problémy sám o sobě nevyřeší. Na někoho sice může krátkodobě zapůsobit, že se strana věnuje věcným záležitostem, ale to bude mít v kontextu současné medializace politiky jen omezený a krátkodobý efekt. Základním lidoveckým problémem je, jak zastavit úbytek voličů, který je posouvá stále blíže k pětiprocentní sněmovní klausuli, a jak si udržet dosavadní pozice na regionální a komunální úrovni.

V tomto kontextu je nejdůležitější určitý základní signál, který strana vysílá veřejnosti hlavně pomocí profilu dominantních osobností a strategického zaměření na konkrétní zájmy a na výběr partnerů. Tomu pak uzpůsobí i několik základních programových hesel. Podrobné programy nebudou mít na úspěch či neúspěch podstatný vliv, protože je čtou hlavně politologové, experti, někteří novináři a malá část veřejnosti.

Lidovcům ubývá jejich tradiční katolické voličstvo, zvláště na Moravě. I když strana již od 90. let zdůrazňuje svůj nekonfesní charakter, dominantního profilu coby politického zastřešení českých a moravských křesťanských sociálů se v obecném vnímání nikdy nezbavila. V situaci, kdy přestává fungovat princip jedné volby tradičních lidoveckých rodin a vesnic, musí strana hledat další stabilní voličský reservoár a tomu uzpůsobit svou image.

Může se rozhlédnout do některých "podreprezentovaných" oblastí v českém stranickém systému a snažit se je okupovat. Problémem je, že samy o sobě jsou tyto oblasti co množství potenciálních voličů poměrně malé a navíc, když se posune do jedné, ty další může ztratit. Všechny navíc mohou odradit určitou část tradiční základny. Dosavadní lidovecká zkušenost je v tomto směru určitým varováním.

Za zlatou éru lidovců jsou považována závěrečná léta předsednictví Josefa Luxe, kdy se lidovci spojili s tím, čemu se často říká "proud nepolitické politiky". Získali si tím sice přízeň mediálního mainstreamu, ale nikoliv masivní příliv nových voličů. Procentuálně si ve sněmovních volbách v roce 1998 KDU-ČSL stála jen o několik desetinek procenta lépe než v roce 1990 ČSL za Bartočníka do ČNR. Absolutní počet hlasů pro lidovce byl nejvyšší v roce 1990. Lux prosazoval Čtyřkoalici, kterou jeho nástupci pohřbili. Nicméně oživení "čtyřkoaličního ducha" by pro lidovce mělo význam jen v případě pádu nebo výrazného "zlevicovění" Strany zelených. Mnozí lidovci ovšem propojení s liberály nesou těžko.

Navíc by tím ztratili šanci na posun směrem k pravicovému populismu, který k nim může přivést část potencionálních odpadlíků od jiných stran i některých sympatizantů krajní pravice. Dílčí kontakty některých lidoveckých ultrakonzervativců s křesťanskou krajní pravicí se ostatně objevily i v minulosti. Čunkem zahájená profilace na romské otázce a přílišné zdůrazňování odporu k potratům a k postmoderním trendům však zase spolehlivě KDU-ČSL znemožní v pražské kavárně, což řadě členů vadí.

Posun KDU-ČSL do pozice jasně pravicové strany přibližně stejným socioekonomickým programem jako ODS doplněným o křesťanské konzervativní hodnoty, který v zásadě razí Miroslav Kalousek, má perspektivu pouze v dlouhodobém strategickém spojenectví s ODS, včetně volebních koalic. V následujících volbách by však taková koalice zřejmě příliš úspěšná nebyla. Pro mnohé lidovce je tato varianta rovněž nepřijatelná ideově.

Další části politického spektra jsou v ČR obsazeny. Snad by si mohli lidovci všimnou mírného nárůstu moravistických aktivit v poslední době a snažit se je podchytit (např. změnou druhé části názvu z Československá strana lidová na Českomoravská strana lidová a nabídkou míst na kandidátce Moravanům), ale aktuálně jim to moc hlasů nepřinese. V pozici regionální moravské strany by mohli najít dlouhodobou perspektivu, ale rozloučili by se zřejmě s dosavadním silným vlivem na českou politiku.

Aktuálně lze očekávat, že KDU-ČSL se bude tradičně snažit udržet sociálně-ekonomicky ve středu, aby mohli vytvářet koalice jak s ČSSD, tak s ODS. Nové voliče se budou lidovci snažit získat hlavně z řad odpadlíků od obou velkých stran a z řad některých nevoličů, a to profilací na odporu vůči politice hlavní vládní a profilací na otázce vnitřní bezpečnosti. Nevýhodou pro lidovce v kontextu vnitřní bezpečnosti je, že nemají obsazen žádný z rozhodujících resortů v této oblasti (vnitro, spravedlnost, školství).

Jedná se tedy o pokračování dosavadní politiky, na němž nic nezmění změna stranických barev ani přijetí nového programu. Žádné zásadní strategické rozhodnutí nelze na tomto lidoveckém sjezdu čekat, protože výhodné je zatím udržovat si všechny varianty směřování v záloze. Po letošních krajských volbách by se však již mohl otevřít prostor pro jasnější vymezení strategické orientace této strany.