Trable nové "Bezděkovy" komise bez Bezděka

Marek Šnajdr

21.01.2010, Hospodářské noviny

Iniciativu ministra financí Janoty ke zřízení nové odborné komise pro reformu českého penzijního systému nelze než uvítat. Obávám se však, že bez zastoupení politických stran bude její práce poněkud neúplná.

Pamatuji si na práci Bezděkovy komise z roku 2005. Zprostředkovala analytické podklady pro návrhy pěti parlamentních stran a jasně dokázala, že bez reformy nás čekají kumulace veřejného dluhu v řádu desítek až stovek procent HDP.

Na základě její práce vznikla dohoda o parametrických změnách dominantního průběžného pilíře, který se neumí vypořádat s demografickou hrozbou. Jednalo se o opatření v oblasti věku odchodu do důchodu či omezení započítání některých dob, kdy poplatník nepracuje - například studia na vysoké škole .

Protože se blížily volby roku 2006, ČSSD se domnívala, že pokud se přihlásí k nepopulárním změnám, její voliči přejdou ke komunistům. Sociální demokraté tak od dohody zbaběle odstoupili a část nutných změn musela prosadit Topolánkova vláda sama. Od té doby zástupci ČSSD tvrdí, že penzijní systém je už stabilizovaný. Realita je však dramaticky jiná.

Nová komise musí aktualizovat předpoklady svých modelů. Původně odhadovaná průměrná míra růstu ekonomiky bude muset být revidována směrem dolů, naopak rychlost růstu počtu důchodců se zvyšuje, stejně jako se prodlužuje průměrná délka života - a tím i důchodu. Jinými slovy, čísla budou vycházet ještě hůře, deficity průběžného systému budou ještě vyšší.

Rychlost řešení se stane mnohem naléhavějším kritériem a reformní kroky budou muset být ještě razantnější. Problémy stávajícího důchodového systému a opakovaně odkládané řešení se již týkají současných čtyřicátníků a padesátníků a ohrožují jejich důstojné důchodové zabezpečení. A nebudeme-li krátkodobě zvládat deficity veřejných rozpočtů a úrokové náklady budou raketově růst, nebudeme mít ani na výplaty penzí pro současné důchodce.

Jediným řešením je umožnit lidem, aby si část peněz spořili na svůj účet. Tím se také zvýší zásluhovost systému, který diskriminuje pracovníky s vyšší než mediánovou mzdou vlivem redukčních hranic.

Pokud si lidé budou spořit na sebe, nebudou tyto částky považovat za zdanění práce, jak je tomu dosud. Za důležité také považuji, aby budoucí systém obsahoval motivační a bonusové prvky pro rodiče vychovávající děti. Vrátíme se tak ke tradičním konzervativním hodnotám, kdy nejjistějším způsobem zajištění životní úrovně ve stáří byl dostatečný počet vlastních dětí, schopných se postarat o své rodiče.

Sociální stát totiž tyto rodinné vztahy přetrhal. My teď máme jedinečnou příležitost to napravit. Nepromarněme ji, jinak oddalování povede k mnohem bolestivějším zásahům v budoucnosti.