Cannes bez české vlajky

Ivan Štefka

Zprávu o uzavření českého stánku v Cannes jsem si musel přečíst několikrát, protože to co je v ní obsaženo je věc zcela neuvěřitelná. Jedná se o emotivní dětinskost rovnající se rozkopání báboviček na pískovišti, a to jen proto, že nebyl schválen stejně neuvěřitelný zákon „znárodňující“ až tři procenta příjmů soukromých subjektů platících daně.

Stánek, který byl zřízen z dotace České republiky ve výši asi jednoho a půl milionu, byl uzavřen těmi, kteří tuto dotaci od občanů naší republiky dostali proto, aby Českou republiku reprezentovali, tentokrát v oblasti filmové.

Jen pro orientační objasnění, částka milion a půl je rovna zhruba šedesáti zaplaceným daním po asi 25 tisících korunách. Tyto daně občanů byly svévolně vyhozeny a jméno České republiky podle mne poškozeno.

Nejsem schopen věřit tomu, že tento čin je reprezentativním činem odsouhlaseným českými filmaři. Spíše se jej snažím omlouvat emotivní zkratkou několika nezodpovědných jedinců.

Osobně se domnívám, že tento počin by měl mít své jasné důsledky. Samozřejmě nevím, jak jsou věci přesně ošetřeny právně a smluvně, ale pokud byl za stánek odpovědný i nějaký zaměstnanec ministerstva, či jiného státního orgánu, tak by měl být okamžitě propuštěn, pokud se tak již ovšem nestalo. Ti, kteří svévolně stánek zrušili, musí podle mne celou částku do státního rozpočtu ihned vrátit a podle rozsahu případných škod by ve vztahu k nim měly být uplatněny důsledné právní kroky.

V opačném případě si můžeme zavelet : „ zpět na stromy vstříc anarchii“.

Další navazující zpráva, kterou jsem si s úžasem vyslechl v ranním vysílání ČT, obsahovala zhruba to, že Ondřej Trojan zvažuje stažení filmu režiséra Jana Hřebejka z úvodního večera karlovarského festivalu. Toto uvedení je zřejmě již naplánované a i mezinárodně avizované.

Samozřejmě s takovým krokem mohu pouze souhlasit, pokud si Ondra Trojan tento film uhradil ze svých vlastních, osobních, soukromých prostředků, nebo z peněz sponzorů, kteří nemají ve své firmě žádnou státní účast.

Pokud ovšem byl film financován i ze současného filmového fondu, tedy z peněz občanů této země, nebo pomocí ČT z koncesionářských poplatků, opět tedy z peněz občanů této země, pak právo stáhnout tento film nemá. Jestliže občan tento film platil, má právo být jeho prostřednictvím na festivalu reprezentován. Tak to prostě je.


Poskytnutí jakýchkoli veřejných prostředků musí mít vždy jasná a pevná pravidla hry, včetně předem stanovených a vymahatelných povinností, a to i povinností prezentačních.

Podobné kroky českých filmařů skutečně nemohou nikoho uchvátit, natož pak aby jejich aktéry obdivoval, nebo jim snad díky takovýmto krokům vyšel vstříc.

To, co někteří čeští filmaři udělali je forma protestu odpovídající listopadu 1989, kde by byla formou zcela opodstatněnou a správnou. Dnes jsme ovšem zcela jinde.

Takovéto kroky jsou velice nedospělé a poškozující české filmaře jako celek.

Takové kroky staví veřejné mínění proti samotným filmařům, a to může být zase použitelné při projednávání skutečného a čestného zákona o kinematografii, na kterém se začne jistě brzy po volbách pracovat.

Filmaři ale budou muset projevit více citu pro diplomacii, jednání a nadhled. Mnozí zřejmě budou také muset pochopit, že se píše rok 2006 a je tady parlamentní demokracie, nikoli rok 1989 a vláda KSČ, proti níž je nutné bojovat revolučními prostředky. Jinak je každá diskuze problém a ztráta času.

Nevím, jak přesně funguje APA, nevím zda je skutečným reprezentantem všech českých producentů , nebo jen některých. Osobně myslím, že jen některých. V každém případě o této organizaci je jen velmi málo slyšet, pokud zrovna není v euforii a neúčastní se „stahování vlajek“.

Osobně se domnívám, že by se měli čeští filmaři nejprve skutečně sjednotit a najít si svůj jasný a jednotný program o kterém budou aktivně vyjednávat s ministerstvem, demokraticky zvolenými poslanci, případně s dalšími veřejnými institucemi, a to na nějaké reprezentativní úrovni. Jen tak je možné dosáhnou nějakého vítězství.

Samozřejmě chápu, že APA je sdružením některých producentů, ale osobně si myslím, že nemůže být příliš funkční, neboť všichni producenti jsou u nás odsouzeni k několika málo stejným finančním zdrojům, a proto jsou si všichni vzájemně obrovskými konkurenty.
Pak je samozřejmě z hlediska obecného jakákoli trvalá jednotnost nemožná.

Přesto je třeba se nad tyto věci povznést, najít si čas, demokratickou cestou vybojovat společně podmínky a pak si teprve začít konkurovat. Pokud se podaří vyjednat finanční krytí projektů z veřejných zdrojů, pak může konkurence konečně fungovat na té správné bázi, tedy na kvalitě filmových látek, jejich zpracování a jejich přínosu pro obohacení české kultury.


V každém případě jakákoli organizace tohoto typu by měla sama aktivně a neustále vystupovat, propagovat se a pracovat na zákonech sama , nebo společně s poslanci. Nevím, zda se toto děje , ale podle mne ne, nebo to je hodně dobře utajeno. Čekání na to, co udělají poslanci a bodrý ministr, který se všemi „o všem promluví, všechno zařídí a na vše sežene peníze“, je skutečně velmi naivní a iluzorní.

Koneckonců na zákon se čeká již patnáct let, a to je skutečný a jasný důkaz skutečné nečinnosti všech odpovědných a pověřených.