Petrocar Vladimir Putin

Josef Mlejnek

ANDRÉ GLUCKSMANN -přeložil J.F.Mlejnek


Francouzský filozof v souvislosti se summitem G8, který se minulý měsíc sešel v Petrohradě, uvažuje o povaze současné ruské moci

Co je to vlastně G8? Setkání největších hospodářských velmocí planety? Zcela určitě ne, neboť Čína a některé další země jsou z této účasti vyloučeny. Shromáždění v zásadě demokratických zemí? Ale proč v takovém případě Rusko, a nikoliv Indie? Euroatlantické direktorium křesťanských národů, naznačovalo se tento měsíc v Petrohradě - jako kdyby nebylo zakládajícím členem Japonsko.
Nechejme stranou tyto lapálie a alibi, které mají za účel neobratně maskovat nenaplněné prognózy z období následujícího těsně po studené válce. Rusko Borise Jelcina bylo do sdružení nejvyspělejších zemí přizváno a posléze v roce 1998 kooptováno, aby se mu dostalo povzbuzení. Strůjci tohoto přidružení předvídali v nedaleké budoucnosti onen slavný den, v němž se plně demokratické a prosperující Rusko připojí k čelu pelotonu evropských demokracií. Vycházeli z předpokladu, že jednou odvržená komunistická ideologie si už žádným myslitelným způsobem nenajde cestu k ruské společnosti. Všichni se spolehli na svatosvatou ekonomickou prozřetelnost, která měla nevyhnutelně vést od zrušení kolektivního vlastnictví a od nově nastoleného osvobozeného trhu ke křišťálově čisté politické demokracii.

Měřítka pro katastrofy

Naši lídři se v souvislosti se stávající krizí na Blízkém východě a s obavami o osud tamního obyvatelstva neshodli ani na příčinách konfliktu, ani na prostředcích jeho nápravy, ale omezili se na vyjádření jistého znepokojení. Všechno nechali na humanitárním specialistovi, jakým je ruský prezident. Pokud jde o vraždění civilního obyvatelstva, mohli by jeho smysl pro "proporce" potvrdit Čečenci. Bylo zbytečné soustředit představitele celé planety v Petrohradu - různá newspeaková tisková prohlášení šlo při minimálních výdajích vyřídit telefonem. Idylický opar doby po studené válce se rozplynul. George Bush už nevidí v modrých Putinových očích čistou duši "správného hocha" (good guy). Svého viceprezidenta pověřil, aby nahlas a srozumitelně vyjádřil politování nad protidemokratickými excesy Kremlu. Všechna oficiální média v Rusku nadšeně tleskala svému šéfovi, když napadl "přítele vlka" (Ameriku), že "dokáže velice dobře sežrat to, co sežrat chce, aniž by musel cokoli vysvětlovat" - a dav přitakal. Návrat ke studené válce? Vůbec ne: vstup do období po období po studené válce.
Došlo samozřejmě k rozpadu sovětského impéria, ale důsledky, které si z něj vyvozují na Západě, vůbec nekorespondují s tím, jak o věci smýšlejí v Moskvě. "Zrušení Sovětského svazu (v roce 1991) je jednou z největších katastrof století," odvážil se prohlásit ten, kdo byl teď v Petrohradě hlavním ceremoniářem, jako kdyby desítky milionů obětí nacistické agrese nebo gulagů a jiných hromadných hrobů Čeky a KGB byly něco menšího než "katastrofa" ztracené hegemonie Brežněva nebo Andropova nad Rigou, Vilniusem, Kyjevem nebo Tbilisi. Kde jsou výkřiky zděšení? Každé přirovnání kulhá, ale zkusme si aspoň na vteřinu představit, že by Angela Merkelová začala lamentovat nad zhroucením třetí říše. To je zcela nemožné. Ale u kremelského vůdce nešlo o slova vyřčená do vzduchu.

Konec iluzí!

Veškeré úsilí Vladimira Putina směřuje k nastolení - doma v Rusku i v blízkém zahraničí - "vertikály moci", což je diskrétní eufemismus špatně zakrývající návrat k brutálním autokratickým tradicím carského režimu, které dovedli k vrcholu bolševici. Další pokračování nelidské války proti civilnímu obyvatelstvu Čečenska, potlačování politických svobod, přímé nebo nepřímé postátňování velkých segmentů hospodářství, přerozdělování bohatství do rukou spřízněných osob a skupin, a to včetně likvidace vzpurných magnátů typu Chodorkovského, využívání plynu a ropy jako účinné zbraně při obnově ruského vlivu v sousedních metropolích. Konec iluzí! Sedmička z G8 teď ví, že jejich hostitel už nepovažuje za nutné skrývat své ambice a aroganci.
Aby opět získali statut rozhodující světové mocnosti, nahradili kremelští realisté ideologické zbraně něčím mnohem prozaičtějším, ale i mnohem účinnějším - plynem a ropou. Jen co je objevili, přináší jim vyděračství s energií úspěch. Evropská unie, aniž se vůbec shodla na společné reakci, propuká ve zmatek. Každý evropský národ běží do Moskvy, aby si sám za sebe vyjednal cenu vlastní slabosti. Gazprom cítí, že mu rostou křídla, korumpuje vlevo vpravo, kupuje si vše, dokonce německého kancléře, kterého odměnil za dobré a loajální služby pouhých několik dní poté, co přišel o svůj politický post. Obchody pana Schrödera přinášejí ovoce. Proč si s něčím dělat hlavu? Neposkytl úslužně Putinovi německé pořadí, aby mohl předsedatG8 už letos v létě? A nepodepsal v posledních deseti dnech svého mandátu ve velkém spěchu smlouvu o plynovodu pod Baltským mořem? Což je ekonomicky velmi nákladná varianta, jež obchází Ukrajinu, Polsko a baltské země.
Z Gazpromu se stává účinný nástroj nového dobývání, uzavírá smlouvu s alžírskou společností Sonatrach a s Chavezovou Venezuelou, podporuje Írán a Súdán, snaží se obnovit jednání s arabskými ropnými monarchiemi, vede ofenzivu ve Střední Asii. Nová energetická velmoc svírá v kleštích Evropskou unii a hrozí, že Západ v dohledné době vydusí. Putinův "liberální" ekonom Hermann Gref nedávno prohlásil: "Davos je jen malá švýcarská vesnice, zato Petrohrad je nejkrásnější město na celém světě." Kdo se cítí, ten se vtípí!
Gref je nepochybně velký estét, neboť když v doprovodu svého mistra kroužil v helikoptéře nad troskami Grozného, vzrušeně vykřikl: "To hrozně připomíná hollywoodské dekorace k filmu o druhé světové válce." Chaos, to je jejich Západní demokracie přitom nic nenutí, aby bez nejmenšího odporu korunovaly petrocara. Ruskou ekonomiku podporuje pouze cena za barel ropy, jeho průmysl na rozdíl od vzkvétajícího čínského rezaví a stagnuje. Obchodní bilance -s výjimkou základních surovin a zbrojení - je žalostná. Mimo Moskvu a Petrohrad panuje bída. Zato byrokratická hydra bobtná. Korupce, ruku v ruce s mafiánskými praktikami, zažívá šťastné dny. "Russian Way of Life" vyžaduje dovoz všech komodit konzumní společnosti, od Big Macu po computery. Nová ruská moc je v zásadě škodlivá - je schopná pěstovat a zvětšovat světový chaos, ale nedokáže se obejít bez úvěrů a investic rozvinutých ekonomik.
Ale je třeba pod záminkou "nepokořování" Kremlu přistupovat na jeho požadavky, přiznávat mu právo zmocnit se znovu "blízkého zahraničí" a vydírat Evropskou unii? Nebo, jak požaduje Garry Kasparov a noví ruští disidenti ze skupiny Jiné Rusko, je namístě neustupovat ve věci lidských práv, našich svobod a svobod jejich?
Nepropuká žádná nová studená válka. Putin není Stalin. Nemá k dispozici polovinu Evropy jako svého času jeho učitel a myšlenkový vzor Andropov, kterého tak obdivuje. Putinovská výzva vypadá hrozivě pouze v souvislosti s naší nejednotností, s našimi krátkozrakými řevnivostmi a naší mentální ochablostí.

***

André Glucksmann

Narodil se roku 1937 ve Francii židovským emigrantům, které z Německa vyhnal nacismus.
Uznávaný filozof, spisovatel, esejista, autor řady knih (např.
Dostojevskij na Manhattanu či Západ proti Západu), z nichž však žádná dosud nevyšla česky.
Text, jejž původně publikoval list Le Monde, vyšel v MF DNES, z francouzštiny přeložil Josef Mlejnek, titulek, podtitulek a mezititulky jsou redakční.

Josef Mlejnek