Zlomit prokletí severu
Petr Gandalovič
Týden, 09.01.2006
Před vánočními svátky jste z programu benefičního koncertu pro místní zoo na poslední chvíli vyškrtl vystoupení bývalé pornoherečky Ester Ládové. Už vám to Ústečtí odpustili?
Byl to nešťastný případ. Pochybil jak ředitel zoo, který Ládovou do programu zařadil, tak moje kancelář, která jinak vždy, když mám nad akcí záštitu, o programu s organizátorem předem diskutuje.
Prošel jste přece kus světa. Tak víte, že podobné obskurní existence do showbyznysu patří.
Mě také nejvíc mrzelo, že jsem vypadal jako mravokárce. Ta role mi nesedí, tak se na svět nedívám. Ale představte si pornoherečku ve spojení s vystoupením dětského souboru nebo dražbou dětských obrázků!
Pět let jste byl konzulem v New Yorku, pak jste se hned stal primátorem v Ústí nad Labem. Byl to velký střet civilizací?
Nebyl nijak drastický. V diplomatické službě je člověk spjat s českou realitou možná víc než doma, protože ji musí denně zprostředkovávat Američanům. Ani na chvíli jsem Spojené státy nevnímal jako domov, nicméně Giulianiho proměna New Yorku v bezpečné a fungující město mě nesmírně inspirovala a byla asi hlavním důvodem, proč jsem šel do komunální politiky.
A kdyby do Ústí přesídlil opravdový Newyorčan? Byl by to pro něho šok?
Civilizační rozdíl to určitě je, ale neříkám, co je lepší a co horší. Americká společnost je úplně jinak založená, má silnější pocit odpovědnosti za sebe sama, od placení školného přes důchodové spoření až po hrozbu, že někomu přejedete nohu a on na vás vysoudí milion dolarů. U nás tohle chybí.
A co běžný život? Například z nového filmu Štěstí režiséra Bohdana Slámy vychází Ústecko jako naprosto bezútěšné místo.
Film jsem ještě neviděl, ale z ukázek jsem pochopil, že pracuje se starým klišé: severní Čechy jako peklo. Jsem patriot a snažím se každého přesvědčovat, že Ústecký kraj je jeden z nejkrásnějších. Všichni mají v paměti, že je tu krajina poškozená těžbou uhlí, že Krušné hory jsou symbolem ekologické devastace. Jenomže kdo sem přijede, je mile překvapen. Krajina je zčásti rekultivována, hned vedle Ústí vzniká na místě bývalého dolu vodní nádrž srovnatelná s Máchovým jezerem, lesy jsou už zase krásné a bez pahýlů. Obraz kraje je hrozně důležitá věc a jako primátor Ústí se od začátku snažím nad tím starým klišé zvítězit.
Zmínil jste svůj vzor, bývalého newyorského starostu Rudolpha Giulianiho. Jak se vám daří prosazovat v ústeckých podmínkách jeho heslo " tough on crime", tvrdě proti zločinu?
V New Yorku je policie přímo podřízena starostovi, což jí umožňuje účinněji zasahovat. U nás má starosta pod sebou jen policii městskou, které chybí pravomoci v trestní oblasti. Slibovat občanům bezpečné město jako Giuliani je pro mě mnohem složitější.
V roce 1991 jste v partě federálních poslanců natřel na růžovo tank v Praze na Smíchově. Dopustil byste jako ústecký Giuliani, aby vám někdo poškodil městskou památku?
Tehdy to samozřejmě nebyl vandalismus, ale politické gesto. Dnes už není takové ovzduší, aby někdo musel dělat podobné exhibice. Dnes bych se tomu jako primátor snažil vší silou zabránit.
Jste jedním z posledních bývalých federálních poslanců za ODS, kteří se ještě angažují ve vysoké politice. Je pravda, že právě poslanci ve Federálním shromáždění byli v ODS jedinou skupinou, kterou Václav Klaus respektoval, nebo se jí dokonce bál?
To je hezky řečeno. Jisté je, že k pravici tíhnoucí federální poslanci byli tou skupinou, která Klause vyzdvihla nejprve na předsedu Občanského fóra a pak i do čela ODS. Ve " federálu" se tehdy rozhodovalo o nejdůležitějších věcech a poslanci ODS byli kvalitní a vlivní lidé. Dnešní pan prezident to samozřejmě dobře věděl.
Říká se, že jen obava z otevřené války s vlastními poslanci přiměla na začátku devadesátých let Klause, aby kývl třeba na lustrace nebo restituce.
Je pravda, že tam byly spory o časovou uskutečnitelnost. Klaus měl pocit, že dynamika ekonomických reforem se bude vytrácet a opatření jako lustrace či restituce by proces komplikovala. Poslanci ale prosadili své.
Po roce 1990 jste byl šéfem ekologické komise ODS a náměstkem ministra životního prostředí. Pro muže v těchto funkcích nemohly být vztahy s Klausem zrovna idylické.
Vedli jsme mnoho ideových debat a často mě mrzelo, že se Klaus nechal vmanipulovat do role nepřítele životního prostředí. Fakta tomu vůbec neodpovídala: hlavní změny k lepšímu se udály právě v Klausově době, jeho vláda dávala na životní prostředí třikrát větší podíl HDP, než je tomu dnes.
Jako newyorský konzul jste se s Klausem přel o roli občanské společnosti a neziskových organizací. Nebyla to další rozbuška?
On cestoval do New Yorku často a když měl na letišti dvě tři hodiny do odletu, debatovali jsme. Já díky americké zkušenosti považuji neziskový sektor za nesmírně důležitý. Dokonce musím přiznat, a říkám to nahlas i v ODS, že z tohoto pohledu mám velkou obavu z reformy daňového systému, jak ji připravuje ODS. Může totiž ohrozit celý princip odečitatelných položek, z něhož neziskový sektor žije. Přitom je to paradox: když zrušíme odečitatelné položky a snížíme daně ze třiceti procent na polovinu, ponecháme dnešním dárcům v kapse tolik, že by měli být schopni podporovat neziskový sektor stejně jako dříve. Je ale přirozeností člověka, že radši dá něco z daňových odpočtů, než by totéž zaplatil ze své peněženky.
Jakými názory ještě zlobíte vedení ODS?
Nikdy jsem se netajil třeba tím, že investiční pobídky, které ODS z principu odmítá, považuji za velmi užitečný nástroj, i když jsem si vědom jejich negativ a nesystémovosti. Ale jako představitel regionu, který potřebuje vytvářet pracovní místa a musí lákat investice, otevřeně říkám, že čile spolupracujeme s vládní agenturou Czechinvest, poskytujeme pobídky i na úrovni města a jsme rádi za každého investora.
Co na to říká vedení strany, které jakékoli rozpory mezi centrem a regiony popírá?
Když zastupuji Ústecko, musím brát v úvahu jeho zájmy, které mohou být někdy trochu odlišné od toho, co říká Praha. Nikdy jsem se kvůli tomu nedostal v ODS do velkých sporů. A pokud jde o investiční pobídky, pak stejná situace je třeba na Ostravsku.
Podobného druhu byl i váš loňský spor, kdy jste v Ústí odhalil pamětní desku obětem protiněmeckého pogromu z července 1945. Sklidil jste za to oficiální kritiku vlastní strany, která se k této historii vrací velmi nerada.
Jedna věc je zahraniční politika a klíčová slova v mezistátní deklaraci. Jiná věc je praktická otázka uznání historického faktu, který se stal ve vašem městě a visí stále ve vzduchu. Pak není důvod neuznat, co se stalo, a neuctít oběti násilí. Byla to moje iniciativa, jak se vyrovnat s místní historií, žádný zahraničněpolitický krok, kterým bych chtěl zasahovat do uzavřených otázek česko- německé historie.
Byl jste v New Yorku při teroristickém útoku v září 2001, i tam šlo o vyhrocený projev národnostního či náboženského střetu. Ovlivnilo to nějak váš názor na česko- německou nebo aktuální česko- romskou otázku?
Nechci to přehánět, mé rodině žádné nebezpečí nehrozilo. Takže mě to ovlivnilo jako kohokoli jiného, kdo na to koukal v televizi. Ostatně Amerika si přes všechna bezpečnostní opatření svůj multikulturalismus vzít nedala; je do té míry její podstatou, že to ani nejde. Tato dilemata doléhají spíš na Evropu. Třeba v tom, jak odlišně se anglosaskému světu a kontinentální Evropě daří táhnout etnické skupiny vzhůru. Sociální aspekt s tím jde ruku v ruce, i u nás. Máme problém romské menšiny? Nebo se má mluvit o sociálně vyloučených lidech?
Mimochodem, pamatujete si, co přesně jste v době teroristického útoku dělal?
Ano, stejně jako si v Americe každý pamatuje, co dělal, když zabili Kennedyho. Byl jsem v práci na Manhattanu a vše sledoval na CNN. Půl hodiny nebylo jasné, že to byl teroristický útok. Proto jsme až postupně začali shánět vlastní rodiny a zjišťovat, jestli mezi oběťmi nejsou čeští občané.
Před odjezdem do New Yorku jste měl blízko k Josefu Zieleniecovi. Jeho lidem po rozštěpení ODS v roce 1997 kariéra ve straně končila, vy jdete dál nahoru. Je to díky tomu, že jste v době takzvaného Sarajeva byl v Americe a nemusel jste řešit dilema, zda jít s Klausem, nebo Rumlem?
Asi to tak je. Tehdejší situaci nechci ani dnes soudit, nemám na to právo. Fyzicky ani politicky jsem tu nebyl. Ale spolupráce s Zieleniecem určitě nelituji a v ODS jsem kvůli tomu problém nikdy nepocítil.
Dodnes se s Zieleniecem stýkáte?
Ano. V pozitivní rovině, vzájemně se respektujeme. Ovšem s jeho dnešním angažmá nesouhlasím. Je to model politiky, který vede k další frustraci voličů, protože vzbudí očekávání po nové politické tváři, a pak se ukáže, že ta tvář vůbec není jiná.
Jste stínovým ministrem pro místní rozvoj, tedy resortu, který chce ODS zrušit. Můžete tedy skončit jako řadový poslanec. Není ústecké primátorství smysluplnější funkcí?
Funkce primátora je nejzajímavější a nejprestižnější z toho, co jsem kdy v životě dělal. Proto částečně lituji, že z ní odcházím. Na druhé straně si uvědomuji, že velká řada problémů, s nimiž se tu potýkáme, je řešitelná jedině na centrální úrovni. Sociální systém, bezpečnost, hospodářská politika, dopravní infrastruktura, po tom z Ústí můžeme jen volat. Chci být u toho, až se to všechno, doufejme, začne měnit.
Na Ústecku jdete do čelního střetu s premiérem Paroubkem. To je přece obrovská výhra: udělá to z vás mediální hvězdu a když vyhrajete, dočkáte se zřejmě i postupu v ODS.
Ano, otevírá mi to prostor, ale můžu ho zaplnit i hloupě. Navíc si myslím, že premiér měl kandidovat v Praze, protože je celostátní lídr ČSSD a navíc Pražák non plus ultra. Na druhé straně jsem rád, že tady Paroubek bude muset odpovídat podstatně konkrétněji než v Praze. Problémy Ústecka jsou extraktem všech tuzemských problémů a jsou také daleko vyhrocenější.
Zatím s Paroubkem bojujete slovy, že mu na Ústecku nikdo neuvěří a že je zajímavý jen pro návštěvníky hospod nižších cenových skupin. Bude taková argumentace stačit?
Jsem dalek toho ho jakkoli podceňovat. Ale stojím si za tím, že mu tady lidi neuvěří. Severočeši historicky nemají rádi, když si sem někdo jen tak přijde zakandidovat. Daleko větší naději tu má někdo, kdo tady žije a má za sebou kus práce. Nikoli ten, kdo se sem zapíše, protože zdejší sociologické parametry nahrávají jeho zájmům.
Severočeši mají originální volební metodu. V krajských a komunálních volbách volí pravici, která bývá při správě obce organizačně schopnější. V celostátních volbách naopak nechávají vyhrát levici, aby k nim nepřestaly proudit štědré dávky ze státní pokladny.
Dopadly tak troje volby parlamentní a několikery komunální a krajské. Jenomže kdybych této pragmatické osudovosti uvěřil, nemohl bych být volebním lídrem. Tohle prokletí severních Čech musím změnit!
Hned na startu máte handicap, že recepty ČSSD slibují nezaměstnaným větší jistotu, zatímco recepty ODS " nabízejí" těmto lidem naopak snížení životního standardu.
ODS má ambici oslovit nejen úspěšné, ale i méně úspěšné, nespokojené a nezaměstnané. Musíme je přesvědčit, aby se vzdali drogy v podobě sociálních dávek, vzali na sebe odpovědnost a přijali třeba i tak banální fakt, že ráno musejí vstát a dojet někam do práce. I když ekonomický efekt není mnohdy o tolik lepší než sedět doma a brát sociální dávky.
To zní dost utopicky. Opravdu věříte, že změníte mentalitu těchto lidí?
Uznávám, že se to neobejde bez určitého motivačního tlaku. A oslovit můžeme jen ty, kteří jsou ochotni jej akceptovat. Sázíme na to, že v určité fázi přebujelého sociálního systému musí přijít chvíle, kdy lidé uvidí způsobenou zkázu. Vždyť související negativní efekty, jako je kriminalita, drogová závislost nebo rozpad hodnot, dosáhly míry, jež musí zmobilizovat dostatek lidí, kteří tímto systémem ještě nejsou tolik zkorumpovaní! A ti snad zvolí toho, kdo jim nabídne řešení, podle něhož se pracovat vyplatí. Neboť vyhraje- li ODS, budou ti, kdo pracovat nechtějí, nemile překvapeni.
Nebojíte se ve volebním střetu s premiérem jedné ryze osobní slabiny? Jste sice ženatý a máte tři děti, ale s manželkou nežijete společně. Přitom u politika konzervativní strany se asi více než u socialisty očekává " spořádaný" osobní život.
Radost z toho samozřejmě nemám. Každý, kdo nechá havarovat své manželství, se dopouští osobního selhání. U mě byla na vině hlavně časově náročná práce, která se s rodinným životem příliš neslučuje. Snažím se ale dostát vší odpovědnosti vůči dětem i rodině a veřejnosti nic netajím. Život je složitý a je asi dost lidí, kteří dobře vědí, o čem mluvím.
|
