Po svátcích pošetilosti a šaškovství všední dny

Zdeněk Jemelík

Kdyby předmětem jednání nebyla chmurná politická a ekonomická situace státu a její hrozivé vyhlídky, dění na politické scéně, provázející pokus o předčasné volby a schvalování Janotova „záchranného balíčku“, by se dalo vnímat jako zábavná přehlídka pošetilostí, šaškovství a bohužel také vulgarity politických pseudoelit. Tváří v tvář tíživosti odpovědnosti za útok na životní úroveň obyvatelstva se politici nakonec přece jen nabažili předvádění před kamerami a novináři a poslaneckým hlasováním v pátek 25. září raději umožnili pokračování působení Fischerovy vlády. Tím snad opět nastaly všední dny, v kterých se vláda vrátí k běžné práci. Čekají na ni nepochybně krušné chvíle.

Nejinak tomu bude v resortu spravedlnosti, který i před zavedením úsporných opatření zápasil z podfinancováním vězeňství, s finančními nároky na zavedení datových schránek a doháněl přípravy na zavedení trestu domácího vězení, které předchozí vedení ministerstva poněkud zanedbalo. To vše jsou ovšem úkoly, které probíhají mimo zraky veřejnosti a proto ji v podstatě nezajímají.

Její pozornost ale určitě vyvolá blížící se jednání Nejvyššího soudu ČR, které projedná stížnost ministryně spravedlnosti pro porušení zákona v kauze Jiřího Čunka. Připomeňme si, že exministr Pospíšil odmítl celou řadu podnětů ke stížnosti pro porušení zákona s tvrzením, že na postupu státních zástupců v této věci neshledal žádné vady. Rozhodnutí paní ministryně Kovářové, zasáhnout do případu, veřejností ostře a s převažující nelibostí sledovaného, které učinila poměrně brzy po nástupu do úřadu, proto vyvolalo zvědavost. Současně vyřadilo kauzu z rejstříku argumentů předvolebních štvanic, protože do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se jakákoli diskuse o ní stala bezúčelnou. Stížnost provází nádech tajemnosti, poněkud připomínající atmosféru některých z „Minutových povídek“, knihy, kterou paní ministryně vydala pod pseudonymem Ida Sebastiani. Nebyly zveřejněny žádné informace o jejím obsahu. Známo je pouze tolik, že záměrem paní ministryně je očistit touto cestou pošramocenou pověst justice; to je ovšem „chybné zadání“, protože oprávněné pochybnosti se týkají výlučně úkonů státních zástupců.

V nejbližších dnech bude rouška tajemnosti stržena. Bude-li odhalený obsah stížnosti hodně překvapivý či pro veřejnost nepřijatelný, může to vyvolat nepříjemné reakce.Ať již bude výsledek jednání Nejvyššího soudu ČR jakýkoli, po zkušenostech s jeho zapojením do právního vyčištění kauzy „katarského prince“ musíme počítat se silným mediálním ohlasem, který zcela určitě nebude jednoznačný. Dokonce se může stát, že veřejnost rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR nepřijme, byť jeho odůvodnění bude jistě „neprůstřelné“. A paní ministryně se může stát terčem jak pochvalných projevů, tak kritiky, možná i mediální štvanice : teď teprve se veřejnost doví, na kterou stranu sporu o zákonnost postupu státních zástupců se postavila, čím mínila vylepšit obraz státních zastupitelství v očích veřejnosti a jak dovedně sehrála úlohu, pro kterou se rozhodla. Média jí tradičně nepřejí; je možné, že v této souvislosti se jí konečně dostane od nich uznání, ale stejně tak dobře může nahradit Pavla Kučeru v úloze návnady, která má odvádět pozornost od skutečných strůjců všech nepravostí.

To vše není nakonec tak důležité, protože mediální aféry vznikají a zase zanikají, a ministři přicházejí a zase odcházejí, aniž by uvedené změny měly velký vliv na chod státního zastupitelství. Skutečně důležité bude pouze rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, na jehož soudcích leží v této kauze mimořádná odpovědnost. Po formální stránce bude jejich stanovisko ke stížnosti pro porušení zákona buď potvrzením domněnky o existenci Augiášových chlévů ve státním zastupitelství a úvodem k jejich následnému vyčištění, nebo potvrzením jeho právní bezúhonnosti. V každém případě bude mít dalekosáhlé následky pro kvalitu českého trestního řízení. Snad nejhorším výsledkem z hlediska veřejnosti by bylo nezodpovězení otázky po zákonnosti postupu NSZ při odebrání kauzy Jiřího Čunka z pravomoci OSZ v Přerově těsně před ukončením přípravného řízení a při jejím možná účelovém předání OSZ v Jihlavě, kde pak došlo k zastavení trestního stíhání. Jednání Nejvyššího soudu ČR ale nebude mít žádný vztah k samotnému případu Jiřího Čunka, protože se řeší pouze procesní otázky bez vztahu k meritu věci.