ČSSD aneb Zásadní omyl Václava Klause

Josef Mlejnek jr.

Když člověk čte či slyší výroky představitelů ODS o jejich protivnících z ČSSD, brzy ho zarazí jedna věc: neustálé opakování slov jako socialista, socialisté, socialismus. Vládnou nám socialisté, socialisté rozhazují, socialisté si brousí zuby, socialisté si nečistí zuby… atd. Jak ale víme nejpozději díky Kantovi, věci jsou minimálně dvojí povahy – samy o sobě a pro nás. Jaký obraz ČSSD visí v myslích členů ODS? Pro ně jsou čeští sociální demokraté prostě socialisté, tedy lidé, kteří chtějí regulovat ekonomiku množstvím zákazů a příkazů, přerozdělovat (pilným brát a líným dávat), rozhazovat a neúměrně zadlužovat stát na úkor příštích generací. Jde prostě o skupinu pomýlených, kteří snad kvůli od přírody nižšímu IQ nejsou sto pochopit přednosti neviditelné ruky trhu. Dějiny jsou pak odvěkým bojem zastánců trhu (svobody) a státních zásahů (nesvobody), kteréžto rozlišení nabývá – minimálně v podvědomém či nevědomém podtextu - kontur boje dobra se zlem. A jsou-li socialisté u moci, pochopitelně škodí.

V roce 1998, po uzavření opoziční smlouvy, hovořil Miroslav Macek o historickém znemožnění sociální demokracie. Předpokládal, podobně jako řada jeho spolustraníků (včetně toho nejvyššího), že když ODS nechá socialisty čtyři roky vládnout, lid pozná vadnou, škodlivou a neefektivní podstatu jejich myšlenek přímo na vlastních bedrech (tak nějak dle vzoru: „černý muž pod bičem otrokáře žil“) a v příštích volbách věnuje své hlasy masově pravici, tedy ODS. A i v těch přespříštích a snad i přespřespříštích…. Léčba socialistou Zemanem však přinesla docela jiné efekty. Po Zemanovi přišel Špidla, po něm Gross a po Grossovi Paroubek. Paroubek si přivedl bývalého člena ODS Ratha, kterému dal Macek na sjezdu zubařů nedávno facku. Byť byl patrně v právu, neb Rath o něm veřejně prohlásil, že si svou ženu vzal pro peníze, trošku se tím i znemožnil, poněvadž získal image hrubiána. Ale Mackova facka je každopádně jednou z mála situací, kdy měla v uplynulých letech ODS nad ČSSD převahu. Facka rukou viditelnou a evidentně regulující. Ano, ODS možná letos konečně utrpí ve volbách vítězství, k samostatné vládě či k vládní koalici s lidovci to však podle všeho stačit nebude. Čím to, že odvěké historické zákonitosti, na něž modří před osmi lety rádobymoudře spoléhali, prostě nezafungovaly?

F. A. Hayek je jistě dobrá četba, leč pro praktické účely je lepší sáhnout po Machiavellim. Někteří ho mají přímo v krvi, takže ho ani nemusejí číst. A někteří takoví ani nemusejí umět číst, vládnout přec dovedou. Miloš Zeman je tak někde mezi. Číst umí, i psát svede, dokáže teoretizovat, leč asi nejlépe mu šla praxe. Až do doby, než zcela nepochopitelně předal mocenské otěže Grossovi se Špidlou, doufaje, že ho tito dva vykutálenci donesou z vděku na Hrad. Školácká chyba, vysvětlitelná snad jen celkovou opotřebovaností materiálu, na čemž se podepsal, inu, proč si to nepřiznat, cítíme to přece skoro všichni, i tabák s alkoholem. Ale nepředbíhejme. V roce 1998 usadil Václav Klaus Miloše Zemana do vlády a očekával něco ve stylu teoretického konfliktu Hayeka s Keynesem. (Alespoň se tak tvářil.) S Milošem však nastoupili různí Kavanové a Šloufové, a s nimi se do vládních struktur začala navracet celá plejáda estébáků a podobně temných existencí. Tyto zvláštní bytosti se začaly dobře zabydlovat a konat svou práci. Předly sítě, lapaly a lovily, a sítě byly čím dál širší a hustší. Miloš se pak rozhodně neštítil dalšího privatizování, leč šel na něj chytře od lesa: metodou přímých prodejů. A koho chleba jíš, toho píseň zpívej. To platí i pro podnikatele, kterým jde hlavně o to, aby vydělávali, a když jsou zrovna u moci socialisté, kteří dají vydělat, proč by pak podnikatelé netáhli s nimi? Peníze přece nesmrdí, tedy ani ty od ideového protivníka. Ostatně, to přece v ODS museli dobře pochopit již za své vlády, když nechali StB v roušce Koženého Harvardských fondů rozkrást těch několik málo desítek podniků, které tady po komunismu ještě za něco stály. Pro podnikatele prostě není nic lepšího, než státem regulovaný trh, pochopitelně za předpokladu, že mají ke státu pevné vazby. To se potom vydělává nejlépe, kdepak konkurence, ta noční můra každého průmyslníka, zato monopol, to už je panečku úplně jiná káva. Hustá a voňavá. Navíc, zdejší podnikatelé nevyrostli po listopadu na zelené louce, ale z významné části stále jde o grupu složenou z někdejších fízlů, veksláků, nomenklaturních kádrů a kádříků z podniků zahraničního obchodu a tak podobně.

Zeman pak vybral za svého nástupce Špidlu, který se od ostatních ve straně výrazně odlišoval jednou vlastností – pokoušel se teoretizovat. Snil o další výstavbě sociálního státu a na obzoru se mu zjevovaly zdroje, o nichž dovedl ostatní přesvědčit, že jsou. V premiérském křesle pochopil, že šlo o fata morgánu, a začal jednak běhat, jednak přesvědčovat ostatní, že zdrojů je přece jen jaksi méně. Těšil se též pověsti nezkorumpovatelného politika, která byla víceméně pravdivá. Potíž ale spočívala v tom, že zatímco čistý Špidla zasněně teoretizoval ve své kanceláři, za jeho zády rostla a kynula obludná chobotnice. Skoro sicilská. Tu však nikdo nechtěl vidět, veřejnost vlažně milovala svého neúplatného Špidlu, čím dál tím více jen ikonu vystavenou ve výloze. A když i ta přestala přinášet potřebné body, byl Špidla zaříznut podobně jako starý Miloš při prezidentské volbě. Dopadl však mnohem lépe, neboť skončil jako eurokomisař v Bruselu, kdežto zapšklý Zeman zahnívá v chalupě na Vysočině. O Špidlovi ale - na rozdíl od Zemana – není od té doby ani vidu, ani slechu: pohltila ho hydra byrokratické euromašinerie. Další pádný důkaz toho, že v kritice EU má Klaus často pravdu.
Se Špidlou však z ČSSD odešel poslední teoretik. Neboť co jsou Gross s jeho podvodnými diplomy a obchodním přátelstvím s bordelmamá, náměstek z RaJe Paroubek, který se názorově točí jak pingl s věncem piv, milovník kakaa Kraus, jedový had Rath ve službách nadnárodních farmaceutických koncernů či mutující Sobotka, ministr financí, jehož znalosti ekonomie se při nástupu do úřadu limitně blížily nule? Toto jsou socialisté? Být socialistou přece znamená zaujímat nějaký, zpravidla celoživotní, postoj, podložený studiem a argumenty, bojovat za něj, nést za něj a pro něj i kůži na trh. Kdo se ale v dnešní ČSSD může vykázat nějakým celoživotním názorovým či jiným postojem? Skoro nikdo. Chléb a hry, rozděl a panuj – to je jediná ideologie těchto lidí. A jakmile se dostanou ke zdrojům moci, udělají všechno proto, aby u nich zůstali pokud možno na věčné časy. Podnikatelům prodají za drahou úplatu levně státní podniky nebo poskytnou lukrativní státní zakázky, lidu rozhodí nějaké ty sociální dávky navíc a na vnitru si nechají faustovsky sloužit staré estébáky, mistry odposlechů, manipulací a difamačních kampaní.

Socialisté už nejsou. Vymřeli. Ale i zastánce jiných, ba protikladných politických idejí musí při pohledu na dnešní českou politiku uznat, že je to vlastně strašná škoda.

Babylon 9/15, 29. 5. 2006

Josef Mlejnek jr.
Autor působí na IPS FSV UK Praha.