Petr Nečas: Proč pro tento zákon nemohu a nebudu hlasovat

Proč pro tento zákon nemohu a nebudu hlasovat

Petr Nečas

Návrh poslanců Taťány Fischerové a dalších na vydání zákona o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů /sněmovní tisk 650/ - druhé čtení

Poslanec Petr Nečas: Pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem velice rád, že se debata vrátila k rozumné argumentaci, a přestože nesouhlasím s vývody, které zde řekl pan poslanec Koudelka, musím říci, že jeho názory jsou řečeny velmi kultivovaně v této poněkud emocionální diskusi na rozdíl od názorů pana poslance Kopeckého, které podle mého názoru naprosto zbytečně posunují tuto debatu někam, kam i z hlediska elementárního vkusu tato debata určitě nepatří.

Dovolte mi, abych zmínil několik základních skutečností, které podle mého názoru by neměly být opomenuty. Ve chvíli, kdy přijímáme podobný zákon, zákon, který bude mít zásadní dopady na základní struktury této společnosti - a rodina bezesporu je jednou ze základních struktur této společnosti - bychom si měli být vědomi několika věcí. Jednou z věcí je bezesporu to, že všechny společenské procesy mají obrovskou setrvačnost. Setrvačnost, která někdy trvá celá desetiletí, někdy i staletí, protože se reprodukují jednotlivé kulturní vzory, které získáváme především v rodinách. Jestliže narušíme desetiletími a staletími zavedené zvyklosti a schémata, tak to může mít někdy i dalekosáhlé dopady.

Bylo zde argumentováno pane profesorem Jičínským, že např. ve Francii, kde byl zaveden tzv. občanský pakt, to nemělo žádný vliv na stabilitu rodiny, na zvýšení nebo snížení tzv. krize rodiny, že se dokonce zvedla natalita. Řekl bych, že jsou to slova docela odvážná, protože podobné dopady podobných kroků je možné měřit teprve v rozsahu několika desetiletí, ne v rozsahu několik let. Mimochodem - natalita ve Francii roste především díky rodinám přistěhovalců, z nichž většina je muslimského vyznání. To je jen poznámka pod čarou.

Chtěl bych připomenout dlouhodobé dopady celé řady dnes běžně přijímaných rozhodnutí, která kdysi byla tabu, pak přestala být tabu, stala se součástí legislativy. Klasickou ukázkou je např. rozvodovost. Ve své době rozvody byly dokonce nemožné, ani občanské zákoníky je neumožňovaly, protože toto rodinné právo bylo regulováno církevním právem. V určitém okamžiku z hlediska i emancipace společnosti - někdo to viděl jako nevyhnutelný pokrok - byly rozvody umožněny. Důsledkem byla postupná a rychle rostoucí míra rozvodovosti v naší společnosti.

Dnes se má za prokázaný jev, který jde dokázat různými sociálně demografickými daty, jak v naší společnosti, tak ve společnostech západního typu, kam řadíme i českou společnost, že zvyšující se - někdy dokonce obrovsky vysoká míra rozvodovosti, jako je např. v České republice - evidentně vede k vyšší četnosti výskytu různých sociálně patologických jevů, ať je to již např. kriminalita, otázka drogových závislostí těchto dalších sociálně patologických jevů.

Čili ve své době, kdy bylo hlasováno o tom, zda občanské zákoníky umožní rozvody, tehdy těžko mohla být známa tato data, která se objevila až po celé řadě desetiletí. Opět lze dokumentovat na konkrétních případech - např. sociální politiky za vlády amerických demokratů v šedesátých letech, na to jsou, dámy a pánové, celé studie, které ukazují, že v afroamerické komunitě zvýšené sociální dávky vedly k tomu, že bylo preferováno soužití lidí bez formálních svazků.

Důsledkem bylo to, že významná část - dnes prakticky 50 % - příslušníků afroamerické komunity vyrůstá v neúplných rodinách se všemi sociálně patologickými dopady, včetně zvýšené míry kriminality, včetně velkých problémů s drogami a včetně reprodukce tohoto sociálně patologického chování. To znamená opětovných rozvratů manželství lidí, kteří vlastně vyrůstali v neúplných rodinách. Dnes jsou na to zdokumentovány celé práce, které ukázaly, že někdy i dobrý úmysl vede k velice špatným a kritickým koncům.

Další klasické opatření, které na první pohled vypadá libozvučně, je příklad Číny a její politiky jednoho dítěte. Dnes je zjevné, že věc, která ve své době vypadala nesmírně pokrokově a nesmírně skvěle, kdy Čína řešila problém s obrovskou porodností, vede k deformované struktuře společnosti, kdy začínají převládat osoby mužského pohlaví. Očekává se, že v horizontu deseti až patnácti let bude rozdíl činit dokonce několik desítek milionů osob, což bude mít nesmírně závažné sociální dopady, dopady na standardní život společnosti, na její elementární fungování.

Z tohoto pohledu je vidět, že někdy dobrý úmysl, který se tváří navíc velmi pokrokově, může vést v dlouhodobém horizontu ke společenským krizím a výskytu celé řady sociálně patologických jevů. Proto bych, dámy a pánové, nepřecházel jenom tak lehkým mávnutím ruky to, že si musíme být vědomi toho, že přijetím podobného zákona spouštíme věci, jejichž důsledky se mohou projevit až v horizontu několika desetiletí, a že ty důsledky opravdu mohou vést k tomu, že bude oslabena úloha tradiční rodiny, že bude oslabena úloha tradiční reprodukce klasického chování, které vzniká v rámci tradiční rodiny.

Druhý problém - podle mého názoru - který s tímto dlouhodobým pohledem musíme spojit, jepodle mého hlubokého přesvědčení otázka - a nyní vím, že řeknu kontroverzní názor, ale je to mé hluboké přesvědčení - zda náhodou určité skupině obyvatel neudělujeme privilegium. Vím, že to zní paradoxně, protože naopak zastánci tohoto zákona tvrdí, že někoho zrovnoprávňujeme, ale jsem přesvědčen, že ve skutečnosti udělujeme privilegium.

Jestliže všichni - a troufám si říci, že tady je nás odleva doprava drtivá většina - uznáváme úlohu rodiny i to, že vůči klasické rodině má být speciální zákonodárství, tak si také současně musíme být vědomi toho, že v této společnosti, která je velmi diversifikovaná, velmi dynamická, existují desítky, stovky, tisíce typů různých druhů vztahů mezi lidmi, a že tisíce těchto vzájemných vztahů jsou docela obyčejné láskyplné vztahy, přestože - znovu opakuji - nejsou založeny na stejné sexuální orientaci, nejsou dokonce vůbec často založeny na existenci jakéhokoliv sexuálního vztahu.

Proč má být pouze jedna vybraná skupinka těchto láskyplných vztahů vyňata a má být ošetřena speciálním zákonem a mají jí být dána zvláštní privilegia? Já bych tady dokázal vyjmenovat obrovské množství podobných příkladů. Každý je zná ze svého okolí. Dvě vdovy žijí spolu ve společné domácnosti aniž mezi nimi kdy existoval lesbický vztah, mimo jiné proto, že jsou to dvacet let přítelkyně a je levnější žít v jedné domácnosti, než mít dvě oddělené domácnosti. Mladá rodina se stará o svoji sousedku, která s nimi vůbec není v jakémkoliv příbuzenském vztahu, vznikl tam láskyplný vztah, tu paní oslovují "babičko".

Žádná naše legislativa na podobné případy nereaguje, není vytvořen speciální případ, přesto tam mohou vznikat úplně stejné nároky na informace o zdravotním stavu, nároky na informace o majetku toho člověka, možnost dědění, možnosti vzájemných společných závazků. Těchto typů případů láskyplných vztahů bez ohledu na sexuální orientaci, dokonce bez ohledu na jakýkoliv sexuální vztah, každý z nás ze svého okolí zná desítky. Počet těchto vztahů je velký a jejich druhy jsou nesmírně rozmanité.

Znovu opakuji, my vyjímáme pouze jednu určitou specifickou skupinu těchto láskyplných vztahů a dáváme jí privilegium.

Já bych si dovedl představit hlasovat pro podobný zákon, kdyby byl zákonem obecným, to znamená zákonem, který reflektuje to, že vedle klasických rodinných vztahů v této společnosti existují i jiné typy láskyplných vztahů , které naplňují lidi citově, a že jim dáváme určité možnosti, které jim dávají věci v oblasti informací o zdravotním stavu, dědictví, vzájemného sociálního zabezpečení, výživného a podobně, ale byl by to zákon, který tento problém řeší obecně, to znamená bez ohledu na sexuální orientaci těchto lidí a dokonce bez ohledu na existenci nějakého sexuálního vztahu mezi nimi. Jsem přesvědčen, že potom by to byla rozumná debata.

V této chvíli si musíme být vědomi toho, že dáváme privilegium pouze jedné malé vybrané skupince vztahů, která jsou v naší společnosti, a podstatně početnější a rozmanitější vztahy, které jsou neméně láskyplné, necháváme stranou bez jakéhokoliv legislativního ošetření.

To je jeden ze zásadních důvodů, proč pro tento zákon nemohu a nebudu hlasovat.

25. listopadu 2004