Sociální, nebo socialistická politika?

Přemysl Sobotka

Metro, 13.10.2005

Minulý týden jsem byl přímým svědkem rozsáhlé stávky, která zasáhla velká francouzská města. Stávkující upozorňovali na vysokou nezaměstnanost, která Francii trápí, a zároveň se bojí avizovaných sociálních a ekonomických reforem. Stávkové důvody totiž jdou proti sobě. Vysokou nezaměstnanost kromě jiného ovlivňuje právě velmi štědrý sociální systém, který je potřeba reformovat. Lze stávkovat proti vysoké nezaměstnanosti, té se bojí pracující v každé zemi, ale stávkovat proti reformám, které se připravují především proto, aby se nezaměstnanost snížila, to už odporuje zdravému rozumu.

O reformách se hodně mluví i u nás a každý rozumný ekonom kývne na otázku, zda jsou reformy nutné, či nikoliv. Silná sociální peřina se pomalu stává duchnou, pod kterou se ekonomice velmi těžce dýchá, ale přesto se premiér Paroubek nedomnívá, že reformy jsou až tak nezbytně nutné. Finanční zdroje na to, abychom udrželi naše sociální jistoty, prý jsou. Já odpovídám, že nejsou. Samozřejmě, můžeme ještě zvýšit daně, můžeme přerozdělovat ještě větší kus koláče z peněz, který za rok ČR vytvoří. Jenže tohle není správná cesta.


Vysoké daně zatíží nás všechny a nejvíc ty, kteří bohatství vytvářejí - podnikatele, zaměstnance a pracující všeho druhu. Vysoké daně podvazují ekonomiku, a tak vlastně paradoxně vyšší daně přinesou do státní pokladny méně peněz, ze kterých se pak nebude dostávat na všechny štědré sociální dávky. Princip sociální solidarity se tak vytrácí. Domnívám se, že naše zkušenosti s reálným socialismem, kdy jsme za cenu falešného sociálního klidu a za cenu falešné rovnosti projídali svou budoucnost, jsou pořád ještě živé.

Neměli bychom se proto do podobných experimentů znovu pouštět. Říká-li premiér Paroubek jedním dechem, že zdroje na udržení stávajících systémů sociálních a důchodových dávek jsou, měl by druhým dechem také říci, kde jsou. Ale to on neříká, protože to neví. Anebo ví? Jediný zdroj, odkud lze peníze brát, aniž je vyděláme, je zadlužit se nebo všem zvýšit daně, a tím zatížit naši budoucnost. Je to otázka "programu" sociálnědemokratické strany, je to otázka přemíry slov a žádných činů.

Myslím, že bychom k naší vlastní budoucnosti měli být citlivější. Nelze zároveň reformy ignorovat a zároveň chtít jejich výsledky. Snaha oddalovat reformy nemůže dopadnout jinak, než že další generace, která nastoupí po nás, nebude na sociální politiku mít dostatek prostředků. A to jen za cenu toho, že my jsme nyní socialisticky štědří. Vlastně ne my všichni, ale vláda sociální demokracie, která po letech slibů zjišťuje, že za pár měsíců jsou volby, a tak se snaží podceňováním významu a smyslu reforem otupit ostří svého nic nedělání, ostří kritiky, ale také sociální ostří, které její nezodpovědná pštrosí politika přináší.

Jen lepší hospodaření a vyšší výkon ekonomiky může přinést víc prostředků do sociálních fondů. Také větší zodpovědnost každého z nás sama k sobě. To je sociální řešení. To ostatní, sliby a dluhy, je příznačné pro socialisty. A jak jsem řekl, s tím už své zkušenosti máme. Pojďme se do té doby nevracet. Pojďme dál, pojďme uskutečnit změny, abychom měli na sociální síť. Aby důstojně mohli žít i ti, co se o sebe z jakýchkoliv důvodů neumějí plnohodnotně postarat sami.

Přemysl Sobotka
Předseda Senátu