Kalouskova Národní fronta a Paroubkův polibek smrti

Lukáš Petřík

Předseda lidovců konečně ukázal svou pravou tvář, tvář politika, kterému nejde o principy, ale o koryto. Ten tam je jeho verbální antikomunismus. Na prvomájové antikomunistické manifestaci na Letné pořádané KPV ještě hřímal, že s komunisty nikdy. V posledním období Paroubkovy vlády si také stěžoval, že de facto již existuje pouze koalice socialistů s komunisty, kteří společně ve sněmovně prohlasovávají socialistické zákony.

Kalousek, jakoby se nepoučil, chce do vlády se sociální demokracií znovu. Nejenže to je plivnutí do obličeje všem politickým vězňům, kterým slíbil že podíl komunistů na moci nikdy nepřipustí, ale je to i strategická chyba, za kterou on sám a lidovci mohou draze zaplatit. Pokud by totiž ve straně zvítězil Kalouskův názor, žádný slušný křesťan by už snad ani lidovce volit nemohl a otázka volebního systému by pro lidovce nestála tak, zda je zničí systém většinový, ale zda vůbec přežijí při současném systému poměrném. Navíc po schválení vlády může Paroubek klidně socialistické zákony přijímat s komunisty, popř. spoluprací s některými poslanci Strany zelených a na lidovce nemusí brát vůbec ohled. Tato vláda by byla kromě toho takřka neodvolatelná, protože pro vyjádření nedůvěry vládě je potřeba 101 poslanců a těch 101 hlasů by strany bývalé trojkoalice i v případě, že by chtěly odvolat Paroubkovu vládu, nikdy nedaly dohromady. A nakonec, lidovci by tímto krokem ztratili důvěru ostatních nekomunistických partnerů. Od Paroubka je to mistrovský tah, buď pro lidovce nebo pro Kalouska to bude polibek smrti, protože pokud jeho návrh být ve vládě se socialisty podporovanými komunisty ve straně neprojde, mohlo by to pro něj znamenat konec ve vedení strany.

Věřím však, že strana lidová nakonec neudělá stejnou chybu, jako udělala po únoru ´48 spoluprací s komunisty v Národní frontě a že Kalousek nebude novým Josefem Plojharem. Doufejme v to, že se Paroubek s Kalouskem znovu nesejdou v Národní frontě, jako se v ní sešli před listopadem ´89.