Pád vlády: trest za volební podvod
Martin Říman
Mladá fronta DNES, 30.06.2004
Pomyslná společenská smlouva uzavřená volbami 2002 mezi ČSSD a voliči je pádem vlády Vladimíra Špidly zřejmě mrtvá. A to proto, že byla primárně založena na podvodu, kterého se při jejím "sepisování"dopustili sociální demokraté, jmenovitě právě bývalý premiér. Zjednodušeně řečeno, koncentrovaným výrazem tohoto podvodu je slavná věta "zdroje jsou". Tímto slibem přiměl Špidla voliče k jejímu podpisu - hlasu pro ČSSD. Zda expremiér věděl, čeho se dopouští, se zřejmě nedozvíme. Jakkoli se racionálně uvažujícímu jedinci musí jevit jako neuvěřitelné, že by někdo po čtyřech letech ve vládě nevěděl, co to jsou veřejné finance a v jakém jsou stavu, osobně jsem ochoten připustit, že to Vladimír Špidla skutečně netušil. A že to patrně netuší ani dnes.
Odvrácená strana mince
Špidla totiž na veřejné finance pohlíží pouze jako na prostředek pro realizaci vlastních konstrukcí a vizí. Pokud existuje projekt, který je podle jeho vidění světa správný, pak je též správné získat na něj prostředky jakýmkoliv, samozřejmě zákonným způsobem. Proto se jeho reforma odehrává tak zásadně na příjmové straně rozpočtu a nikoliv na výdajové. Ani dnes totiž nechce opustit myšlenku, že zdroje jsou, i když je musí dobývat bolestněji, než byl před dvěma lety ochoten připustit. Jenže s touto odvrácenou stranou mince jeho voliči nepočítali. Nikdo jim neřekl, kde se zdroje vezmou, a oni nepředpokládali, že to budou jejich kapsy. Proto reformy bývalé vlády zvedly takovou vlnu nevole, neadekvátní jejich krotkosti a mělkosti. Proto se jejich symbolem nestal ministr financí, jak by bylo logické a jak se též děje (viz Mikloš na Slovensku), ale právě premiér.
Grossova vláda nemá šanci
Tato počáteční předvolební lež se stala prapříčinou debaklu v eurovolbách a následně sobotního pádu. Možná, že nejen státy udržuje při životě idea, na které vznikly, ale i vlády. A pokud je nepravdivá, nelze obstát. Konec této vlády tak je, když nic jiného, alespoň pěkným poučením o tom, že vypustit z úst lze na první pohled beztrestně téměř cokoliv, ale ono nás to vždy nakonec dožene. Nová vláda, kterou asi bude formovat Stanislav Gross, nemá v tomto smyslu šanci. Pokud by se chtěla udržet dva roky, pak vzhledem ke stavu, v jakém jsou naše finance, zdravotnictví, školství, důchodový systém atd., musí vyvinout nějakou činnost. A ta nemůže nebýt ve stejném rozporu s předvolebními sliby ČSSD, jako byla činnost Špidlovy vlády. I když Gross, na rozdíl od svého předchůdce nikdy neřekl na tato ožehavá témata ani slovo, stejně jako mlčel o tom, zda zdroje jsou nebo nejsou, není ani vzdáleně oním symbolem, který disponuje mandátem nezbytné změny provádět. Jsem přesvědčen, že Stanislav Gross to ví. Ví, že nemůže sestavit akceschopnou vládu. Ví, že dokonce nemůže sestavit ani vládu, která se "nějak prosmýkne"až k řádným volbám. Ví však také, že potřebuje získat čas, protože bídněji než dnes už na tom jeho ČSSD nemůže být. Proto v neděli v televizi začal zkoušet, jak dlouho může trvat, než sestaví vládu. V tom je a jistě bude mistrem. Předčasné volby tuto zemi neminou. Jen volby totiž mohou zformulovat novou smlouvu, na jejímž základě vznikne vláda disponující mandátem cokoliv smysluplného a potřebného konat. Vzhledem ke stavu České republiky je zřejmé, že čím později budou, tím pro nás pro všechny hůře.
2. července 2004
