Vítej, rovná dani
Martin Říman
Právo 20.7.2005
Ministr financí Sobotka s dětskou umíněností po xté opakuje své evangelium o tom, jak ČSSD vypálila ODS rybník svými návrhy daňových změn a jak "ODS zůstala zcela bezradná" (13. 7. v tomto listě v článku Sbohem, rovná dani). Znovu a znovu předkládá veřejnosti svůj povrchní pohled na systém rovné daně, který by snad prošel u laika, ne tak ministra financí.
Ministr sám předkládá parlamentu návrh na změnu sazeb u dvou pásem daně z příjmů fyzických osob plus zcela podpásový nápad možnosti zrychleného odpisu registrační pokladny, ovšem jen pokud bude koupena do 30. 6. 2006, tedy do voleb (co Vám ti živnostníci udělali, pane ministře, že je tak nenávidíte?). A pro pořádek, ještě zvýšení paušálního odpočtu. To není žádná daňová reforma, to je náhodná sbírka několika změn, které jsou navíc systémově špatně, protože zvyšují progresi, resp. dále komplikují celou daňovou soustavu.
Snad jen zvýšení odpočtu lze považovat za neutrální, i když i to je nedomyšlené, protože různé profese mají různé fixní náklady. Srovnávání s konceptem rovné daně je zcela nemožné, protože tento projekt je systematickou reformou daňového systému zdaleka se neomezující jen na změnu sazeb.
Vyjdeme-li z všeobecně uznávaného požadavku, že daňový systém má být jednoduchý, spravedlivý a ekonomicky neutrální, pak zjišťujeme, že jeho současná podoba nesplňuje ani jedno z těchto kritérií. O jeho složitosti svědčí několikanásobné zvětšení daňových zákonů za posledních deset let. Kvůli mnoha odpočitatelným položkám a úlevám systém není ani spravedlivý (dva daňoví poplatníci se stejným příjmem mohou platit výrazně rozdílnou daň), přičemž další a další výjimky pokřivují cenové signály a ovlivňují rozhodnutí, do čeho investovat. Návrh ČSSD na tom nemění vůbec nic, naopak zvýšením progresivity prohlubuje jeho další významnou nectnost, totiž demotivační účinky.
Projekt rovné daně znamená, kromě notoricky známého sjednocení sazby daně z příjmu na 15 procent, také zrušení všech odpočitatelných položek s výjimkou jedné položky na poplatníka a další na každé dítě. To znamená nejen zásadní zjednodušení, ale také naplnění principu spravedlnosti, protože s jedinou výjimkou zvýhodnění díky dětem se nemůže stát, aby dva stejně vydělávající lidé platili různě vysokou daň. Mimochodem diskutujeme-li, pro koho je ten či onen návrh výhodnější, pak odbourání výjimek je jednoznačně nevýhodné pro vysokopříjmové skupiny, protože ty jich využívají v daleko vyšší míře než lidé s příjmy nižšími.
Výrazným krokem směrem k jednoduchosti a zdravému rozumu je sjednocení sazeb DPH. Je přece absolutně nevysvětlitelné, proč třeba zákusky spořádané v cukrárně jsou zatíženy 19procentní sazbou, a pokud si je odnesu domů, sazbou pětiprocentní. Různé sazby DPH jsou dobré maximálně k lobbistickým hrátkám v parlamentu, jak jsme naposled mohli sledovat v případě ubytovacích služeb. Ani protiargument s potravinami neobstojí, protože ne všechny potraviny jsou ve snížené sazbě, a hlavně žádná sociální skupina neutrácí všechny své peníze za jídlo. Naopak, stále vyšší díl výdajů domácností jde do ostatní spotřeby, kde ovšem sazba DPH poklesne.
Další systémovou změnou je zrušení hned pěti typů daní - dědické, darovací, z převodu nemovitostí, z dividend a úroků. Důvody jsou dva. Za prvé v případě těchto daní jde o tzv. dvojí zdanění - např. majetek, který je předmětem dědictví, byl pořízen za zdaněné peníze. A za druhé s výjimkou daně z převodu nemovitostí je výnos zanedbatelný, zejména ve srovnání s náklady na výběr - náklady na administraci daně dědické jsou jedenapůlkrát vyšší, než co se vybere.
V neposlední řadě nabízí rovná daň zásadní zjednodušení pro všechny, kteří podnikají (to je kolem miliónu osob) a lámou si hlavu, co je spotřeba, co investice, zkrátka, zda správně odepisují a co na to řekne "berňák". Pro malé a střední podniky s obratem do 15 miliónů korun přestanou odpisy existovat. Vše dají jakoby rovnou do spotřeby. Velké podniky odepisovat musí i nadále, ale pouze jednou, tzv. účetně. Tady se již dostáváme asi do příliš odborné roviny. Ale považuji za důležité zmínit se o tom, abychom pochopili, že projekt rovné daně je propracovanou, komplexní změnou, jehož cílem je pročistit léta zanášený Augiášův chlév daňové džungle.
Rovná daň se chová k občanům a firmám neutrálně. Nezvedá kartu třídního boje jako ČSSD, jejíž představitelé otevřeně hlásají, že je zajímá jen určitá část společnosti. Možná právě to je svým způsobem největší slabina rovné daně. Ale také největší přednost. A tak mi nezbývá než říct. Vítej, rovná dani.
