Jak Čunkovo opalování spustilo vládní krizi
Bohumil Pečinka
MF Dnes 3.4.2007
Zelení vyzývají k odstoupení předsedu strany, se kterou jsou v koalici. Vše se odehrává v situaci, kdy má Topolánkova vláda veřejnosti předložit koncepci hospodářských reforem. Paradoxní je, že největší vlnu kritiky na adresu místopředsedy vlády Jiřího Čunka zvedají jeho politicky nekorektní výroky na adresu Romů, ne nesrovnalosti ve financích jeho rodiny nebo trestní stíhání kvůli podezření z přijetí úplatku. Je to svědectví, jak se v posledních třech měsících posunula kritéria hodnocení politické přijatelnosti.
Začalo to trestním oznámením na Jiřího Čunka pro podezření z přijetí úplatku. Teoreticky mohlo jít o spornou kauzu, i když v západních zemích ministři už za podobné věci odstupují. Následně lidovecký předseda prohlásil, že se nechá dobrovolně zbavit senátorské imunity, aby mohl být vyšetřován. Při hlasování na plénu Senátu však jeho okolí potají domlouvalo hlasovací většinu za nevydání, na což Čunek evidentně „hrál“.
V dalších týdnech se ukázalo, že stejně jako kdysi Stanislav Gross, není ani lidovecký předseda schopen doložit své příjmy na výstavbu domu a další rodinné investice. To už bylo vážnější, protože Čunek osm let pracoval jako veřejný činitel. Tehdy měl odstoupit bez jakýchkoli rozpaků. I kdyby ho totiž soud uznal nevinným v případě přijetí úplatku, už nikdy se před veřejností neobhájí ve věci svých rodinných financí. Třetí úder přišel, když se trojice vsetínských podnikatelů snažila uplatit hlavní svědkyni v jeho trestní kauze. Dech přitom vyráželo, s jakým mafiánstvím nabízeli jejímu příteli setrvání ve funkci šéfa vsetínských lesů, v čemž jim asistovala Čunkova stranická kolegyně. I kdyby lidovecký předseda o této věci skutečně nevěděl, měl za ni převzít politickou odpovědnost, protože šlo o evidentní reakci na hru, kterou rozehrál.
Nedávný protiromský výrok je v tomto kontextu jen pokusem o získání veřejné podpory a odpoutání pozornosti k jiné věci. Jiří Čunek tím však uvedl Topolánkovu vládu na pokraj vládní krize. Jak z toho ven?
V dubnu 2005 reagovali lidovci na Grossovu aféru, která byla slabším odvarem té dnešní, vystoupením z vlády. Nastal několikadenní chaos, tlaky uvnitř vládní ČSSD a nakonec odstoupení Stanislava Grosse. Na půdorysu původní koalice pak vznikla vláda Jiřího Paroubka. První, co nás dnes napadne, je, zda by zelení nemohli sehrát roli lidovců. Rozdíl je v tom, že členové dnešního vedení KDU-ČSL v čele s jihomoravským hejtmanem Juránkem před čtyřmi měsíci vsadili na Čunka jako starozákonního Mesiáše a dnes si nechtějí přiznat chybu. Hlasovací většina ve vedení lidové strany k odvolání předsedy nejspíš nepřistoupí. Případné vystoupení zelených z vlády proto může být vnímáno jen jako morální gesto.
V této situaci by měly zaznít silnější hlasy. Premiér Mirek Topolánek může zopakovat svůj návrh na „podmínečný odchod“ místopředsedy vlády Čunka a nechat ho padnout do peřin. Kdyby v čele ODS a ČSSD stáli opravdu velcí hráči, zahájili by společná jednání o další politické budoucnosti. Navzdory tomu, že 19. ledna Topolánkova vláda získala důvěru v parlamentu, je jasné, že má kvůli podpoře dvou přeběhlíků potíže s legitimitou. Řešení v podobě předčasných voleb, spojených s menšími volebními změnami (bonus pro vítěze, zmenšení počtu poslaneckých křesel), by bylo tím nejlogičtějším vyvrcholením tehdejší i dnešní situace. Jak známe Jiřího Paroubka, bude se místo toho snažit vládní strany ugrilovat. Zřejmě se nakonec prosadí řešení, které bude mít podobu překvapivé reakce na překvapivou iniciativu. Jasné je dnes jedno: Jiří Čunek zašel příliš daleko a jeho vládní angažmá bere vládě v této sestavě jakýkoli étos.
Bohumil Pečinka