Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Rodí se evropský občanský zákoník?

Tomáš Břicháček

Vytvoření evropského občanského zákoníku je pro eurocentralisty odvěkým snem. Za jeho přijetí pléduje Evropský parlament (EP), který počínaje rokem 1989 přijal několik rezolucí v tomto smyslu. Stejně tak různé skupiny nadšených eurofilních akademiků, zcela odtržené od reality a bez politického mandátu, pracují na tomto "projektu" už více než dvě desetiletí. Jejich současnou platformou je tzv. Studijní skupina pro evropský občanský zákoník, založená v roce 1999. Členské státy zůstávaly vůči myšlence společného soukromoprávního kodexu doposud v podstatě vyhraněně odmítavé. Zdálo se proto, že tato nemá v dohledném časovém horizontu naději na úspěch. Přesto se podle všeho Komisi odpor států podařilo nahlodat a v brzké době se jí podaří položit základní kámen tohoto vpravdě neblahého díla.
Občanské právo je odvětvím práva, které má nejblíže k lidem v jejich každodenním životě, a které tvoří základní součást jejich právního vědomí. Odráží se v něm zpravidla staleté kulturní a sociální tradice jednotlivých států, a tvoří proto významnou součást identity každého národa. Unifikace tohoto právního odvětví by znamenala brutální zásah do svébytnosti národů a do rozmanitosti Evropy. Vyčlenění tak rozsáhlé a zásadní oblasti z politické volby na úrovni členského státu a její přenesení na vzdálenou a stěží ovlivnitelnou evropskou úroveň by mělo také dramatické důsledky pro demokracii.

Komise si bezpochyby stejně jako EP a eurofilní intelektuálové přijetí evropského občanského zákoníku přeje. Není ovšem tak naivní, aby tento požadavek vznesla otevřeně a naráz jako oni. Namísto toho používá tolikrát osvědčenou taktiku eurocentralistů založenou jednak na postupných nenápadných krůčcích, jednak na kamufláži.

Prve zmíněnou část této taktiky bychom mohli pracovně nazvat metoda jezinek. Je založená na prostém poznatku, že členské státy většinou neskousnou skoková posilování Bruselu (neboli ztráty vlastních kompetencí). Naopak většinou zabere, rozloží-li se daný krok do více etap, a přesun moci se tak děje po menších dávkách. Právě jako jezinky z oblíbené pohádky, tak i zkušení eurointegrátoři v první fázi zpravidla slibují protáhnout do dané oblasti moci jenom prstíček. Nevěřme ale tomu, že se jen ohřejí a hned zase půjdou. Dnes vstrčí prst, zítra celou ruku a pozítří mají to, co chtěli. Dobrým příkladem je vývoj pravomocí ES/EU počínaje Maastrichtskou smlouvou v oblasti vnitra a justice nebo ve společné zahraniční a bezpečnostní politice (obojí ve stádiu vstrčené ruky). Prstíček teď eurocentralisté natahují po přímých daních, když se snaží získat státy pro sjednocení daňových základů u daně z příjmů právnických osob.

Druhou částí taktiky je kamufláž. Základem je nenazývat ambiciózní opatření pravými jmény a jejich obsah a účel maskovat tak, aby zbytečně nebudila pozornost "protiintegračních" sil. Velkolepým a nedostižným příkladem je přeměna euroústavy na "reformní smlouvu". Jinak lze z mnoha příkladů uvést např. původně zdánlivě neškodnou agenturu Eurojust, s níž se najednou počítá jako s případnou evropskou prokuraturou (!).

Zcela v duchu těchto osvědčených metod přichází v roce 2003 na scénu projekt s nenápadným názvem "Smluvní referenční rámec" (SRR), který Komise představila v akčním plánu „Koherentnější evropské smluvní právo“ a který dále rozvinula ve zprávě "Evropské smluvní právo a přezkum acquis: cesta vpřed" z roku 2004. Komise původně dosti neurčitě hovořila o dokumentu, který by přinesl jasné definice právních pojmů, základní zásady a modelová pravidla smluvního práva, přičemž by vycházel z komunitárního práva a „nejlepších řešení nalezených v právních řádech členských států“. Měl by prý fungovat jako soubor nástrojů ("tool-box") či příručka, kterou by mohly orgány ES/EU použít při revizi stávajících a přípravě nových právních předpisů v oblasti smluvního práva. Měl by pomoci zajistit soudržnost a dobrou kvalitu právních předpisů ES v této oblasti. Komise předpokládala, že dokument by mohl mít právně nezávaznou formu.

Výmluvnější už jsou poznámky Komise k "dalšímu možnému využití" SRR. Prý by jej mohly používat národní parlamenty při zapracovávání směrnic z oblasti smluvního práva nebo dokonce při přijímání právních předpisů v oblastech smluvního práva, které nejsou upraveny komunitárními předpisy (jinak řečeno přistoupit k dobrovolné harmonizaci). Navíc by SRR podle Komise případně posloužil jako základ pro rozvoj smluvních pravidel, která by se nabízela smluvním stranám v celé EU k dobrovolnému použití - zde se mluví o tzv. "fakultativním nástroji". Komise také zvažovala, že by mohla zahrnout SRR do smluv uzavřených se svými smluvními partnery. SRR by prý také mohl fungovat jako doplněk platného vnitrostátního práva. Komise rovněž podpoří jiné instituce a orgány, aby používaly SRR při uzavírání smluv s třetími stranami. Konečně SRR by případně sloužil jako inspirační zdroj pro Soudní dvůr při výkladu acquis v oblasti smluvního práva.

V příloze zmiňované zprávy Komise z roku 2004 najdeme nástin možné struktury SRR. Komise předpokládala, že dokument by měl tři části. První by upravovala základní zásady smluvního práva, druhá by obsahovala vymezení základních pojmů, třetí by se jmenovala "vzorová pravidla" a obsahovala by následující oddíly: I - Smlouva, II – Předsmluvní povinnosti, III – Splnění/nesplnění závazku, IV – Společné závazky (Mnohost stran), V – Postoupení pohledávky, VI – Změna účastníka, VII – Promlčení, VIII – Zvláštní pravidla pro kupní smlouvu, IX – Zvláštní pravidla pro pojistné smlouvy. Myslím, že nastíněná struktura je dostatečně výmluvná. Jasně připomíná obecnou část úpravy závazkového práva v občanských zákonících, v náznaku pak i část zvláštní, která upravuje jednotlivé smluvní typy.
Myslím, že vzhledem k naznačovaným cílům projektu i jeho nastíněné struktuře by jen slepý neviděl, jaká měla být pravá podstata SRR. Rýsoval se zde jasně základ pro evropský občanský zákoník.

To jen potvrzuje následující skutečnost: Komise svěřila přípravu "síti výzkumných pracovníků" a "odborníků z řad zainteresovaných stran". A jaké překvapení, zásadní postavení v této skupině získali akademici ze Studijní skupiny pro evropský občanský zákoník (!) v čele se zápáleným eurofilem Christianem von Barem, který se brzy nechal slyšet, že je "vzrušující být při vytváření nového ius commune europaeum" a že "naděje na vytvoření evropského soukromého práva je realističtější než kdykoli předtím."

Reakce EP byla dle očekávání velmi pozitivní. Ve svých usneseních z roku 2006 EP apeloval, aby záběr projektu byl co nejrozsáhlejší. Reakce členských států však byla chladnější. Mnoho států konstatovalo, že předložený projekt nápadně připomíná evropský občanský zákoník. Ukázalo se tak, že Komise ve své jezinkovsko-kamuflážní metodě nebyla zcela důsledná a zašla dál, než byly členské státy ochotny připustit. Byla tak nucena šlápnout na brzdu. Začala se jednak při každé příležitosti dušovat, že cílem SRR není harmonizace soukromého práva ani evropský občanský zákoník. Dále se celý projekt dle přání většiny členských států v postatě omezil na spotřebitelské smluvní právo v kombinaci s těmi částmi obecného smluvního práva, které jsou pro spotřebitelské acquis podstatné. Co je však zásadní, SRR jako takový nebyl odmítnut (!), a Komise tak zřejmě dosáhne toho, co chtěla.
Návrh SRR vyjde z dílny zmiňovaných "výzkumníků" koncem tohoto roku. Pro mnohé bude překvapením. Akademici totiž odmítli i přes zmiňovaný vývoj politické situace rozsah svého připravovaného projektu omezit na spotřebitelské právo. Chystají se předložit rozsáhlý text o celém závazkovém právu.

Komise, pokud bude respektovat postoj členských států, z projektu vybere jen část odpovídající pozměněnému záběru. Nicméně, ačkoli bude záběr SRR takto omezen, nemyslím si, že by to dávalo dostatečný důvod k tomu, abychom k němu přistupovali jinak než k původnímu projektu. Jsem přesvědčen, že bude i v této podobě využit jako základní kámen budoucí rozsáhlé harmonizace soukromého práva, jejímž vyústěním má být vytvoření evropského občanského zákoníku. Pro tento scénář jednoznačně svědčí četná prohlášení příznivců SRR z řad eurofilních intelektuálů i politiků (viz např. zde).

Projekt SRR je, myslím, vhodné dát do paralely s projektem sjednocení daňového základu pro daň z příjmů právnických osob. Oba projekty se dnes tváří relativně neškodně, oba doprovází dušování Komise, že nechce podniknout dalekosáhlejší kroky; tj. evropský občanský zákoník resp. harmonizace či sjednocení sazeb uvedené daně. Ve skutečnosti však dláždí cestu pro uskutečnění takových kroků v budoucnosti, protože eurocentralisté už budou mít na čem stavět.

Naučme se u jednotlivých integračních iniciativ vidět vždy o krok dál. Varujme se iniciativ, jejichž původci "přicházejí v rouše ovčím, ale uvnitř jsou vlci hltaví." <>Timeo Danaos et dona ferentes. Naučme se odhadnout, co bude následovat v další fázi. Neocenitelnou službu nám poskytují euronaivisté, kteří o dalších plánech mluví otevřeně, bez obalu. (euP)



Tomáš Břicháček
Autor je redaktorem časopisu euPortál (www.euportal.cz)
Osobní stránky
 
  Přístupy: 4480 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA