Patron města Vídně...

Peter Žaloudek

V křesťanských zemích je tradicí mít svého patrona. Nejen státy, ale i hlavní města, ba dokonce i mnohé vesnice, mají nějakého světce ve svém erbu. Česko má sv. Václava, Rakousko sv. Leopolda.

Nedávno vyšla v Rakousku nová známka zobrazující patrona hlavního města Vídně, sv. Klementa Maria Hofbauera. Protože tento světec pochází z Moravy, z vesnice Tasovice u Znojma, rád bych se o této události trochu zmínil. Co na tom, že doba, ve které žil, byla dobou rakousko-uherské monarchie, jejíž částí tenkrát Morava byla. Vždy tomu tak v historii bylo, že země, či města, ve kterých vládl pořádek, zákon, velkorysost, vzdělanost, fungovaly taky univerzity, pracovní možnosti, kulturní a společenský život a lidé do těchto měst a zemí putovali z velké dálky. K takovým městem patřila kdysi Praha, ve které našli domov mnozí stavitelé, umělci, významní vědci či lidé. K takovým městem však již dlouhá staletí patřila a dodnes patří Vídeň. Mnoho slavných lidí zvučných jmen – psychoanalytik Sigmund Freud, hudební skladatel Gustav Mahler, spisovatelé Franz Kafka či Franz Werfel a spousta jiných – se kdysi narodilo a žilo právě na Moravě či v Čechách a až teprve ve Vídni, která jim nabídla studijní, či pracovní možnosti – dnes bychom mohli také říci – prostor pro seberealizaci – se stali známými osobnostmi. V mnoha klášterech, či na teologických fakultách odjakživa pobývalo a našlo svůj domov mnoho slovanských řeholníků a kněží. Jedním z nich byl také moravský rodák Jan Hofbauer. Narodil se v roce 1751. Když mu bylo osm let, zemřel mu otec, rodina byla chudá, stal se pekařským tovarišem. Protože toužil po duchovním povolání, vystudoval za finanční podpory dobrodinců nejdříve gymnazium. Pak žil dva roky jako poustevník a změnil si jméno na Klement. O jeho inklinaci k duchovnímu povolání se doslechli zámožné vídeňské dámy, které mu financovaly teologické studium ve Vídni. O prázdninách chodil do Říma. Tam se seznámil s Řádem Redemptoristů, který byl teprve nedávno založen. Vstoupil k nim a byl vysvěcen na kněze. Představeni ho poslali zakládat kláštery do střední Evropy. Vybral si Varšavu. Založil několik klášterů ve Švýcarsku, Německu a Rumunsku, které z hlavního města Polska řídil. Na území Rakouska a Čech však žádný klášter založit nemohl, protože zde platil zákon Josefa II. z roku 1782, který nepovoloval zakládat nové řády. Jeho hlavní a nejoblíbenější činností však byla pastorační práce s lidmi. Svědčí o tom i skutečnost, že v jednom kostele ve Varšavě, kde působil jako zpovědník a kazatel, vzrostl radikálně počet přijímajících lidí v jednom roce z dvou na stotisíc lidí! Z Polska byl po více než dvacetiletém působení vyhnán císařem Napoleonem. Přišel do Vídně. Úřady se z počátku chovaly k němu zdrženlivě, vídeňský arcibiskup však nad ním držel ochrannou ruku. Působil zde jako kazatel a hlavně jako zpovědník. Brzy se stal vyhledávanou duchovní osobností. Navštěvovali ho studenti, inteligence, umělci a také mnoho řeholníků a kněží. Když padl Napoleon, konal se v roce 1815 ve Vídni evropský kongres o znovuuspořádání Evropy. Mnozí z jeho účastníků navštěvovali Klementa Hofbauera, aby se s ním poradili. Stál tak nepřímo v pozadí budoucího politického vývoje a dění nejen ve Vídni, ale i v celé Evropě. Když v roce 1820 zemřel, měl velkolepý pohřeb. Pohřbili ho na veřejném hřbitově. Manifestační účast lidí na jeho pohřbu přiměla císaře Františka I. k podepsání dekretu, který znovu umožňoval zakládání řeholních domů. Tak se dostala do Vídně a na území celé monarchie i řehole redemptoristů. Ve Vídni jim byl přidělen nádherný gotický kostel Maria am Gestade. Do tohoto kostela přenesli jeho ostatky a uctívají se tam dodnes. Nejen v době komunismu, ale i dnes, se právě v tomto kostele konaly a konají bohoslužby v českém jazyce. Je uctíván nejen jako patron města Vídně, ale i jako vítěz nad osvícenským a proticírkevním josefinismem a jako obnovitel duchovního života své doby.

Kéž tento velký Moravan, jeden z tisíců, které osud zavál z rodné země do ciziny, se stane vzorem nejen pro lid z Rakouska, nebo Čech a Moravy, ale pro všechny z nás: my všichni jsme „cizinci a přistěhovalci na této zemi“. Jsme zde jen dočasně. Měli bychom však udělat vše možné a potřebné k tomu, abychom tam, kde se nacházíme, vytvářeli prostředí dobré atmosféry, prostředí pokoje a prostředí, ve kterém se cítíme doma a dobře.

Žaloudek Petr
ThLic. Peter Žaloudek sa narodil v roku 1958 v Žiline, od roku 1983 žije vo Viedni. Za totality pôsobil v slovenskom katolíckom podzemí, spoluorganizoval pašovanie náboženskej a duchovnej literatúry a premietanie vtedy zakázaných filmov a diaprednášok s náboženskou tématikou. Po nútenom odchode do emigrácie vyštudoval v Ríme teológiu a niekoľko rokov pôsobil vo Viedni ako kňaz. Neskôr sa oženil a od roku 1991 pracuje ako rádiologický laborant na jednej z viedenských kliník.
Osobní stránky