Velké věci i „ohromné maličkosti“ Leszka Kolakowského
Josef Mlejnek
V letech 1996-2000 Leszek Kolakowski nahrál pro Polskou televizi postupně tři řady krátkých výkladů týkajících se především důležitým otázkám filozofie, etiky a náboženství, přesněji víry nebo nevíry. Texty přednášek se pravidelně objevovaly na stránkách deníku Gazeta wyborcza a nakonec vyšly tiskem - jejich knižní vydání autor rozšířil o několik původně časopiseckých studií. V přednáškách určených široké veřejnosti dokázal srozumitelným a působivým jazykem promlouvat o otázkách, které člověka provázejí (a trápí) po tisíciletí a jeho nezaměnitelný výklad je nejen podložen tradicí - či přesněji hned několika tradicemi - evropského myšlení, ale prozrazuje také hlubokou znalost současných směrů nevyjímaje. Filozofa, který býval marxistou a nyní je (téměř) katolíkem, lze těžko jednoznačné přiřadit k některému ze současných myšlenkových směrů. U filozofa, který se systematicky zabýval především ostrovními empirickými školami počínaje Davidem Humem a osvícenským racionalismem, může zarážet či přesněji udivovat způsob, jakým je stále více „doma“ v myšlenkové tradici představované svatým Augustinem a Blaisem Pascalem. Ve výkladu věnovaném v knize Bohu se pohybuje v rámci klasického odlišení Boha filozofů a Boha Abrahámova a dochází závěru, že „možná je nám Bůh - v bibli je o tom řada důkazů - mnohem více podobným než se domníváme…“ Výstižně Kolakowského styl a základní nastavení charakterizovala přední polská filozofka Barbara Skargová, která tvrdí, že se o něm dá hovořit jako o skeptickém metafyzikovi nebo jako o metafyzickém skeptikovi. Skutečnosti nejspíš odpovídá obojí - v jednom z rozhovorů filozof říká, že skepticismus odmítající účast na čemkoliv je jen lacinou záminkou k útěku od života: „Avšak skepticismus jako odvěká podezíravost vůči tomu, co nám jiní předkládají k věření, se mi jeví jako zdravý a žádoucí požadavek.“ Jestliže se Kolakowski umí vysmívat lépe než postmodernisté, je tomu tak nejspíš proto, že se nezříká pravdy a ironií a sarkasmem stíhá nejen snadné cesty k ní, ale dokáže neméně přesvědčivě demaskovat snadné způsoby, které nás od ní odvádějí.
Kniha Malé úvahy o velkých věcech zahrnuje nejen otázky nadčasové: Bůh, svoboda, zlo ve světě, ale věnuje se i aktuálním problémům (úcta k přírodě, násilí, terorismus, sex atd.), nebo se soustřeďuje na zdánlivě pominutelné, „komorní“ věci lidského života a soužití, kterým Chesterton říkal „ohromné maličkosti“. Většinu textů čtenář sleduje jedním (zatajeným) dechem, nezávisle na tom, je-li filozof z povolání nebo laik; pouze některé dodatečně přidané eseje (například text „O tom, co je dobré a co pravdivé“) vyžadují hlubší myšlenkovou průpravu. Nejde o hotové odpovědi na snadné či usnadněné „problémy“ - v závěru výkladu o utrpení, který obsahuje hluboký rozbor příběhu biblického Joba, filozof s úlevou konstatuje: „Jsem sobecky rád, že jsem se nestal farářem a že není mou povinností vysvětlovat tyto problémy jiným lidem.“ Na otázky, jimž se filozof v krátkých pojednáních věnuje, někteří slyší a mohou je dále sledovat, ale mnozí (možná většina) je v sobě přehlušují nebo dokonce přeřvávají. Někdo se může právě dnes také kojit nadějí, že věda už záhy objeví „prokletý“ metafyzický gen a dokáže ho z člověka včas vytrhnout, aby nic nemuselo překážet jeho údajnému štěstí. Četba Kolakovského mini-esejů nás však utvrzuje v poznání, že by s oním genem muselo být člověku amputováno celé jeho lidství.
Josef MLEJNEK
Leszek Kolakowski: Malé úvahy o velkých věcech. Z polštiny přeložil Jiří Červenka. Praha, Academia 2004. 230s. Náklad a cena neuvedeny.
Zkrácená verze recence, která vyšla před pěti lety v MfDNES.
Josef Mlejnek