Jak mi málem vyšel podvod. Jako ve fotbalu
Richard Tesařík
LN 28.11.2009
TESAŘÍKŮV AKORD
A je tu další sportovní skandál. Naši fotbaloví kapříci jsou proti tomu úplná zívárna. Napadá mě spíš, kolik utkání zmanipulováno není, než kolik jich je. Když už i kočky si mňoukají, že i břicháči v nejnižších soutěžích za prachy ovlivňují výsledek. Je to jako ve známé písni Točte se pardálové: peníze, peníze, vy dnes nic neplatíte, sotva vás dostanem, už se utratíte. A kdo by nechtěl peníze! Tak vám raději povyprávím, jak i já jsem kdysi dávno manipuloval. Ve škole. Byla to tenkrát SVVŠ, nyní gymnázium. Přišla nová mladá, pohledná učitelka dějepisu a my, stateční sedmnáctiletí junáci, jsme se dohodli, že na ni budeme svůdnicky mrkat. Samozřejmě že jediný, kdo tento idiotský nápad realizoval, jsem byl já.
Ona si to ale vysvětlila sociálně po svém, což jsem zjistil, když mi spolužáci řekli, že se jich ptala, jestli nejsem nervově nemocný. Zeptala se toho největšího dobráka, který jí její domněnku potvrdil. Hrál jsem tedy mírně nervově nemocného studenta dál. Stačilo párkrát na začátku hodiny potrhnout hlavou, křečovitě zamrkat a mohl jsem se oddávat sladkému snění o čemkoli, přitom na dějepis ani nepomyslet. Všechno jednou končí, skončila i tato komedie. Jednoho krásného dne mě musela klasifikovat, neuměl jsem téměř nic, ale statečně jsem mrkal. Ona mi omluvně řekla, že to tedy nějak uděláme. Byl jsem spokojený, ovšem jen do příští hodiny. Opět vyvolán, obdržel jsem sedm kulí jako v Sarajevu a byl rázem na propadnutí. Celou věc totiž provalila třídní profesorka, která dějepisářce vysvětlila, že si z ní tropím žerty. Nakonec jsem neprolítl. Doučil jsem se. Ale stejně jako ve fotbalu, kdyby se to neprovalilo, tak by mi to vyšlo.
Richard Tesaříkhudebník a herec