Syndrom oběti

Martin Daneš

Nejsem psychiatr a psycholog jsem pouze amatérský (vždy o nedělích a státem uznaných svátcích), přesto vidím, že syndrom oběti je v domácích politických kruzích rozšířenou diagnózou.

Třeba 23. června si premiér Paroubek v Mladé frontě postěžoval, že naše „média i euroskeptikové v čele s ODS“ v souvislosti s nedávným summitem EU hýřila pesimismem, zatímco on, jenž se jednání Blaira, Chiraka, Schrödera a spol. osobně zúčastnil, viděl, že na nich „jednoznačně převažoval přátelský tón“. Překrucujete realitu s cílem mě poškodit, zlobí se proevropský Paroubek, ale já jediný z vás jsem tam byl a nahlas proti všem tu povím, že všechno bylo jinak.

Týž Paroubek při nástupu do premiérské funkce o svém předchůdci Grossovi prohlásil, že se stal obětí cílené mediální kampaně, a tajemně dodal, že jednoho dne kolem Grossových afér vyjdou najevo nová „překvapivá“ fakta. Jaká to mají být fakta, odmítl byť jen naznačit; nepochybně proto, že nevěděl sám. Politik-oběť se vždy cítí v hledáčku nějakých temných sil, o nichž neřekne nic bližšího, protože není co. Na vině je politikova paranoia, ať skutečná, nebo hraná, mající zakrýt jeho vlastní špinavé praktiky.

„Temné síly“ coby terminus technicus u nás na počátku devadesátých let zavedl prezident Václav Havel. Prokládal jimi své projevy, jež se vždy vyznačovaly vysokou měrou neurčitosti a abstrakce; jediné, co jsme o identitě prezidentových temných sil mohli vydedukovat, bylo, že jimi určitě nejsou překabátění bolševici, jimiž se obklopil a pečlivě jim naslouchal.
Smutnou ironií je, že jediným vrcholným politikem novodobé české historie, který měl reálný důvod stěžovat si na dokonané spiknutí „temných sil“ proti své osobě (leč nedělal to), byl Václav Klaus po sarajevském atentátu na sklonku roku 1997. Jejich hlavním koordinátorem byl Václav Havel.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky