Chytrá Grossákyně

Martin Daneš

„Splňuje všechna kritéria, která by měl mít předseda proevropské většinové vlády.“ Tak po sobotním jednání vedení ČSSD představil premiér Gross svého „vyvoleného“ nástupce na premiérském postu Jana Kohouta. Jaká osobnostní kritéria má splňovat vůdce většinového a proevropského kabinetu? Asi má být jako Kohout bývalým členem KSČ, protože komunismus je holt minulostí této země, kterou jí nikdo neodpáře. Předlistopadová stáž na sovětské elitní škole pro diplomaty rovněž u takové mise není k zahození. Současné členství v sociální demokracii a služba v české diplomacii však Kohouta předurčují k tomu nejdůležitějšímu: poslušnosti vůči předsedovi ČSSD Grossovi.

Kohoutovi se role loutky v cizích rukou musí později bohatě zúročit, jinak by ji odmítl, jako před pár týdny odmítl ministerské křeslo v Grossově vládě. Pro diplomata není lepší záruky kariérního růstu než naše členství v Evropské unii a existence bruselského „Zámku“ se spoustou prestižních míst; po skončení mise se tam pro expremiéra nějaké vhodné jistě najde.

Stanislav Gross se od rozpadu koalice pokouší ze svého vlivu zachránit, co se dá, a pět minut po dvanácté tak přišel s řešením a la chytrá horákyně. Vláda nemá být pokračováním dosavadní stojedničkové koalice – ale podpořit ji má táž stojedničková koalice. Nemají se jí zúčastnit stranické špičky - když ne Gross, pak v ní nesmí sedět ani jeho koaliční oponenti. Kabinet má v zásadě jen prosadit euroústavu a možná i rozpočet… Můžeme si dovolit luxus udržovací vlády na rok a čtvrt jen proto, že si ČSSD nepřeje předčasné volby?

Pokud se Miroslav Kalousek bude zdráhat přistoupit na všechny jeho podmínky, hrozí Gross pokračováním své vlády tolerované komunisty. Řekněme to upřímně: čistším řešením než Kohoutova vláda, za jejíž nitky bude tahat Gross, je otevřená Grossova aliance s KSČM – ať se chlapci konečně ukážou, co v nich je!

10. dubna 2005

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky