Raději risknu novou soutěž
Pavel Bém
16.10.2007, Hospodářské noviny
Nikdy jsem ani na vteřinu nezapochyboval o tom, že Národní knihovna je instituce nesmírně důležitá a že její sídlo by mělo být na důstojném místě, rozhodně v Praze. Nikdy jsem nezpochybnil profesní kvality pana architekta Kaplického ani neodsoudil jeho návrh. Ale nesouhlasím s tím, aby byl umístěn na okraji Letenské pláně.
Líbí se mi. Nelíbí se mi
Jeho vítězný návrh je jistě velmi neobvyklý a nápadný. Vyvolává bouřlivé diskuse, a to je dobře. Já jsem zastánce moderních, neotřelých, proč ne i kontroverzních novinek, které nenechají okolí chladným. Ve skutečnosti se mi návrh pana Kaplického líbí. Nelíbí se mi však na Letné. Řeknu proč:
1. Pozemek je poměrně stísněný a prakticky na něm nelze najít pro instituci kalibru Národní knihovny důstojný vstup. Dnes je naprosto zjevné, že pro navrhované řešení je nezbytné změnit územní plán hlavního města Prahy. To je běh na dlouhou trať - minimálně dvouletou. Taková změna je na úkor městské zeleně, a i když se nám takový argument může zdát podružný, považuji za důležité jej zmínit.
2. Centrální, vícepatrový a monumentální charakter vítězného návrhu je v markantní disharmonii s vlastně okrajovou polohou pozemku, v těsném sousedství pseudohistorických vil a frekventované ulice Milady Horákové. Řeknu to polopaticky: když už má blob, asymetrický monument, stát na Letné, tak ať stojí uprostřed parku a ne vměstnán na jeho okraji. Ať je na něj odevšad vidět. Ať trčí do Prahy jako petřínská rozhledna nebo žižkovská věž. Ať si na nic nehraje, ať se ukáže.
3. Je nezpochybnitelným faktem, že Národní knihovna má stát na neobyčejně exponovaném místě, v přímém dotyku s Pražskou památkovou rezervací, sotva pár set metru od Pražského hradu. To, že dramaticky převyšuje okolní zástavbu, a dostává se tak do těsné, až by se mi chtělo říci arogantní konfrontace s Pražským hradem, o tom není třeba vůbec diskutovat. Vždyť je to také jeden z principů vlastního návrhu: ono mimozemské, fialové oko přímo na Pražský hrad hledí. Při vší úctě k mimozemšťanům, myslel si snad architekt Kaplický, ředitel Ježek nebo arogantní kritici kritiků blobu ve sdělovacích prostředcích, že takováto provokace, anebo třeba geniální nápad, nevyvolá zuřivou konfrontaci? A to ať už v odborných, laických nebo politických kruzích. Připomenu jen, že o takovouto výšku stavby a takové fialové oko se skutečně nesoutěžilo.
Jakkoli jsem tedy příznivcem moderní a dráždivé architektury, tentokrát se musím postavit proti. Tím, že budovu umístíme jinam, odlehčíme Letenské pláni, již probíhající a tolik potřebné stavbě tunelu a konečně i samotnému projektu. Zdrží se stavba nové knihovny? Bude nutná nová soutěž? Raději podstoupím tato rizika, než bych si dopřál ten pochybný luxus, že město uspěchaně odkývá tak důležitý a nákladný projekt k neprospěchu všem Pražanům.
Neštěkejme tady!
Bude-li knihovna arogantně a necitelně prosazena na původní místo bez ohledu na negativa, neuškodí to snad i samotné knihovně? A neměla by právě takováto instituce svým zaměřením vychovávat a navádět k ohleduplnosti, šetrnosti, účelnosti i kráse? Jak pan architekt Kaplický, tak ředitel Ježek vystupují především emotivně a zdaleka ne vždy zcela pravdivě. Vím, o jak důležitou stavbu se jedná. Nejde o stánek s párky, ale o místo, kde se bude shromažďovat literární bohatství celého národa, neštěkejme tedy na sebe nenávistně a hledejme pro ně důstojné, dostupné a funkční sídlo.