Chromé kachny, které přece jen uspěly
Alexandr Vondra
01.07.2009, MF DNES
Česká vláda to v čele Evropy neměla jednoduché. Předsedali jsme poprvé, zkušenosti jsme sbírali přímo v akci. Venku si náš úspěch nikdo moc nepřál, doma jsme neměli krytá záda.
První chybu udělala již před lety sociálnědemokratická vláda, když souhlasila, že české předsednictví naváže na Francii a spadne do volební kampaně do Evropského parlamentu. Prezident Sarkozy se jen těžko smiřoval, že jeho hvězdná hodina skončila. Francouzská média do nás šila ještě dřív, než jsme začali. Apologeti Lisabonské smlouvy si po krachu prvního irského referenda přáli, aby české selhání demonstrovalo nezbytnost reformy evropských institucí.
Náš vlastní ambivalentní přístup k této smlouvě jen přiléval olej do ohně. Nezodpovědná poprava vlády v půli předsednictví, kdy Jiří Paroubek povýšil domácí pletichy nad národní a státní zájmy, české předsednictví v jeho druhém poločase odsoudila do role chromé kachny.
Přesto je naše předsednická bilance velmi dobrá. Vývoj událostí a hluboká ekonomická krize ukázaly, že jsme tři hlavní předsednické priority - ekonomiku, energetiku a Evropu ve světě (3x E) - zvolili naprosto správně.
Vláda Mirka Topolánka osvědčila schopnosti krizového managementu hned v prvních lednových dnech, když byla polovina Evropy postižena zastavením plynových dodávek. Rusko a Ukrajinu jsme přivedli k jednacímu stolu a dohodě, která dodávky plynu obnovila.
Udrželi jsme jednotu EU, což v situaci, kdy jednotlivé země Unie byly postiženy velice rozdílně, nebylo vůbec jednoduché. Rusko krize využívalo ke zhoršování vztahů mezi Ukrajinou na jedné straně a Bulharskem a Slovenskem na straně druhé a na nás bylo přesvědčit vlády v Bratislavě a Sofii, aby neusilovaly o separátní dohodu s Moskvou.
Posílení energetické bezpečnosti se stalo klíčovým tématem předsednictví. Dojednali jsme další liberalizaci na trhu s energiemi, prosadili jsme investice do nových plynovodů a plynových zásobníků a dohodou o budoucím plynovodu Nabucco jsme přispěli k potřebné diverzifikaci zdrojů a přepravních cest.
Ekonomická krize posilovala protekcionistické tendence. V živé paměti máme vyhlášení prezidenta Sarkozyho o stěhování automobilek z Česka do Francie jako podmínky pro udělení státní pomoci. Kdybychom to tehdy nechali být, mohlo by to znamenat počátek rozkladu evropského trhu.
Mimořádný summit, který jsme v březnu svolali, tyto ochranářské praktiky odmítl. Jeho účastníci se museli zavázat, že národní protikrizová opatření nesmějí být na úkor druhých a musí respektovat pravidla férové hospodářské soutěže.
Naše motto - Evropa bez bariér - prokázalo své opodstatnění. Ve zběsilých závodech v tom, kdo slíbí napumpovat víc státních záruk a peněz do ekonomiky, jsme vyzývali k rozumu, ukázněnosti a odpovědnosti. Topolánkův výrok o "cestě do pekel" sice způsobil rozruch, ale dnešní předpovědi o astronomických rozpočtových deficitech v USA, Británii nebo Francii mu dávají za pravdu. Implicitně to přiznala i poslední Evropská rada v červnu.
Praha se na několik měsíců stala centrem světového dění. Východní partnerství, které bylo ustaveno na summitu v květnu, přispěje ke stabilizaci východní periferie EU a posílí vztahy se zeměmi, jako je Ukrajina. Čínský premiér loni odmítl pozvání do Paříže, ale letos do Prahy přijel. A prezident Obama si v soutěži, zda se má s evropskými lídry setkat v Bruselu, nebo v Praze, vybral nás.
Sluší se ocenit práci všech, kteří se podíleli na organizaci stovek zasedání a akcí spojených s předsednictvím. Neztráceli jsme delegátům kufry a nebloudili jsme s nimi po lesích. Kladli jsme si realistické cíle a nedělali si ambice, které by přesahovaly naše možnosti. Fischerova vláda v nelehké situaci dokončila předsednictví se ctí.
Občas doma čteme, jak o nás některá zahraniční média píšou kriticky. Berme to s nadhledem a rozlišujme mezi tím, kdy kritika má opodstatnění a stojí za to se z ní poučit, a kdy je naopak účelová, s cílem nás oslabit. Ve výsledné bilanci se nemáme za co stydět.
A až jednou budeme umět racionálně upřednostnit státní zájem nad domácí politickou malicherností, budeme na sebe konečně i hrdí.
Alexandr Vondra
Diplomat, kandidát na ministra zahraničí ODS