Milionářský závod aneb hranice mezi právem a svobodou
Pavel Bém
blog.idnes
Můj příspěvek není ani obhajobou ani kritikou milionářského závodu či hravosti těch, kteří nemusí úzkostně počítat úspory na svých kontech. Vlastnictví či bohatství pro mě nemá žádný pejorativní obsah a úspěch lidem přeji. Přesto bych si dovolil okomentovat příběh, který minulý týden, kromě nejistot kolem předčasných parlamentních voleb, ovládl česká média.
Českou republikou se koncem minulého týdne přehnal závod drahých a luxusních aut Diamond Race 2009. Závod, jehož pokračování bylo plánováno do Německa, měl zajímavý průběh. Nejprve otestovali jezdci kvalitu českých dálnic údajně podle sdělovacích prostředků až 250 km rychlostí za decentní aktivity české policie, která sebe sama obsadila do role pozorovatele. Aby následně hned za českoněmeckou hranicí naopak německá policie zabavila závodníkům auta, prohledala trezory a zabavila hlavní cenu závodu - diamant. Normální člověk se nejspíše ptá, jak je vůbec možné, že se mohou šílenci řítit v autech po českých silnicích za provozu v nějakém pololegálním závodu rychlostí více než 200 km/h. Ale normální člověk se také musí ptát, jak je vůbec možné, aby jakýkoliv představitel státní moci v demokratické společnosti, kde platí zákony, konfiskoval komukoliv jeho vlastní majetek, aniž by v daném případě byl prokazatelně spáchán trestný čin. Žijeme ve světe, kde obhajoba elementárních principů svobody patří mezi to nejdůležitější, co máme a musíme dělat, žijeme ve společnosti, kde musíme chovat tu nehlubší úctu a respekt k privátnímu majetku a žijeme také ve společnosti, kde musíme ctít elementární pravidla hry, tedy zákony a předpisy.
Proč takové banality říkám? Zaprvé proto, že nechápu jak je možné, že česká policie nestřežila naše dálnice tak, aby hazardující "závodníci" neletěli téměř "nadzvukovou rychlostí". Nechápu, jak je možné, že česká policie nezakročila a hazardéry nepokutovala. Stejně tak dobře ale nechápu, jak je možné, že německá policie namísto toho, aby použila svoji sofistikovanou technologii, stejně rychlá auta, radary, vrtulníky atd., tak pro mne neuvěřitelným způsobem pošlapala svobodu a vlastnická práva a auta prostě a jednoduše zabavila. Až příliš mi to připomíná "staré předlistopadové časy". Tiskárnu zabavíme, co kdyby na ní někdo tiskl nelegální a protistátní noviny. Stejně tak kopírovací stroj anebo kytaru. Co kdyby chtěl někdo skládat a hrát protistátní písničky.
Mezi právem, vymáháním práva a svobodou je velmi křehká hranice. Česká policie ji nepochopila, ale německá bohužel ještě víc.