Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Kampaň ČSSD - přehlídka špíny a lží

Luboš Zálom

Kdo před několika měsíci sledoval sociální demokraty a jejich volební kampaň do krajských zastupitelstev a senátu, mohl snadno nabýt dojmu, že toto už musí být naprosté dno a hlouběji už jít nelze. Uplynula trocha času, a socialisté hravě překonávají další mety a ukazují, kam až je možné ve volební kampani zajít.

Prakticky vše, co ve své kampani zatím předvedli, je buď vylhané, překroucené, nebo očerňující. Přitom svůj vlastní program socialisté ani příliš neprezentují, na svých plakátech a billboardech i v televizním spotu se omezují jen na lži o ODS, na svých akcích předvádějí jen festival prázdných frází a neuchopitelných slibů.

Přestože jsme před volbami do Evropského parlamentu, sociální demokracii se, podobně jako ve volbách do krajů, povedlo postavit kampaň na tématech, která nemají s Evropskou unií takřka nic společného. Dalo by se říct, že tyto volby budou jakousi generálkou před předčasnými parlamentními volbami, které nás čekají na podzim. Sociální demokracie má očividně v úmyslu si v kampani vyzkoušet všechna vládní témata, kterými je možné se řádně opřít do nenáviděné konkurenční ODS (a zároveň ukazuje, že pro evropské volby vlastně nemá žádná srozumitelná témata - ledaže by slepě citovala materiály socialistické internacionály). Pokud toto je skutečně pro ČSSD generální zkouškou, pak při představě, jak povedou volební kampaň na podzim, pokud jim současná kampaň do EP přinese úspěch, skoro běhá mráz po zádech...

Z televizního předvolebního spotu socialistů například vyplývá, že vláda ODS znamenala zavádění školného, neúnosné zvyšování nájmů, zdražování potravin a elektřiny nebo likvidaci pracovních míst. Přitom ODS se na ničem z uvedeného nepodílela. Koalice ODS, zelených a lidovců se zavedením školného nepočítala (bohužel). Postupná deregulace nájemného byla prováděna velmi bojácně a není známo, že by v jejím důsledku lidé přicházeli o střechu nad hlavou. Bylo by možné ODS spíš vytknout, že deregulace nájmů a odstraňování nespravedlivého vyvlastnění zisků majitelů bytů, nebylo provedeno rychleji. Růst cen některých potravin, třebaže nijak závratný ani trvalý, byl spíše důsledkem evropské zemědělské politiky, a zejména podpory pěstování plodin na výrobu biopaliv. Stejně tak na pohyby cen elektřiny neměla vláda ODS žádný vliv - ceny elektřiny se u nás už několik let pohybují podle výsledků obchodování na energetické burze. A úbytek pracovních míst je důsledkem vlivů celosvětového ekonomického poklesu, a nastal by zcela jistě, ať už by byla u vlády jakákoliv politická strana.

Na jednom ze svých billboardů socialisté vyobrazili Mirka Topolánka a Jana Zahradila společně s Georgem Bushem, napsali pod ně slogan "Krizi jsme zavinili my" a podtrhli výrokem, že krizi způsobila nenasytnost a chamtivost pravicové politiky. Nic nemůže být vzdálenější od reality. Ve skutečnosti nemá Topolánkova ODS na dopadech ekonomické krize na Českou republiku žádnou vinu. Nemohla jim nijak zabránit, a její jednání bylo vcelku rozumné - vláda se rozhodla příliš nepodvazovat samočistící mechanismy trhu nesmyslnými intervencemi. Nesnažila se chovat příliš rozhazovačně a marnotratně. Efekt krize na českou ekonomiku, která je vysoce proexportní, byl takový, jaký byl pokles poptávky v zahraničí. Topolánkova vláda neměla samozřejmě žádnou možnost, jak ovlivnit zahraniční poptávku například po sklářských produktech z České republiky.

Jak by se asi zachovali socialisté? Začali by mohutně dotovat celý průmysl ze státního rozpočtu, o tom není sporu. Skláři, kteří byli středem pozornosti médií, by o svá pracovní místa nepřišli - ale v důsledku státních intervencí by očividně zanikl podobný počet pracovních míst v jiných firmách, tu či onde, skrytě a potichu, mimo pozornost médií. Socialisté by se pasovali do role zachránců pracovních míst sklářů, a s pokrytectvím jim vlastním by se ani nezmínili o lidech, které by připravila o zaměstnání jejich intervencionistická politika.

Ostatně takovým plánem je i šrotovné. "Záchrana" automobilového průmyslu bude znamenat zničení pracovních míst jinde - což však socialisty vůbec nezajímá.

Zmíněný billboard zneužívá neznalosti občanů a snaží se jim namluvit, že to byla právě pravicová politika volného trhu, která způsobila krizi. Skutečnost je samozřejmě jiná - krizi zavinil právě odklon od skutečné pravicové, protržní politiky. Viníkem krize není pouze George Bush, ale i jeho předchůdci, pravicoví i levicoví, kteří prováděli intervencionistickou a regulační ekonomickou politiku, ve jménu stejných sloganů, kterými se dnes ohání ČSSD. Je jisté, že Barack Obama, pokládaný za zachránce a spasitele světa, obdivovaný socialisty po celém světě, včetně těch našich českých, ekonomickou krizi nevyřeší, ale spíše naopak: prohloubí ji, zničí finanční systém, způsobí nepředstavitelnou inflaci. Jedním z důvodů vypuknutí finanční krize byla například americká legislativa, která si kladla za cíl zpřístupnit snadno dostupné bydlení i sociálně slabším občanům. Zákon Community Reinvestment Act kladl hypotečním bankám za povinnost poskytnout hypotéku i těm klientům, kteří si ji nemohli dovolit - ve jménu sociální spravedlnosti a zajištěnosti byla postupně nafukována hypoteční bublina a na trh postupně pronikaly toxické finanční instrumenty. Vše z vůle politiků, kteří zastávají názor, že každý má právo na vlastní dům, i když si ho nemůže dovolit. Je to spíše mentalita, která je vlastní sociálním demokratům, co současnou krizi zavinilo. Jestliže se socialisté snaží vzbudit ve voličích dojem, že krize je důsledkem volného trhu a kapitalismu, pak lžou.

Dopady krize na Českou republiku, zavírání některých továren, úbytek pracovních míst v automobilkách nebo továrnách na plazmové televize, apod., je spíš důsledkem politiky sociálních demokratů. Byli to právě oni, kteří sem pomocí nejrůznějších investičních pobídek pozvali desítky firem, aby zde za výhodných podmínek postavili svoje montovny a zaměstnali zdejší občany. Jakmile nastal pokles ekonomické výkonnosti a zahraniční firmy přestaly vyrábět, efekt sociálně demokratických pobídek se naplno projevil - zánikem pracovních míst a růstem nezaměstnanosti. Samozřejmě i u investičních pobídek platí princip, že jakékoliv státem vytvořené nebo podpořené pracovní místo znamená zničení pracovního místa jinde. Můžeme se jen dohadovat, kolik drobných a středních podnikatelů, kteří museli ze svých daní hranit náklady pobídek, muselo propustit některé ze svých zaměstnanců, nebo dokonce své podnikání ukončit - a stát se montéry někde ve francouzské automobilce.

Takto lze postupně rozebrat každý výrok, každý předvolební leták nebo billboard socialistů. Společným jmenovatelem je zde zejména obrovská hrouda másla na socialistických hlavách. To, z čeho obviňují ODS - ztráta pracovních míst, krize, pokles výkonnosti ekonomiky, růst cen, atd, - jsou důsledky a efekty politiky sociálních demokratů. Můžeme si představit, kolik lidí skončí kvůli zločinné politice ČSSD bez práce, ať už v důsledku šrotovného, pobídek, nebo zvyšování minimální mzdy - stačí se podívat na grafy vývoje nezaměstnanosti za sociálně demokratických vlád.

Lhaní a očerňování bohužel k socialistům patří. Památná je například nechutná kampaň demokratického kandidáta Lyndona B. Johnsona proti republikánovi Barrymu Goldwaterovi v roce 1964, kdy demokraté Goldwatera v televizním šotu vykreslili jako člověka, který touží rozpoutat jadernou válku. Paroubkova ČSSD by se podobného tahu jistě ani v nejmenším neštítila.

Vrhá to velmi špatné světlo na sociálně demokratické voliče. Pokud takto navržená kampaň funguje (a jsem si jistý, že Paroubek by k ní nepřistoupil, kdyby nevěděl, že skutečně přinese své ovoce), pak voliči ČSSD nejsou ničím jiným, než sebrankou hlupáků a nebo bezcharakterních ničemů. Jestliže si totiž nechají od sociálně demokratických kandidátů lhát přímo do očí a krmit se prázdnými, bezobsažnými frázemi, nesvědčí to příliš o jejich inteligenci. Ostatně, sociální demokracie před několika dny zašla poměrně daleko a otestovala inteligenci svých voličů výrokem, že k plnění předvolebních slibů socialistická vláda přistoupí až tehdy, když se česká ekonomika otočí směrem k růstu. Autorem této myšlenky je sociálně demokratický "expert" na ekonomii, etalon ekonomické omezenosti, Bohuslav Sobotka. I kdybychom na okamžik přijali, že role vlády je aktivně během krize stimulovat poptávku a zvyšovat vládní pomoc nezaměstnaným (což role vlády samozřejmě ve skutečnosti není, a vládní intervence během krize jsou velmi kontraproduktivní), pak zaměřit vládní přerozdělování na dobu, kdy se již ekonomika vzpamatovala, nastává doba konjunktury, a tedy rapidně klesá nezaměstnanost a rostou příjmy a spotřeba, hraničí s naprostým šílenstvím. Podle keynesiánské teorie, na kterou se mnozí sociální demokraté implicitně odkazují, má vláda v době konjunktury naopak šetřit, omezovat svoje výdaje, a hledět splatit státní dluh. (Samozřejmě, nikdy to žádná sociálně demokratická vláda v jakékoliv zemi nebyla ochotná udělat.)

Člověk přece nemusí být zrovna ekonom nebo filozof, aby poznal, že socialisté svým voličům lžou do očí. Obyčejná logika, selský rozum a kupecké počty stačí na to, aby volič poznal, že zvyšovat sociální pomoc v době růstu je nesmysl, nebo že na dluh se žít prostě nedá, a enormní zadlužení, k němuž program sociální demokracie vede, prostě dříve nebo později přinese své hořké ovoce. I kdyby jiný sociálně demokratický expert, obdivovatel stalinského řízení ekonomiky, Jiří Havel, který považuje kapitalismus za sprosté slovo, byl stokrát svými spolustraníky důrazně vyzdvihován jako nezpochybnitelná vědecká autorita, nelze přehlížet ekonomické zákonitosti. Jestliže toto někdo nechápe, pak to musí svědčit o jeho nesmírné omezenosti, nebo naprosté neochotě přemýšlet.

Jestliže to však příznivci ČSSD chápou, a vědí, že celá protitopolánkovská kampaň je lživým humbukem, a přesto Paroubkův gang volí, protože konečně zatočí se zbohatlíky a vydřiduchy, a rozdá něco taky "lidem, který se živěj poctivě, rukama", svědčí to o jejich naprosté bezcharakternosti - neboť takoví voliči ČSSD věří, že vítězství je správné dosáhnout špinavými metodami. Ani jedna možnost rozhodně pro není pro elektorát sociálních demokratů příznivým vysvědčením...

Zarážející je jednání ODS, která se chová, jako by se jí kampaň socialistů vůbec netýkala. Přitom jejich vlastní kampaň je jalová, nevýrazná, nenápaditá, a víceméně neviditelná - podobně, jako byla katastrofální kampaň do krajských zastupitelstev. Socialistické lži jsou tak průhledné a tak hloupé, že by nebylo nic těžkého postavit část kampaně ODS na jejich vyvrácení a zesměšnění.

Hlavní část kampaně ODS by však měla stát na skutečném pravicovém programu, na dlouhodobě konzistentních postojích - na tom, co celkem dobře fungovalo v parlamentních volbách v roce 2006. Bohužel, dnešní programová náplň ODS je popřením toho, na čem si strana zakládala před třemi lety. Daňové reformy byly vyměněny za kosmetické úpravy daňového systému, odpor vůči eurofederalismu byl vystřídán nadšenou podporou Lisabonské smlouvy. V některých aspektech vláda ODS znamenala zesílení ruky státu a zavádění nových regulací - a poslušné přijímání regulací nařizovaných Bruselem (např. antidiskriminační zákon). Pravicové principy ODS jsou takřka pohřbeny a přemalovány nudnou centristickou šedí. ODS roku 2009 nemá tudíž žádnou morální sílu pravicové zásady hájit.

Zatímco sociální demokracie tepe ODS za údajné ničivé "neoliberální experimenty", ve skutečnosti si občanští demokraté zaslouží výtku spíše za to, že žádné "neoliberální experimenty" neměla odvahu provést (a pokud v koalici s lidovci a ekologisty skutečně provést nešly, pak neměla odvahu vidět pravicové principy jako primární, a do vládní odpovědnosti se nepouštět).

Pravicovému voliči nemá dnes ODS v podstatě nic co nabídnout - pouze o trošku mírnější a méně bolestivou variantu toho, co je plánem socialistů. Neznamená ochotu snižovat daně ani omezovat státní byrokracii a regulace, ani nemá v úmyslu postavit se stále sílícímu tlaku ze strany kolektivistických eurofederalistů. Dnešní ODS, podle níž všechny ty ambiciózní plány, se kterými šla do voleb v roce 2006, byly jen pouhou předvolební rétorikou, o níž každý (kromě Vlastimila Tlustého) věděl, že nebude naplněna, si volby vyhrát nezaslouží. Naopak - zaslouží si pořádný kopanec, který by ji probudil z letargie a přiměl její představitele rozpomenout se na to, čím ODS bývala, řádně se připravit na podzimní volby do poslanecké sněmovny, a znovu získat voliče, kteří ODS důvěřovali před třemi lety.

Sami odpůrci socialistů a příznivci pravice, svobody jednotlivce a tržní společnosti však nemůžou za ODS dělat kampaň - ona sama v sobě musí najít vnitřní sílu a probudit ty občanské demokraty, kteří vědí, že k úspěchu nevedou kompromisy a ústupky, ale naopak principiální zásadovost. Prohra ve volbách do EP může být tím pravým impulzem. (Nebo také ne, a místo toho se ODS posune o několik kroků dál doleva, aby přetáhla socialistické voliče - to by byla ta tragičtější varianta...)

Co však se sociálními demokraty? Jestliže vyhrají volby do EP (a je to velmi pravděpodobné, přestože nejnovější průzkumy takřka zázračně ukazují opak), nestane se zase nic tak hrozného. I když nám Evropská unie diktuje velkou část naší legislativy, několik socialistických europoslanců za Českou republiku nebude znamenat nějaký významný posun. Pravda, významné volební vítězství bude pro socialisty znamenat, podobně jako tomu bylo po volbách do krajů, injekci elánu a posílení vědomí, že lži a nechutné útoky jsou tím pravým. Se socialisty v čele s nafoukaným Paroubkem tady nebude k vydržení, a jejich kampaň do poslanecké sněmovny bude nejspíš ztělesněním vší odpornosti.

Špinavá kampaň socialistů vzbudila v mnoha lidech jen znechucení. Vajíčková kanonáda a legrační masky na akcích ČSSD, nebo záplava karikatur a fotomontáží, které kolují po internetu, jsou jeho projevem - proti vulgaritě je recese a vajíčka vcelku adekvátní protijed. Nejde o projev odporu vůči socialistickému programu, proti jejich politickým a ekonomickým vizím - o tom se bude rozhodovat ve volebních místnostech. Jde pouze o reakci na paroubkovskou nadutost a bezostyšné očerňování, překrucování cizích myšlenek a lhaní. Stačí vzpomenout na všechny ty varianty levičáckých nápadů sociálních demokratů, na Zemana, Špidlu i Grosse. Je to ale právě Paroubek, který povýšil sprostotu na normu, a právě on se dočkal, narozdíl od svých předchůdců, výchovného vaječného bombardování.

Pokud v sobě před předčasnými parlamentními volbami socialisté nenajdou poslední zbytky slušnosti, nezbývá než alespoň doufat, že na podzim bude na našem trhu dostatek vajec...



Luboš Zálom
 
  Přístupy: 12904 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA