Pozor na prezidenta

Martin Daneš

Prezident Klaus vede s vládní koalicí zákopovou válku. Jako rozený politický hráč tak činí s elegancí: široké úsměvy, stisky rukou, kritiky zabalené do veselých bonmotů a jen vzácné otevřeně nepřátelské výpady. Prezidentův klid a rozvaha mají jasnou příčinu: Václav Klaus ví, že čas hraje v jeho prospěch. Válku se Špidlovým kabinetem může leda vyhrát. Premiér Špidla zase nemůže zvítězit. Takový je daný poměr sil předurčující vše ostatní.

Prezident Klaus coby neformální vůdce opozice navazuje na dědictví svého předchůdce Havla. Kardinální (a neodpustitelnou) Havlovou chybou bylo, že se od počátku stavěl mimo politický systém. Systematicky ostouzel stranickou soutěž, jeden z pilířů parlamentní demokracie, coby plané „hašteření“ a přitom usiloval o nastolení jakési osvícené autokracie, jíž říkal vláda „občanské společnosti“.

Začalo to absurdní prezidentskou výzvou občanům, na podzim 1991, aby povstali proti nehodnému parlamentu. Po totálním propadu výzvy, jenž byl pro Havla možná překvapením, následovaly operace převážně zákulisní: k nejvýznamnějším patřila jeho účast na režii „sarajevského atentátu“ na premiéra Klause koncem roku 1997 a následné prosazení dočasně definitivní „polopolitické“ Tošovského vlády. Havel též aktivně podporoval tzv. televizní krizi na přelomu let 2000-2001, za níž se skrývala snaha zasadit smrtící úder nenáviděné klausozemanovské „oposmlouvě“.

Klaus nechce parlamentní demokracii nahradit jiným systémem; přeje si pouze (předčasné?) parlamentní volby a změnu vládní koalice. Vzhledem ke svému umírněnému cíli má podstatně větší šanci na úspěch než jeho předchůdce. Nahrává mu nejednota a neschopnost křehké vládní koalice, pomineme-li nemoci a úrazy jejích poslanců. „Něžněrevoluční“ éra vzala s odchodem Václava Havla do politického důchodu zasvé. Česko s Klausem v čele vstupuje do éry klasické demokratické soutěže.

4/18/2004

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky