Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


O prstu a ruce

Petr Bendl

blog.aktualne

V jednom z prvních prohlášení po svém nástupu do funkce ministra dopravy jsem vyslovil negativní názor na rozšíření víkendového zákazu provozu kamionů. S ohledem na rozvíjející se hospodářskou krizi pro mě bylo na první pohled zřejmé, že by tento krok nebyl ničím jiným než zbytečnou komplikací v podnikání silničních dopravců. Toto své stanovisko jsem dal na vědomí i přesto, že bylo z politického hlediska víc než složité. Logicky, protože záměr omezit kamiony byl součástí vládního prohlášení a svým způsobem byl programovou vlajkovou lodí Strany zelených. Risknul jsem to, protože jsem přesvědčen, že vládní prohlášení z počátku roku 2007 nemůže být dogmatem, které by mělo a mohlo ignorovat zásadní změnu prostředí a podmínek, v nichž na počátku roku 2009 vláda vládne a společnost žije.

Předpokládal jsem, že tento veřejně vyslovený názor bude ze strany profesních organizací dopravců vnímán pozitivně jako vstřícný krok. V tomto smyslu jsem s dopravci také jednal a nikdo nevyslovil kategoricky odmítavý postoj. Po jejich včerejším stanovisku se ale zdá, že se spíš naplňuje staré české rčení o podaném prstu a utržené ruce.

Jednání v létě loňského roku a ochota k dohodě na straně státu řešila – soudě podle tehdejších mediálních vyjádření k věci – otázku víkendového omezení jízd kamionů, dopadů drahé nafty na ekonomiku dopravců i možnosti zlevnění mýtného formou objemových slev.

Ještě jednou: vláda měla programovým prohlášením daný zájem omezit víkendový provoz kamionů, což by mělo negativní dopad na dopravce, proto jednala o možnosti kompenzovat toto opatření částečným snížením mýtného, které společně s vysokými cenami pohonných hmot dopravce významně zatěžovalo.

Co se od té doby stalo? Prakticky nikdo dnes neprosazuje návrh na rozšíření zákazu kamionů (byl už dvakrát na programu schůze Poslanecké sněmovny, dvakrát nebyl kvůli času projednán a nikdo jeho přednostní projednání nenárokoval). Prodejci nafty si o cenách loňského léta mohou nechat jen zdát. A požadavek na slevy na mýtném? Dalo by se očekávat, že tak nějak ve vší slušnosti zanikne? Nikdy přece nebyl samostatným, vytrženým bodem jednání, ale naopak vycházel z konkrétní situace, která je dnes naprosto odlišná.

Dopravci ve svých návrzích argumentují systémy slev ve Slovinsku, Francii, Itálii a Španělsku. Sami pak dokládají, že Slovinci stanoví slevy na základě počtu náprav a Francouzi s Italy na základě emisní třídy vozidla. Jenže náš systém už dnes odlišuje sazby jak podle emisní třídy, tak podle počtu náprav – proto argumentovat Slovinském, Francií a Itálií není fér, protože takové slevy, jaké mají v těchto zemích, máme i u nás. Pro úplnost dodávám, že našemu elektronickému systému mýtného se v zemích EU podobají pouze mýtné systémy v Rakousku a Německu, a v nich žádné "objemové" slevy neexistují.

Chápu samozřejmě, že do silniční dopravy se významně promítla hospodářská krize, respektive nezanedbatelný pokles průmyslové a jiné produkce. Stejně tak by ale podle mě dopravci měli chápat, že se krize promítla i do hospodaření státu. Pokles výběru mýtného v souvislosti s krizí komplikuje investice do rozšiřování kvalitní dopravní infrastruktury. Každý kilometr nových dálnic je přitom důležitým zlepšením podmínek právě pro samotné dopravce. Vyhrocení situace v tuto chvíli podle mě rozhodně není rozumné a nikomu nic nepřinese.



Petr Bendl

Osobní stránky
 
  Přístupy: 930 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA