Krize lisabonského oteplování?
Michael Hajdovský Potapovič
Název tohoto článku je tvořen slovy, která jsou základem dnes snad nejdiskutovanějších témat. Otazník v názvu článku je vlastně položenou otázkou: zda tyto navenek naprosto odlišná témata spolu snad přece jen nesouvisí?
Oteplování
Oteplování je Fenomén, který hýbe celým především hospodářsky vyspělým světem. „ Boj“ s ním stál, stojí a stát zjevně ještě bude mnoho set miliard v dříve tvrdých, dnes již měknoucích, měnách a k tomu nějaké ty svobody. Je zajímavé, že tento boj je tak drahý, i když nejsou uspokojivě zodpovězeny základní otázky:
1.) opravdu se otepluje
2.) jestliže se otepluje je příčinou člověk a jeho činnost, případně co je tou příčinou
3.) je v lidských silách bojovat proti tomuto jevu
4.) není levnější a efektivnější než boj s ním, přizpůsobit se novým podmínkám
V novodobé historii vyspělého světa je zcela bezprecedentní, že neexistují jednoznačné odpovědi na tyto jednoduché a základní otázky a lidstvo již přitom na boj s tímto fenoménem vynaložilo a vynakládá takové úsilí. Postup zodpovědných v této věci připomíná více než racionální jednání, jednání fanatiků ovlivňované jakousi virtuální realitou tvořenou dogmatickým fundamentálním náboženstvím v duchu nepřemýšlej, věř a neptej se.
Nelze zodpovědně říci, zda-li mají pravdu „globální oteplovači“ nebo jejich odpůrci. Ale s jistotou lze říci, že na politiku proti globálnímu oteplování se vynakládají enormní prostředky, nemluvě o ztrátě určité části svobod. Přičemž vůbec není jisté, zda se někdy v budoucnu neukáže, že tyto prostředky byly investovány pouze do boje s virtuálním problémem.
Lisabon
Pod pojmem „Lisabon“ už dnes málokdo vidí krásné hlavní město Portugalska, ale spíše Lisabonskou smlouvu. Je to dokument, který jitří emoce. Je to dokument, který má být nutným stavebním kamenem pro další integraci a lepší fungování EU. Jeho zastánci o něm mluví skoro jako o vstupence do ráje. Tato smlouva má mnoho set stran, s přílohami několik tisíc, suchopárného, pro laika zcela nesrozumitelného, právního textu. Není mnoho lidí, pokud vůbec tací jsou, kteří by dokázali zodpovědně posoudit a vyhodnotit dopady tohoto elaborátu. Je to takové vlaštovčí hnízdo, o kterém snad s výjimkou pár vyvolených, nikdo neví z čeho je postaveno. Proto se může časem ukázat, že je to časovaná bomba. I eurooptimističtí zastánci připouštějí, že Lisabonská smlouva posiluje postavení velkých zemí na úkor malých, že s jejím přijetím poroste moc nevolených bruselských byrokratů a že ČR je jedinou zemí EU, která si nevyjednala žádné výjimky pro ochranu svých zájmů. Asi ČR nepotřebuje nic ochraňovat nebo mít z něčeho obavy, jak napovídají historické zkušenosti…
A opět jako v případě politiky související s fenoménem globálního oteplování platí, že se realizují nevratné kroky, i když nejsou uspokojivě zodpovězeny elementární otázky:
1.) je Lisabonská smlouva nutná
2.) jestliže je nutná, přináší více dobra než zla
3.) bylo vyjednáno optimum
4.) neexistuje jiná efektivnější cesta
Proto nelze s klidným svědomím říci, zda-li je přijetí Lisabonské smlouvy věc prospěšná či nikoli. Už samotné pokládání otázek, které by mohly poskvrnit či jen znevěrohodnit tento „svatý“ text, je vnímáno skoro jako rouhačství a ten kdo se ptá je ihned považován za kacíře, který škodí „dobré“ věci. Opět platí nepřemýšlej, věř a neptej se.
Krize
Krize je něco, co snad každý již na sobě pocítil nebo záhy pocítí. Jejím hlavním rysem je zvýšený pocit nejistoty a ztráta důvěry v jistoty budoucí. Mluví se o tom, že se jedná o cyklický jev, v ekonomice zcela běžný, přesto že je ale tato krize jiná. Ano jiná opravdu je. Svět je nebývale zadlužený. Počínaje lidmi, přes města, kraje a konče samotnými zeměmi. Je to svět, který je postaven na dluzích a to v duchu: Každý má právo se mít dobře. Ceniny už nejsou kryty skutečnými hodnotami. Investuje se do neexistujících hodnot, řeší se neexistující problémy, platí se neexistujícími penězi. Kdokoli poukáže na tento negativní jev je považován za zpátečníka, který ohrožuje blahobyt a prosperitu společnosti. Je třeba nepřemýšlet, věřit a neptat se.
Krize je tedy pouhým výsledkem konání dnešního světa. Není to ale jen krize finanční nebo hospodářská, ale krize celé společnosti a jejího systému. Společnosti, která žije již částečně ve virtuálním světě s virtuálními problémy, které se ale citelně dotýkají problémy reálné.
Co tedy spojuje ona tři slova v názvu tohoto článku? Je to především způsob, jakým jsou tato a nejen tato témata a problémy diskutovány a jak jsou řešeny. Toto může být důkazem, že demokracie už je jen zástěrkou pro konání mocných, kteří bezpečnostní kód tohoto systému možná už dávno prolomili a zneužívají ho ve svůj prospěch. Krize je výsledkem konání dnešní společnosti a mocných, kteří jsou touto společností generováni. A je otázkou zda politika a řešení problémů spojených s tématy globálního oteplování a Lisabonské smlouvy nejsou či nebudou spolutvůrci této či nějaké budoucí krize tohoto či budoucího světa. A to také je ten otazník v názvu tohoto článku.
Michael Hajdovský Potapovič