Protinacističtí Schwarzenbergové aneb vítězství nad bolševickou lží

Jan Ziegler

Pravidelný čtvrteční pořad ČT 2 Historie.cs věnovaný tentokrát tzv. zákonu Lex Schwarzenberg, čili protiprávního vyvlastnění primogenitury tohoto šlechtického rodu, dopadl nad očekávání. Trio diskutujících včetně mně rozsekalo komunistické lži na kusy a dokázalo, že Schwarzenbergové byli ve skutečnosti požehnáním pro jižní Čechy.

Jak řekl, jeden můj kamarád, Jihočeši měli velké štěstí, že následníky mocných Rožmberků se stali právě šlechtici původem z Dolních Franků, kteří se rychle sžili s českým prostředím. Považuji proto za nutné poslat znovu všechny mýty a hlouposti tradující se o tomto rodu do říše nesmyslů, kam právem patří.

Mýtus 1 - zmocnili se za laciný peníz pobělohorských konfiskací

Pravda je taková, že hrabě Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu obdržel od krále českého Ferdinanda III. inkolát čili volně řečeno právo usadit se v Čechách teprve v roce 1654 a první panství Třeboň regulérně zakoupil za „tržní cenu" v roce 1660 tedy čtyřicet let po bitvě na Bílé Hoře. Roku 1670 byl za své služby císaři jeho rod povýšen do stavu říšských knížat.

Mýtus 2 - germanizátoři

Hloupost nejvyšší. Schwarzenbergové byli českými vlastenci, podporovali české školství a významně se podíleli na založení Národního muzea i Národního divadla v Praze. Na jejich panstvích s převahou českého obyvatelstva se úřadovalo česky a jejich úředníci a to i Němci museli být bilingvní a ovládat obě zemské řeči češtinu a němčinu.

Mýtus 3 - bránili prý technickému pokroku

O opaku svědčí mimo jiné na svoji dobu technicky unikátní dílo Schwarzenberský kanál z přelomu 18. a 19. století, které umožnilo rychlé plavení dříví mezi Vltavou a Dunajem. Rovněž na svých panstvích podporovali moderní metody hospodaření v zemědělství a lesnictví a dali zelenou i průmyslu.

Zasloužili se též o rozvoj železnic. Kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu provedl 17. listopadu 1866 slavnostní výkop na zahájení výstavby železniční tratě mezi Českými Budějovicemi a Plzní a zároveň byl významným členem společnosti, která postavila železnici mezi Vídní a Chebem a Českými Budějovicemi a Prahou. Jeho vnuk Jan Nepomuk se pro změnu zasloužil o výstavbu místních pošumavských drah.

Mýtus 4 - utiskovali lid

Na jejich jihočeských panstvích se nekonaly žádné selské vzpoury. Již na konci 18. století, tedy dávno před působením Karla Marxe neblahé paměti, zřídili Schwarzenbergové penzijní fond pro své zaměstnance. V roce 1893 pak na Hluboké založili mateřskou školku a to nejen pro děti svých zaměstnanců. Provozovali rovněž domovy důchodců pro staré vysloužilé pracovníky, kteří v nich měli veškeré zaopatření. Jejich zaměstnanci, kteří se hrdě nazývali Švarcnberáci, dostávali deputáty jako otop na zimu, vánoční balíčky, které tvořila zvěřina, ryba atd. Dále fasovali oděvy a obuv, mnozí z nich bydleli ve služebních bytech za laciný peníz. „Náš byt tvořilo šest místností na Šteklu, a za to jsme ve čtyřicátých letech minulého století platili měsíční nájem pouhých 56 korun," vzpomíná vdova po schwarzenberském podkoním Marie Kabourková.

Talentované děti a to nejen svých pracovníků také posílali na své náklady na studia.

Mýtus 5 - kolaborovali s nacisty

Jedna z nejhorších komunistických lží. Obě větve rodu - hlubocká primogenitura i orlická sekundogenitura - si zachovaly tvář a jejich členové patřili mezi upřímné a aktivní antinacisty. Poslední hlubocký kníže Adolf dal ve třicátých letech milion korun na výstavbu pohraničního opevnění, za války byl nucen uprchnout do emigrace, žil v USA. Jeho protinacistické smýšlení ocenil i Jan Masaryk, který sám prohlásil, že do podpory odboje se zapojil ihned.

Ještě dříve na podzim roku 1938 odcestoval do Berlína za říšským vůdcem SS Himlerem, u kterého osobně intervenoval za propuštění svých dvou zaměstnanců ředitele panství Antonína Nikendeye a jeho řidiče Jana Jílka, které zatklo gestapo po záboru Sudet u Horní Plané. Jeho bratr Jindřich, který se po Adolfově odchodu do emigrace ujal správy majetku, byl za války uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen. Na orlickou i hlubockou větev uvalili nacisté nucenou správu.

Ostudu si neudělali ani příslušníci hlubocké větve, Karel VI. Ze Schwarzenbergu, otec současného předsedy TOP 09, byl tvůrcem prohlášení české šlechty z roku 1938, ve kterém přísahali signatáři ujistili prezidenta Beneše, že českou zemi budou bránit pře Hitlerem až do „hrdel a statků". Jako nadporučík v záloze pak v květnu 1945 vele v Čimelicích na Písecku protinacistickému povstání a v této obci pak byl až do roku 1945 předsedou místního národního výboru. Jeho bratr František bojoval v Praze na barikádách.

Pravda je jiná než rudé bajky

Někteří nevědomí hlupáci rovněž šíří pohádky o tom, že šlechtici byli zdegenerovaní. Já tedy jenom připomenu, že kníže Adolf Schwarzenberg vystudoval dvě vysoké školy, právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1912 a za dob své americké emigrace získal doktorát politických věd na kolumbijské univerzitě. Karel VI. vystudoval historii na vídeňské univerzitě, patřil a stále patří mezi nejvýznamnější české heraldiky všech dob.

Když se po osvobození v roce 1945 se komunisté pokoušeli zmocnit majetku hlubocké větve na základ tzv. Benešových dekretů o zabavení majetku zrádců, kolaborantů, Němců a Maďarů, tak narazili. Vzhledem k již zmíněným protinacistickým postojům knížete Adolfa, posledního Schwarzenberga na Hluboké, to nebylo možné. Nezbylo tedy, než si vymyslet speciální protiústavní zákon o vyvlastnění hlubockých Schwarzenbergů.

Sami schwarzenberští zaměstnanci posílali na úřady petice, ve kterých žádali, aby jejich dobře vedený a obhospodařovaný majetek zůstal dosavadním vlastníkům. O vztahu obyčejných pracovníků k „vrchnosti" svědčí slova již zmíněné paní Kabourkové. „Byli dobří a lidu přáli."

Komunisté, kteří v rámci parlamentní rozpravy při projednávání zákona Lex Schwarzenberg v červenci 1947, vykládali cosi o útlaku prostého jihočeského lidu, vědomě lhali. Vrcholem bolševického idiotství se stalo vystoupení komunistického poslance Josefa Janouše, který de facto prohlásil, že sice Schwarzenbergové poskytovali svým zaměstnancům určitě sociální výhody, ale o to víc je museli vykořisťovat.

Z tohoto rodu vzešly i některé vynikající osobnosti. Za všechny bych vzpomenul zakladatele orlické větve polního maršála Karla I. ze Schwarzenbergu, který v roce 1813 porazil císaře Napoleona v bitvě národů u Lipska a právem ho můžeme zařadit k nejvýznamnější českým vojevůdcům všech dob.