Marihuana? Nedémonizujme důsledky
Pavel Bém
30.11.2006, Lidové noviny
Cannabis sativa. Původně indické konopí. Bylina obsahující několik desítek účinných látek, z nichž některé mají psychotropní, tedy naši mysl ovlivňující efekt. Účinnou, resp. nejúčinnější, látkou obsaženou v konopí je tetrahydrocannabinol (THC). Marihuana, hašiš, tráva, ganja, "shit" -desítky odborných či slangových názvů představují několik tisíc let starou historii lidstva. Prostředek mnoha náboženských či léčebných rituálů, droga opěvovaná a vynášená do nebes, ale také démonizovaná a zatracovaná. Již staří Skytové vdechovali kouř z pražených konopných semen na rozpálených uhlících. Navozovali si tak změněný stav vědomí. Takové stavy pomáhaly léčit nemoci či se s nimi alespoň vyrovnat anebo se stávaly součástí iniciačních a psycho-spirituálních obřadů. Starověcí Číňané dokázali využít dokonce každou část rostliny k jinému účelu: kořeny pro léčebný účel, stonek na textil, provazy a papír či semena na jídlo a olej.
Dnešní svět vidí konopí a poněkud zjednodušeně problém marihuany jinak. Je to droga, látka zakázaná a nebezpečná. Napsalo se o ní tisíce knih a odborných pojednání, je předmětem mnoha mezinárodních úmluv. Stamiliony s ní experimentují, miliony mají v důsledku jejího užívání větší či menší (většinou menší) zdravotní problémy, statisíce se kvůli ní dostanou do vězení a desetitisíce na ní vydělávají velké peníze. Vzorce užívání i účinnost drogy se výrazně změnily. A tak na rozdíl od starých Skytů, kteří "užívali marihuanu" s průměrným obsahem účinné látky THC pravděpodobně kolem dvou procent, dnešní uměle pěstované rostliny mohou dosáhnout "potence" až desetinásobné.
Nedávno publikovaná zpráva Evropského monitorovacího centra pro oblast drog vyvolala v médiích a veřejnosti překvapení, možná i zděšení. V zemích Evropské unie včetně Bulharska, Rumunska a Norska se odhaduje, že alespoň jednou v životě (tzv. celoživotní prevalence) užije konopí 65 milionů osob, tj. téměř 20 procent dospělé populace EU. V posledním měsíci kouří marihuanu nebo hašiš přibližně 12 milionů osob (tj. čtyři procenta dospělých) a každodenně tři miliony lidí (tj. přibližně jedno procento dospělých). Česká republika je v těchto statistikách na jednom z předních míst. V populačních studiích udává experiment s konopnými látkami v posledním měsíci 4,8 procenta Čechů, což je evropský nadprůměr, mezi mládeží a mladými lidmi (15-34 let) je pak toto číslo ještě vyšší (sedm procent, ovšem včetně užití všech dalších zakázaných drog). Máme se znepokojovat? Nebo je vše v pořádku? O čem vlastně zmíněná data vypovídají a o čem nikoliv?
Vypovídají o tom, že česká společnost a především pak mladí lidé mají k marihuaně vstřícný postoj. Vypovídají o stále omezené účinnosti primární protidrogové prevence. Vypovídají o relativně vysoké dostupnosti produktů konopí.
Nevypovídají nic o zdravotních či sociálních důsledcích užívání konopí, tedy o skutečné "společenské ceně" či nákladech způsobených touto drogou. Ty jsou ve skutečnosti daleko nižší, než jak se všeobecně soudí.
Nevypovídají nic o rozsahu užívání dalších, daleko nebezpečnějších látek, jako je například heroin či pervitin. Tyto tzv. "tvrdé" drogy dnes představují ta největší rizika a náklady pro českou společnost, pokud ovšem do srovnání nezapojíme i alkohol a tabák. Pokud ano, pak suverénně "vedou" tyto legální návykové látky.
Nevypovídají nic o "tvrdosti" či "měkkosti" českých zákonů či jejich účinnosti. V USA je například celoživotní prevalence (výskyt) užívání konopí téměř dvojnásobný než v České republice a přitom tam platí drakonické protidrogové zákony.
Nevypovídají nic o efektivitě české protidrogové politiky, protože podstatná jsou úplně jiná čísla: úmrtnost způsobená drogami, nemocnost, promořenost virem HIV či žloutenkami typu B, C, rozsah rizikového chování mezi uživateli drog, počet odsouzených překupníků, sociální náklady způsobené drogami atd.
Tvrdá data ukazují, že česká protidrogová politika je relativně účinná, systém léčebné péče adekvátní a protidrogové zákony jakžtakž rozumné. Experimentátorů s marihuanou je sice hodně, pravidelných kuřáků ale už podstatně méně. Negativní společenské důsledky kouření marihuany pochopitelně existují, ale není možné je démonizovat. Daleko vyšší cenu platí česká společnost za užívání "tvrdých" drog a ještě vyšší za alkohol a tabák.
V České republice platí nikoliv prohibiční, ale naopak racionální protidrogová politika a nedávno zemřelý Milton Friedman by z nás měl radost. Ve své Svobodě volby nám správně radí: " Pokud má vláda informace, které nejsou obecně známy o ctnostech či nectnostech věcí, které prožíváme, nebo činností, kterými se zabýváme, ať nás o nich informuje. Ale ať nám nechá svobodu volby naložit s vlastními životy." Z těchto banálních, ale tak klíčových vět je možné vyvodit jediný závěr - držme se racionálního přístupu, investujme do kvalitní protidrogové prevence a nechme mladým lidem jejich svobodu volby.
