Ty zlaté staré časy s Havlem, Klausem a Suchým!

Josef Havránek

Sobotní večer prvního programu České televize byl zcela ve znamení nostalgického vzpomínání. Po tom poměrně vkusném vyvolávání ducha Listopadu, následovala zase milá vzpomínka na padesát let Semaforu...

Takové mírně velkolepé, ale jinak docela příjemné připomenutí pádu komunismu, (nikoliv však těch patrně nezničitelných komunistů) bych ovšem očekával spíše 17. listopadu. Snad jen ten nastavovaný, popřenosový projev Václava Havla to trochu zkaňhal.
Připomínat si nedávnou historii je určitě třeba, ale, obávám se - hrozí akutní nebezpečí, že se z toho zase stane taková nastavovaná kaše - brutální mediální kampaň, nikoliv vůbec nepodobná těm předlistopadovým oslavám VŘSR a tak.

Místo holdu tomu Velkému Listopadu bylo vybráno odpovědně - zrekonstruovaný kostel sv. Anny , alespoň v tom televizním přenosu, působil kouzelně . Překvapivé, alespoň pro mne, bylo pozvání Václava Klause. Paní Dáša a madam Albrightová zřejmě zlobily, když je posadily hned vedle toho nemilovaného prezidenta. Cožpak paní Havlová, ta je dobrá herečka, nedávala na sobě nic znát, ale zato druhá sousedka působila dost soustředěně, či snad nasraně? Václavu Klausovi jistě také udělali velkou radost tou monstrózní fanfárou s kterou byl - provázen mnohými vyloženě kyselými ksichty - uveden a pan prezident se zase jako gentleman odvděčil projevem končícím nezvykle vřelým holdem Václavu Havlovi. Vzájemné kočkování bude patrně pokračovat zase až po sezóně...


Rád vzpomínám na Semafor, především na ty staré, ale dodnes živé písničky. Poněkud nevděčně, už celé roky, rozumuji , že Jiří Suchý už žije jen z té velké minulosti - že úplně nová je na něm jen ta zarputilost s kterou si dokáže bránit dotace! S jistým zahanbením jsem proto teď naslouchal jeho možná legrácce, možná životnímu vyznání, které po těch desítkách let opět - téměř geniálně vystihlo mé osobní pocity ze současnosti: "Kapitalismus je mnohem lepší, než socialismus, ale zase o mnoho horší, než jsem si původně myslel... "

Při tom nesoustředěném, sledování obou zmíněných pořadů jsem u televize prožíval naprosto stejný pocit, který je možno vyjádřit omšelým, dědkovským povzdechem - Ty zlaté staré časy!