České Palermo

Zbyněk Klíč

blog.idnes

Z Prahy už se pomalu stává takové malé české Palermo. Ruské gangy si tu vyřizují účty, ve městě je nejvyšší zločinnost a o oddělení politiky a byznysu si můžeme nechat jen zdát. Všechno by to ještě šlo překousnout. Gangy střílejí jen po sobě, krade se přece všude a politická kultura se třeba časem zlepší. Jakmile se však přátelstvím s organizovanými zločinci chlubí vrcholný představitel druhé největší politické strany v zemi, je to na pováženou.

Kočkovi hrozí Ďuričkovi vendetou. Představuju si tu situaci – Ďuričkova žena vystupuje z auta, na dvou motorkách přifrčí dva najatí únosci, zaváží Ďuričkové pusu a odvezou neznámo kam. To vše na rušné ulici uprostřed Prahy. Před pěti šesti lety byste řekli, že je to zhola nemožné. Dnes je však tohle politická realita.

A jaká je reakce předsedy druhé největší politické strany? Nikoho neznám, s nikým jsem nikde nebyl a nekamarádím se s žádnými mafiány, lupiči a podvodníky. Prostě Jiří Paroubek čistý jako křišťálová koule. Bohužel články v jeho neprospěch se jen množí – podivné kontakty za komunistické éry, pevná přátelství, společně trávené Vánoce a dovolená na jachtě. A k tomu lukrativní inzerce ve stranickém časopise. Paroubek si s Ďuričkem velmi dobře rozuměl.

A aby toho nebylo málo, přibude rodina Kočkova, která kromě labutí na Výstavišti i podezřele podniká s lidmi napojenými na ruskou mafii. Dostala se do povědomí v Kubiceho zprávě, pomáhá Paroubkovi pořádat mítinky. Kdyby kmotr Mrázek ještě, možná bychom se toho dozvěděli ještě víc.

K tomu všemu promyšlená strategie, jak do skandálu zaplést soupeře – kompromitující materiály v médiích, absolutní distance a vytahování nesouvisejících kauz. Tedy absolutní zpolitizování případu, přestože předseda Paroubek mluvil o opaku. V takové straně čert, aby se vyznal.

Nic horšího než vražda už snad nepřijde. Letošní kampaň byla mimořádně špinavá, plná intrik a útoků a čtvrteční Kočkova smrt toho byla smutným vyvrcholením. Jak však ukazují další případy, násilí na politicích či v jejich blízkosti neustává, naopak přibývá. To vše v důsledku extrémně agresivní Paroubkovy rétoriky, atmosféry „únorových“ projevů a Rathových urážek zpoza sněmovního pultíku. Sociální demokracie obětovala slušnost a spolupráci na oltář politického úspěchu a doufám, že za to bude spravedlivě potrestána v nadcházejících volbách.