Sjezd ČSSD – vzor demokratického centralismu

Zbyněk Klíč

Vše od začátku přesně nalinkováno – jeden kandidát na předsedu, jeden na prvního místopředsedu, pět na pět místopředsednických míst. Vše prošlo tak, jak bylo předsednictvem zorganizováno. Organizace se zadrhla až v situaci, kdy přišla mezi delegáty – svoboda.

Není obvyklé, aby na všechna místa v Grémiu byl jeden kandidát. Hovoří to buď o nedostatku kvalitních kandidátů, a nebo prostě o strachu z předložení vlastního kandidáta z očí v očí autoritativnímu předsedovi. Dva kandidáti na místopředsedu, kteří nemají potřebnou dávku loajality k předsedovi, z volby raději odstoupili. Jiří Paroubek si i přes deklarovanou virózu musel mnout ruce.

Přesto se pár odpůrců v ČSSD našlo – předsedou Kontrolní a revizní komise se stal Martin Starec, který patří k předsedovým odpůrcům. Upozornil třeba na obrovský dluh ČSSD. Otázkou je také neexistence kariérního řádu, jak o něm mluvil Jaroslav Foldyna, leč diváci to neviděli díky zákazu vstupu médií.

Přísnou organizaci z centra však ani nařízení předsedy nedokázalo zamezit při blamáži volby místopředsedkyně. Vzdor diktátorským praktikám předsedy delegáti nezvolili předsedovi loajální Janu Vaňhovou a z volby ženy do vedení strany udělali frašku. Skončilo to tak, jak začalo – tvrdou rukou předsedy a jeho nohsledů, kteří volbu předsedkyně delegovali na Ústřední výkonný výbor, který mimo televizní kamery patrně nikoho nevybere a zamete věc do ztracena, případně zvolí oddanou podržtašku Jiřímu Paroubkovi.

Trošku tím blednou slova o modernizaci strany. Neúspěšná volba místopředsedkyně hovoří o dvou věcech – všechna ta světla, hymny, trička Socdem is sexy a blištivé brožury jsou produktem úzkého centra z Lidového domu, které nijak nerezonuje se stavem regionů, nebo naopak se regiony dokázaly vzepřít direktivní politice centra a přinesly v poslední den sjezdu něco, co na něm předchozí dva dny chybělo - svobodnou vůli.

Ať tak či tak, pokaždé jedna úroveň „hapruje“ a ukazuje, že dnešní politika ČSSD na celostátní úrovni, prudká vyjádření a nulová tolerance vládě je mocenskou politikou omezenou na osobu Jiřího Paroubka, která nebere ohled na členskou základnu. Navenek to může fungovat, co se však stane, až Jiří Paroubek jednou prohraje a všechny rozpory vyjdou navenek, nebudu raději domýšlet…