Paroubkova dimunovina aneb trocha faktů o minulosti předsedy ČSSD

Zbyněk Klíč

Předseda ČSSD Jiří Paroubek vystoupil s ostrým prohlášením. Dědeček předsedy ODS Mirka Topolánka prý zakládal KSČ na Vsetínsku, jeho otec pak byl podle Paroubka komunistickým aparátčíkem. Lídr ČSSD by možná měl volit lépe slova a nejdříve se zamyslet, co prohlašoval v minulosti.

Byl to totiž Jiří Paroubek, kdo v roce 1978 uvedl: Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou.

Byl to Jiří Paroubekˇkdo před volbami 2006 prohlásil: “Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty… a kdyby tady spadli marťani, tak je budu schvalovat s marťany…” a kdo v roce 2008 před volbami do kraje prohlásil, že „v krajích můžeme jít do koalice i s komunisty“

Je to Jiří Paroubek a jeho sociální demokracie, která na kandidátku vrací bývalé členy KSČ. Michal Kraus, Petr Ibl nebo Zdeněk Jičínský, autor komunistické ústavy z roku 1960, jsou toho živým důkazem.

Je to právě Jiří Paroubek, kdo se obratně pohyboval v komunistických „podnikatelských“ vodách a působil v Restauracích a jídelnách.

Je to Jiří Paroubek, kterému na oslavy chodí lidé, které kontakty z předlistopadových let dostaly k velkým penězům.

Dnes sociální demokraté sice tvrdí, že s komunisty nevládnou, dlouhodobá politika a rétorika je však jiná. ČSSD opakovaně prohlasovávala návrhy ve Sněmovně spolu s komunisty, její představitelé častokrát tvrdili, že komunisté jsou již poučeni a není třeba se bát. Rudo oranžovou koalici dnes testují v několika krajích. Současná distance od komunistů je krátkodobým jevem – je na každém, aby posoudil, zda desítky výroků v klidné nevolební době jsou průkaznější než jeden předvolební slib, který stejně po volbách ČSSD v případě vítězství spláchne se slovy „tak rozhodli voliči“. Praxe hovoří jednoznačně – socialisté a komunisté živě spolupracují.